Mrštík Vilém

, český prozaik, dramatik, literární kritik a překladatel. Bratr Aloise Mrštíka. Autor impresionistického románu Pohádka máje, povídkových knih Stíny, Obrázky, Kniha cest a románu Santa Lucia, jehož hlavní hrdina se ocitá na dně sil, zničený tvrdostí a lhostejností města a bolestně vystřízlivělý. V dramatech Paní Urbanová, Maryša (s bratrem Aloisem) a Anežka realisticky zachytil tragické, citové a morální konflikty lidí v měšťanském a venkovském prostředí. V románu Zumři se snažil překonat impresionismus návratem k objektivizující charakteristice hrdinů a jejich životů. Autor literárněkritických prací (Moje sny). Překládal zejména z ruské literatury (L. N. Tolstého, F. M. Dostojevského).

Ottův slovník naučný: Mrštík Vilém

Mrštík: Vilém (*14. kv. 1863 v Jimramově), spisovatel čes., bratr před., s nímž má společné osudy dětství. Navštěvoval obecnou školu v Ostrovačicích, vstoupil pak na gymnasium v Brně. Odpor, jejž cítil k duchu gymnasijní výchovy, dal později vznik sžíravé její kritice v románě »Santa Luciæ. Oktávu opakoval na malostranském reálném gymnasiu v Praze a dal se potom zde zapsati na právnickou fakultu, vzdav se úmyslu věnovati se malířství, k němuž byl cítil dočasnou náklonnost a vlohu. Studoval práva nejprve soukromě v Brně u rodičů, ale vrátil se brzy do Prahy, kamž jej následovala celá rodina až na bratra Aloisa. Na universitě zůstal však jen dva semestry, načež věnoval se úplně literatuře. Když bratr Alois stal se správcem školy v Divácích, přestěhoval se r. 1889 k němu. Žije tam až dosud, konaje časté vyjížďky do Prahy a nejen svými knihami, ale i živou činností publicistickou zasahuje do našeho veřejného života. Prvé své literární pokusy z let gymnasijních, psané pod vlivem Vrchlického a Zeyera, uveřejnil v almanachu moravské omladiny »Zoræ. Teprv četba Turgeněva a Gogola dala jeho duchu na celý život jiný směr. Byl jimi navždy získán pro principy moderního uměleckého realismu. S vervou a zvláštní sytostí názorů a citů, kterou se všecko jeho vystupování vyznačuje, zápasil v »Ruchų a později v »České Revuį (brzy zase zaniklé) za mladé umění, plnokrevné, napojené silou a pravdou života. Jeho Paní Urbanová, drama manželské nevěry z maloměstského života moravského, je jedním z prvých u nás, ale rozhodně nejsmělejším pokusem o novou naturalistickou dramatiku. Vane z něho dusný, horký puch animálnosti, vřelé krve a probuzených smyslů. Na jeviště se nedostalo. Prudká krev a žhavost smyslových postřehů proudí i dvěma sbírkami prósy Obrázky a Stíny, drobnými to pracemi z moravských dědin. Vedle toho však nastupuje tu živel jiný a pro další vývoj Mrštíkův nejcharakterističtější: snaha po brillantním výraze, po stylu co možno barvitém, pittoreskním, svět hmotný v nejskvělejších barvách a kaskádách slov odrážejícím. Tato snaha byla hlavní inspirací k románu Santa Lucia, apotheose to krás Prahy, viděné očima chudého, bídou hynoucího moravského studenta. Vedle bravurních passáží deskriptivní dikce otvírá tento román mnohý pohled do psychologie české mládeže, do sociální otázky studentské a do výchovy středoškolské. Naproti této tragédii mládí zničeného jest román Pohádka máje poetickou glorifikací mládí šťastného, bujně a hravě se vyžívajícího. Graciésní, dětinná a smavě svěží idylla mladé lásky jest tu hustě obetkána bohatými, místy až upřílišenými a přeplněnými líčeními jarní lesní přírody z okolí Brna. Jako u V. Mrštík všude, hraje i zde prostředí vynikající úlohu, jednotlivec jest jím určován a děj vyvíjí se pod jeho vlivy a nárazy. Kniha tato znamená až dosud nejvyšší vypjetí talentu Mrštíkova směrem deskriptivně-stylistickým. Tam, kde čerpá ze života lidu slováckého, pracuje nejčastěji se svým bratrem, opíraje se patrně o jeho znalost látky. Tak vznikla Maryša, drama lásky z jihomoravské vesnice, silné v dramatických účinech, hutné a barvité v zachycení duší i prostředí. Všecky přednosti talentů obou bratří nalézáme podobně slity v knize povídek Bavlnkovy ženy. Stkvělý a vášnivě rozkochaný jako malíř a stylista hmoty, V. Mrštík má zpravidla příznak chmurný a pessimistický jako psycholog a dramatik. Člověka pojímá jako bytost velmi složitou, počítá s celým jeho ústrojím fysiologickým a psychofysickým, s mocnostmi krve a pudů, s neodolatelnými a určujícími vlivy prostředí. Z téhož pojetí vyrůstá u obou bratří Mrštíků názor na slovácký lid: neidealisují ho, nepojímají ho idyllicky, nýbrž kriticky, bezohledně odkrývajíce jeho choroby morální a sociální. – R. 1895 připojil se V. Mrštík ke skupině t. zv. České Moderny a účastnil se vydání jejího manifestu v »Rozhledech«. Tamtéž vystoupil r. 1897 ohnivě psaným článkem »Bestia triumphans« na obranu starého historického rázu Prahy proti modernímu vandalismu a stanul jím v čele hnutí, které zachvátilo silně kruhy umělecké a velkou část veřejnosti. Ve prospěch této myšlénky vedl několikaletou kampaň, nejprv v »Rozhledech«, od r. 1898 v »Lumírų, kdež vyšla od něho i řada jiných článků, literárních, politických a j. Ve feuilletoně »Politi▽ uveřejňoval své dojmy z cesty do Ruska. Do tisku připravuje román Zumři, Knihu cest, dále knihu Pia desideria a soubor článků. Vedle své samostatné produkce překládal mnoho z ruštiny a má jednu z největších zásluh o uvedení ruského románu do Čech. Přeložil Tolstého »Vojnu a mír« a »Vládu tmy«, Pisemského »Rozbouřené moře«, »Bojarštinų, »Hňupæ a »Tisíc duší« (připraveno v rukopise do tisku), povídky od Turgeněva a Garšina, Krestovského »Pokušení«, Michajlova »Zlatem a mlatem«, Gončarova »Oblomovæ (připrav. do tisku), »Kousek chlebæ od Lejkina, mimo to z frančtiny »Silhouetty« od Catulla Mendčsa a j. Krj.

Související hesla