Nádraží

, objekt a zařízení sloužící ke styku cestujících s dopravními prostředky, zejména železniční dopravy. Dělí se na osobní nádraží a nákladová nádraží.

Ottův slovník naučný: Nádraží

Nádraží (něm. Bahnstation, Bahnhof, fr. gare) je místo volné neb budovami opatřené, jež k trati železniční přiléhajíce neb těsně s ní souvisíce, slouží ku přijímání osob nebo zboží určeného k dopravě. Je tedy nezbytně nutno v takových místech postarati se o možnost, by při provozování vozby vlak mohl na malou chvilku zastaviti – nechť již současně přijíždí vlak se strany opačné čili nic. Tato okolnost především žádá, by i v horských krajinách nádraží vyvedena byla dle možnosti v horizontále nebo ve sklonu velmi mírném, by nové rozjetí vlaku nebylo stíženo překážkami. Rozloha nádraží řídí se dle toho, kde nádraží je položeno a jakému účelu má býti určeno. Jsou nádraží, jež slouží pouze a jedině jen pro dopravu osob, a to jsou nádraží druhu nejjednoduššího č. zastávky. Na takovýchto zastávkách je třeba, by vedle kolejí byl zřízen zvýšený perron, z něhož se vstup nastupujícím osobám do vlaku ulehčuje – a aby byla po ruce krytá místnost k ochraně nastupujícího obecenstva před nepohodou. Jakožto kontrast k nádraží této poslední kategorie jeví se nádraží velkoměstské – zejména při poloze v rovině. Zde musí býti postaráno o to, by vlaky potkávající se mohly se řádně a bezpečně vyhnouti, musí býti postaráno o dostatečnou délku nádraží a o náležitý počet kolejí vedlejších (jež dávají se asi na 4,8 m od sebe) vedle koleje průběžné hlavní. K ní připojují se při koncích nádraží koleje vedlejší pomocí výhybek. Na hlavním nádraží musí býti postaráno o přijímací budovu s čekárnami a místností pokladní pro osoby nastupující, o skladiště pro zboží došlé neb k dopravě určené, o příslušnou stanici vodní, o remisy pro lokomotivy a vozy, o otáčidla a posunovadla, o úřadovny pro personál úřadující a o nutné byty pro tyto osoby úřední, o váhu pro vážení nákladu k dopravě připraveného, o místa k vykládání popelu z lokomotiv, o vodní výtokové stojany k zásobování lokomotiv vodou, namnoze i o dílny pro opravu porouchaných lokomotiv a vozův, o opatření k měření obrysu naloženého vozu (by volně projel mostní konstrukcí vrchem zavětrovanou a tunnelem obmezeného profilu) atd. Nádraží taková musí býti položena v místech, kde přístup jest úplně bezpečný – a není-li takového, musí býti pořízen. Zároveň se žádá, by byla nádraží zařízena tak, by dle poměrů služebních při nakládání a skládání zboží z vysunutých nebo vypjatých vozů doprava na trati nebyla omezována, t. j. aby opatřen byl dostatečný počet kolejí vedlejších. Minimální délka takového nádraží hlavního v rovině podmíněna je jednoduchou kalkulací. Lokomotivy nejtěžšího kalibru jsou s to při adhaesní soustavě přejmouti a s kompletním vlakem vozů dopraviti největší váhu asi 500 t. Uváží-li se, že jednotlivé vozy při středním využitkováni mohou přijmouti asi průměrný náklad brutto 8 t, jeví se počet vozů dán průměrem 500/8 = 63. Jednotlivý vůz měří v délce asi 8 m. Z toho délka vlaku 8 x 63 = 504 m. Na přechod s kolejí vedlejších na kolej hlavní 2 x 37 = 74 m, na výhybky a stroj 22 m, dohromady asi 600 m. Při dopravě vozů vojenských a částečně i vozů prázdných možno počet vozů zavěsiti cifrou 100. Z toho plyne potom délka hlavního nádraží 896 až 900 m. Průměrně však možno říci, že u hlavních nádraží nebývá volena délka menší než 800 m. Jiné poměry jeví se v krajinách horských. Dle spádu tratí průběžných a hlavních drah možno říci, že lze využitkovati adhaesní váhu lokomotivy poměrem1/7 x 500 = 143 t, jindy výjimečně1/10 až1/11, t. j. 81 t; dohrom. 224 t, tedy průměrně 224/2=112 t. Přidopravěprázdných vozů, kde délka musí býti největší, plyne 112/5 =.22 vozův. Z toho délka nádraží 8 x 22 = 176 m, na přechody u kolejí 70 m, na výhybky a stroj 15 m, úhrnem 261 m. Stanice poslední kategorie, kde se vlaky mají potkávati, nesmí býti tedy kratší než 260 m. Koleje vedlejší odbočují při vstupu do nádraží od kolejí hlavních výhybkami a slučují se po konci nádraží opět výhybkami v kolej jedinou, není-li tu hlavní koleje podvojné. Stanice, kde zaopatřovány bývají stroje uhlím, bývají od sebe vzdáleny asi na 15 – 20 km. Někdy jeví se výhodným, nádraží pro dopravu osob odloučiti od nádraží určeného jen pro náklady a seřaďování vlaku. Zvláštní druh nádraží pro dopravu osob jsou nádraží čelová (Kopfstationen), při nichž rozvětvují se koleje hlavní v ramena, jež na určitém místě končí. Nastupování do vlaku a vystupování děje se tu dle zcela přesných pravidel. Vzor takového nádraží jest ve Frankfurtě n. M., v Mnichově, v Kolíně n. R. a do jisté míry i na rak.-uher. státní dráze v Praze a j. v. Sp.

Související hesla