Nektárium

, medník, nectarium – místo v rostlině (v květu nebo na listech či palistech), kde žláznaté pletivo vylučuje nektar. Při vyhledávání nektaru hmyz zprostředkuje opylení květu.

Ottův slovník naučný: Nektárium

Nektarie. Ve květech zpravidla nalézají se ústroje vylučující medovou šťávu (nektar), jež se zovou nektarie. čili medníky a mají ten účel, aby lákaly hmyz zprostředkující opylení květů těch. Jsou to nejčastěji povrchní žlázky více méně zřetelně ohraničené, jamkovitě prohloubené neb hrboulkovitě až terčovitě vyzdvižené, mnohdy žlutavé, nápadné svým leskem a zvlhlé vyloučeninou medové šťávy, aneb řídčeji místa méně ohraničená, lišící se od okolí jen tím, že vylučují sladkou šťávu. Nektarie. mohou se tvořiti na různých částech květních. Někdy vznikají na lůžku květním, buď po jedné hrboulkovité žlázce. po straně pestíku (černýš Melampyrum) nebo ve větším počtu v kruhu kolem něho (některé křížaté, hluchavka) nebo v podobě jednoho souvislého kruhovitého valu neb terče kolem pestíku rozestřeného (javor mléčný, svída). Jindy jsou medníky částmi plátků korunních resp. okvětních, po příp. plátky celé mohou být upraveny jenom k funkci vylučovati medovou šťávu, a pak též nazývají se celé nektarie.mi neb medníky, ačkoli jen čásť jejich jest vlastní žlazou med vylučující. V prvním případě povstávají na vnitřní straně plátkův, a to blíž zpodu jejich, medové jamky (mnohé lilijovité), často malou neb větší šupinkou přikryté (pryskyřník, černucha Nigella). Druhý případ pěkně se jeví u sasanek ze sekce Campanaria, kdež jsou redukované plátky vnitřního kruhu okvětního celé v medníky přeměněny, vylučujíce na celé přední straně medovou šťávu, a u oměje (Aconitum), kdež v květu pod přílbovitým listem kališním jsou dva přeměněné plátky korunní, skládající se z dlouhého a úzkého nehtu a malé kápovité čepele, nesoucí ostruhu na vnitřní ploše nektar vylučující. V podobná ostruhovitá nektaria, jenže ještě více vakovitě neb rourovitě prodloužená, vybíhají okvětní lístky orlíčku (Aquilegia). Ostruha na zpodu předního plátku korunního violky (Viola) sama není nektarie.m, nýbrž toliko schránkou pro dva válcovité a zakřivené přívěsky, vlastní to n., které vznikají ze hřbetu tyčinek. U Parnassie jsou nektarie. zvláštní přeměněné tyčinky (staminodie), nesoucí po kraji věnec brv nektar vylučujících. Nektarie.mi jsou také tak zv. septální žlázy v přehrádkách semenníka u některých lilijokvětých a Scitamineí, které svůj sladký obsah vylévají skulinami na povrch semenníka. U Bromeliaceí rozšiřují se tyto septální žlázy i na lůžko květní. U okoličnatých rostlin (Umbelliferae) jsou ztlustlé zpodní části čnělky nektarie.mi. – V některých případech nalézají se nektarie. také na jiných částech rostlinných nežli ve květech; tak u vikve (Vicia) na palistech, u mandloňovitých (Amygdalaceae) na řapících a zubech čepele listové. – Osmotická, t. j. vodu přitahující síla medové šťávy, způsobená převládně cukry v ní obsaženými, má za následek, že nektarie. nevysýchají ani při značném vypařování, poněvadž koncentrující se šťáva medová vždy novou a novou vodu z nektarií přitahuje (osmoticky ssaje). I na zavadlých částech rostlinných zůstávají nektarie. vlhké. Opláchne-li se však medník vodou, tu záhy na vzduchu oschne a nevytvoří se na něm kapka tekutiny, poněvadž právě osmoticky působivé látky (cukry) opláchnutím byly odstraněny a nové se již netvoří, resp. nevylučují. Stačí však na medník položiti malý kousek cukru, aby na medníku povstala nevysýchající kapka roztoku cukerného. – Aby deštěm nektar nebyl spláchnut, o to postaráno je v květech rozmanitým způsobem, buď postavením květu, buď šupinkami kryjícími jamku medovou atd., nejlépe a nejúčelněji však skrytím secernujících částí v dutinách přívěskův ostruhovitých. .

Související hesla