Národ

, historicky vzniklá pospolitost lidí, která se zformovala na základě podmínek rázu objektivního (společné území, jazyková jednota, jednotný trh ap.) i rázu subjektivního nebo duchovního (společné tradice a dějiny, vědomé sdílení téhož politického osudu ap.). Ve skutečnosti pro vymezení národa neexistují žádná pevná jednotná kritéria; rozhodující je akt vůle určité pospolitosti být národem a svobodné rozhodnutí jednotlivce přihlásit se k určitému národu a sdílet jeho osud. Termín národ je historicky mladší než např. rod, rodina, kmen; v současném významu byl uplatněn až od doby Velké francouzské revoluce; tehdy byl národ ztotožněn s lidem (tj. s úhrnem občanů) a chápán jako přirozený rámec politického společenství a nositel suverenity. Viz též nacionalismus.

Ottův slovník naučný: Národ

Národ jest hromadný název příslušníkův jednoho plemene, majících společný původ, společný jazyk, společné mravy, zvyky, tradice, společnou literaturu i osvětu. Pojem slova národ posud není přesně vymezen ani ustálen, býváť někdy širší, někdy užší: v širším smyslu mluvíme na př. o národu slovanském jako celku, v užším smyslu pak o národu ruském, polském, českém atd. jakožto částech velikého národa slovanského. Podle toho definuje se pak národnost jakožto soubor znaků charakterisujících národ, z nichž na předním místě klade se jazyk jakožto známka nejzjevnější. Proto každý uvědomělý národ, který zápasí o svoji existenci a nechce se odnárodniti, hájí přede vším svého jazyka. Často užívá se slova národ i ve významu politickém, na př. » uherský národ«, ve kterémžto smyslu zahrnují se názvem tím všechny národy státu Uher. Název tento jest vlastně nesprávný a užívají ho rádi ti, kdož ve státě mnohonárodovém upírají jednotlivým národnostem právo na samobytnou právní existenci, osobujíce právo takové jen národu panujícímu.

Související hesla