Mrkev

, Daucus – rod rostlin z čeledi miříkovitých. Zahrnuje na 60 druhů. V ČR roste planě na suchých loukách a pastvinách dvouletá mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota). Mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus) se silným, oranžově červeným (zřídka žlutým, bílým nebo fialovým) kořenem se od dob antiky pěstuje jako kořenová zelenina, v současnosti v mnoha kultivarech. Je zdrojem provitaminu A, vitaminu B1, B2, C, cukrů a bílkovin.

Ottův slovník naučný: Mrkev

Mrkev v. Daucus.

Daucus L. em., mrkev, rod rostlin z řádu okoličnatých (Umbelliferae Juss.) s plodem se hřbetu smačklým, nažkami s 5 hlavními a 4 vedlejšími žebry, z nichž poslednější jsou porostlá silnějšími ostny v 1–3 řadách stojícími. Bílek semenný jest na vnitřní ploše rovný, kraj kališní 5zubý, plátky korunní nestejné, vnější v okolíčku větší, paprskující a do polou 2klané. Byliny 1–2leté, obyčejně štětinatě drsné s malými a úzkými úkrojky listů mnohonásobně zpeřených. Obal i obalíčky mnoholisté nebo žádné. Květy bílé, konečný kvítek okolíku často hnědý. Celkem známo asi 20 druhů, z nichž nejobecnějším jest mrkev obecná (Drkevcarota L.), bylina nejčastěji 2letá na lodyze i listech srstnatá, s listy 2–3kráte zpeřenými, lístky peřenoklanými, uštů čárkovitých a hrotitých. Okolík mnohopaprsečný s lístky obalu i obalíčků četnými, obalnými, dlouhými a peřenodílnými. Ostny na vedlejších žebrech nažek v 1. řadě stojící jsou na dolejšku mázdrovitě spojeny a šídlovité. Kvete od června do září na lukách a pastvinách po celé téměř Evropě. Kořen rostliny divoké jest tence vřetenovitý, větevnatý, bělavý a tuhý. Pěstováním stává se větším, tlustším, vřetenovitým nebo zakulatělým, jen na konci slabě větevnatým a jest dužnatý, bledě žlutý až i žlutočervený. Poskytuje pak dobré zeleniny a píce zvláště pro koně; rozkrájená a pražená užívá se jako kávový surrogát. Čerstvě nastrouhaná mrkev slouží k obkládání otokův a zahustlá šťáva jest dobrým domácím prostředkem proti kašli a chraptivosti. Vs.

Související hesla