Národní strana

, nejstarší česká politická strana (původně označení pro jednotu politických zástupců českého měšťanstva, později jen pro staročechy). Její základy byly položeny v roce 1848, činnost byla aktivizována po pádu Bachova absolutismu v roce 1859. Od počátku sdružovala ideově a politicky se lišící skupiny (včetně katolického směru), jednotu udržovali svou autoritou její vůdci, umírnění liberálové, F. Palacký, F. L. Rieger, F. A. Brauner. (Národní strana na Moravě v čele s A. Pražákem byla formována samostatně ve vlastní politické linii, avšak neizolovala se od Národní strany české). K první zásadní diferenciaci uvnitř strany došlo v roce 1861 při střetech o postoj k české konzervativní šlechtě a polskému povstání roku 1863, kdy se rozdělila na dva základní proudy: tzv. staročeský, vůdčí a konzervativnější, a mladočeský, demokratičtější. Rozpory mezi nimi probíhaly uvnitř strany až do roku 1874, kdy byla ustavena Národní strana svobodomyslná. Národní strana akcentovala podle momentálních vnitřních a zahraničních okolností federalizační, státoprávní, národně emancipační a liberální cíle a politické prostředky. Obvykle vystupovala ve spojení s českou historickou šlechtou a do roku 1874 jednotně s mladočechy. V letech 1863 – 79 (s přestávkami) byla v pasívní rezistenci k říšské radě, v letech 1872 – 78 k českému sněmu. Od roku 1878 byla ve společném státoprávním klubu na českém sněmu s mladočechy, od roku 1879 společně v českém klubu na říšské radě, kde její vůdčí role po punktacích 1890 a říšských volbách v roce 1891 skončila. Jako reprezentant konzervativního měšťanstva si zachovala do roku 1895 pozice v českém sněmu, silnější na komunální úrovni, přežívala též díky lepšímu postavení moravské Národní strany (A. Šrom, J. Žáček, A. Mezník). K mírné renesanci Národní strany došlo na přelomu 19. a 20. stol.; podporovala i parlamentní politiku mladočeské strany. Do roku 1918 již politiku výrazněji neovlivnila (nástup nových stran) kromě pokusu koncentrovat měšťanské strany v letech 1915 – 16 a kromě postavení předsedy Národního výboru K. Mattuše. V březnu 1918 vstoupila do strany Česká státoprávní demokracie. Tiskové orgány: Národní listy (do 1863), Národ, Národní pokrok, Pokrok, Politik, Hlas národa. Viz též čeští národní liberálové, Národní strana svobodomyslná, pasívní rezistence.

Související hesla