Murillo Bartolomé Estéban

, španělský barokní malíř; působil v Madridu a v Seville. Ovlivněn benátskou a vlámskou malbou (hlavně Corregio a A. van Dyck). Zpočátku maloval půvabné žánry (Chlapci hrající v kostky, Pojídači melounů, Jedlíci paštiky aj.), později zejména náboženské obrazy, často s mystickým vytržením světců a světic (Smrt svaté Kláry), a lyrické obrazy madon (Neposkvrněné početí, Nanebevzetí Panny Marie, Růžencová Madona aj.). Velké množství zakázek vedlo k dílenské produkci replik a variací v sentimentálním duchu; oblíbeny až do počátku 20. století.

Ottův slovník naučný: Murillo Bartolomé Estéban

Murillo [muriljo] Bartolomé Esteban, malíř špan. (*1617 v Seville – †1682 t.). Pocházel z prosté řemeslnické rodiny, po otci i matce z ryze španělské krve a také všechny vlivy jeho dětství, v starém, všem národním tradicím věrném městě, položily do jeho povahy zárodky oněch vlastností, jimiž se měl státi jedním z nejryzeji národ. umělců španělských. Záhy dostal se do učení k malíři Juanu de Castillo. Když u věku 22 let z jeho dílny vystoupil, byl již na tolik mocen vnějších prostředků malířského umění, že bystře rozpoznával, čeho se mu ještě nedostává. Vypravil se na cestu do Madridu, kdež návodem Velasquezovým jal se studovati díla velkých mistrů barvy, Benátčanů, Rubensa, Van Dycka a samého Velasqueza. V Madridu pobyl tři roky, a jakkoli se mu tu otevíralo čestné pole činnosti, uchýlil se r. 1645 znova do rodného města. Neopustil pak Sevilly ani později, když mu nabízen titul dvorního malíře. První větší práce, které se mu v Seville dostalo, byla výzdoba františkánského kostela; v obrazech tu provedených, jakož i v řadě dalších po celé desítiletí ještě je zřejmo soupeření cizích vlivů s výrazem vlastní povahy umělecké. Teprv Sv. Antonín Paduanský, kterého r. 1656 provedl, je dílem skrz na skrz originálním, v němž zcela již ustálená individualita Murillova vítězně se projevuje. Další vývoj Murillova umění šel pak postupně s volbou předmětu a úkolů, které mu byly vytknuty. Jeho komposiční umění, kterým se mu dařilo shrnovati velké massy účinně a přehledně a vypravovati děj živě, přichází k platnosti hlavně při velkých výzdobných cyklech, jako v klášteře řádu La Hermandad de la Caridad (mezi nimi proslulá Sv. Alžběta uherská) a v klášteře u kapucínů, rovněž v Seville. Jeho schopnost vyjádřiti ekstasi a nejvyšší mystické vzrušení vyvinula se na oněch obrazech světcův a světic, jako je Sv. Antonín, Sv. Bernard, Vidění sv. Augustina, Sv. František, k němuž Kristus s kříže se sklání, a p. v. U sloučení s uchvacujícím půvabem formy pak zejména v proslulých četných Concepciones a Nanebevzetích Panny Marie, v nichž Murillo celou oslňující zářivost své barvy a vzrušenou vroucnost citu v jedno spojil. Jak uměl svým kouzelným štětcem měkce modellovat tvary dětských těl, okázal v četných obrazech Ježíšků a Sv. Janů a neméně v zástupech andílků, které v mnohonásobných variacích pod štětcem jeho se rojily. Murillo byl také v tom skrz na skrz Španělem, že i když líčil mystická vzrušení, vycházel vždy nejen od studia skutečnosti, ale samé skutečnosti vždy ostával blízkým. I v jeho Madonnách i v jeho svatých a světicích je více pozemskosti, než na př. v obdobných postavách Raffaelových. Ideálního vzletu dodává jeho obrazům kouzlo barvy a svítivost koloritu, které i typem všední postavu povznášejí v ovzduší čisté, nad pozemský rmut povýšené. Co bylo v individualitě Murillově jadrného citu pro věrné vypodobení skutečnosti, došlo bezprostředního vyjádření v četných postavách přímo z pouličního života rodného města jím vyvážených; v oněch sevillských květinářkách, přadlenách, uličnících a p., které Murillo první vypodoboval na obrazech značnějších rozměrů. Murillo byl též portraitistou, ač se zachovalo poměrně málo pověřených podobizen z jeho ruky, a zkoušel se též v krajinomalbě. R. 1660 založil v Seville malířskou akademii, jsa pamětliv obtíží vlastních počátků. Sprvu tam, ale více ve vlastním atelieru vychoval řadu žáků, z nichž však žádný nevynikl nad prostřednost. – Z děl Murillových chová Sevilla již poměrně málo, ač Murillo pracoval téměř výhradně pro ni. Přešla během doby v majetek jednotlivých velkých obrazáren v cizině, některá dostala se do obrazárny madridské; museum v Louvru, Pinakothéka v Mnichově, Ermitáž petrohradská a mnohé veřejné i soukromé sbírky v Anglii a j. v. chovají vzácné exempláře z ruky Murillo-vy. Ta.

Související hesla