Německá klasická filozofie

, významné období rozvoje německé filozofie od konce 18. do polovině 19. stol. Navazovala, často kriticky, na ideje osvícenství (Francie a Anglie) a souvisela s duchovními a společenskými proměnami v Německu. Vytvořila řadu filozofických soustav a je spojena s významnými osobnostmi, zejm. s I. Kantem, který inspiroval jak německé romantiky a filozofy víry (např. F. H. Jacobiho, G. Herdera a F. D. E. Schleiermachera), tak i představitele „filozofie činu“ J. G. Fichta. Vývoj filozofie idealismu a dialektiky i osvícenského myšlení završil F. W. J. Schelling a zejm. G. W. F. Hegel.

Související hesla