Mšice

, Aphidina – podřád zahrnující drobný hmyz měkkého těla s bodavě sacími ústními orgány, z řádu Auchenorrhyncha. Živí se rostlinnými šťávami; většina druhů žije na listech, výhoncích nebo pupenech, méně často na kořenech. Vývojový cyklus mšice je složitý; během roku dochází ke střídání několika generací, které mohou mít odlišný vzhled i chování. Z přezimujícího vajíčka se na jaře líhne bezkřídlá živorodá samice, která dává vznik nepohlavně (partenogeneticky) se množící generaci samiček (tzv. virginogenie). Za určitých podmínek (např. při nedostatku kvalitní potravy) vznikají okřídlení jedinci (migrantes), kteří přesídlují na novou hostitelskou rostlinu. Na podzim se rodí pohlavní jedinci (samci a samice), kteří se páří na původní hostitelské rostlině, a samice klade zimní vajíčko. Tím je celý cyklus uzavřen. Základní schéma vývoje může být pozměněno, např. vývojový cyklus některých druhů může probíhat na jedné rostlině, jedinci se v průběhu roku pouze stěhují na její různé orgány (kořeny, listy, pupeny). Jiné druhy se rozmnožují jen partenogeneticky. – Mšice sáním oslabují rostliny, vyvolávají různé poruchy jejich vývoje (vznik hálek, novotvarů a deformací, změny zbarvení, kadeřavost a kroucení listů). Některé druhy mšic přenášejí virová onemocnění. Nebezpečným škůdcem jabloní je např. vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), s tělem hustě pokrytým voskovými vlákny.

Ottův slovník naučný: Mšice

Mšice (Aphis L.) jest rod hmyzu bodavého ze stejnojmené čeledi. Má 1. a 2. článek tykadlový krátký a silný, 3. pak nejdelší; konec tykadel jest vláskovitě ztenčen. Nohy velmi dlouhé a tenké. Křídla buď scházejí, nebo jsou vyvinuta a mají pak vřetenovitou plamku a cubitus třikrát dělený. Tělo jest útlé a nese na zadním kraji 6. kroužku zadečkového 2 rourky, jichž účel není ještě znám, ale které vylučují též sladkou šťávu. Barva jest většinou zelená, ale bývá též hnědá, černá, žlutá i pestrá. Zajímavy jsou způsobem množení se. Na jaře líhnou se z přezimovavších vajíček mšice bezkřídlé, které se svlékají 4kráte do úplného vzrůstu a dospívají v 10 – 12 dnech, rodí však samobřezně mláďata živá, která rovněž tak dospívají a se množí. Avšak po čase objevují se jedinci zrození samobřezně, kterým během svlékání narůstají křídla; tito přeletují na rostliny jiné, kde množí se rovněž samobřezně a jsou původem nové osady. Teprve když nastává chladné počasí, objevují se mezi většími samičkami drobní, okřídlení samečkové, tvoříce tak generaci pohlavní. jež snáší pohlavně zplozená vajíčka. Můžeme tedy během roku pozorovati řadu generací plodonosných, bezkřídlých nebo okřídlených, neschopných snášeti vajíčka a lišících se též úpravou ústrojů rozmnožovacích od generace poslední, totiž pohlavní a vejconosné. Mšice žijící na dřevinách bývají vázány na určité rostliny, kdežto mšice na bylinách měnívají výživné rostliny. Sedávají na mladých, šťavnatých výhoncích a pupenech znetvořujíce listy, květy i větvičky, čímž stávají se zhusta velmi škodlivými. Mimo to daleko vystřikují tekuté výkaly, třísníce tak i vzdálenější částky rostlinné a povláčejíce je lepkavým povlakem, který jednak ucpává póry, jimiž děje se pro život rostliny důležitá výměna plynů, jednak zachycuje výtrusy hub a plísní, jimž jest zároveň výborným podkladem. Svléklé pokožky zachycují se na lepkavé té hmotě a tvoři bělavou vrstvu, jež padlím se nazývá. Přirození nepřátelé jejich jsou sluníčka, larvy zlatoočky, denivky, pestřenky, různé vosy a kobylky; v těle jejich cizopasí larva lumčíka Aphidius. Sami je hubíme omývajíce napadené rostliny mýdlovou vodou smíšenou odvarem kvassie nebo tabáku. K nejznámějším a nejškodlivějším náleží mšice růžová na růžích, mšice hvozdíková na různých okrasných bylinách, mšice maková na různých užitkových rostlinách, mšice vikvová, bezová, šťovíková a j. Kpk.

Související hesla