Německý Brod

viz Havlíčkův Brod

Ottův slovník naučný: Německý Brod

Brod Německý (něm. Deutsch-Brod), král. a okr. město v Čechách nad Sázavou 485 m n. mořem, 447 d., 5294 čes., 123 něm. obyv. (1880), v diécési kralohradecké. Město samo skládá se z vnitřního města a Horního a Dolního předměstí. Jest tu okresní hejtmanství, okresní soud, děk. kostel Nanebevzetí P. M., znamenité stavení pův. gotické a až do válek husit. kommenda německých křížovníků, fil. kostel Nejsv. Trojice, na hřbitově sv. Vojtěcha ze XVI. st., nemocnice s kaplí sv. Kateřiny, býv. augustiniánský klášter od r. 1674 s kostelem rodiny boží, kdež nyní c. k. gymnasium, radnice r. 1668 nově vystavěná, fara a děkanství, pův. klášter praemonstrát., 3tř. měšť. a 5tř. obec. dív., 5tř. obec. chlap. a průmysl. pokračovací škola, finanční kommissařství, pošta, telegraf; nádraží české sev.-záp. dráhy a rak. sev.-záp. dráhy, četné průmyslové závody: pivovar, 2 parní mlýny a vodní, pila, továrna na škrob pšeničný a zemákový, přádelna na mykanou přízi, tkalcovna, 2 tiskárny, spořitelna, stanice meteorologická v gymnasiu, pěkný kamenný most nedávno vystavěný přes řeku Sázavu. Samota: Špitálský dvůr. Znak městský: Modrý štít, v něm městské hradby s branou dokořán otevřenou, se zavěšenou mříží mezi dvěma kulatými věžemi, mezi nimiž nad branou korunovaný štít červený, jejž drží dva lvové; na štítě bílým pasem přepásaném písmena F. III. Na pečeti města Brodu Něm., kteráž zavěšena jest na listině z r. 1304 v cís. knihovně chované, zobrazeny jsou dvě ostrve Hronoviců křížem přeložené. – Okres čítá 22.790 čes., 2406 něm. obyv. (1880); okr. hejtmanství německobrodské, k němuž přiděleny jsou okr. soudy Brod N., Humpolec, Polná a Stoky, čítá dohromady 74.750 obyv., z nichž 12.121 obyv. něm. (1880). – Dějiny. V krajině pokryté hustým lesem, kudy šla od dávných časů silnice z Čáslavě přes Habry k moravskému pomezí do Jihlavy, povstalo během XIII. století při »brodě« přes Sázavu město, kterému s počátku Brod Smilův (Brod Smilonis) se říkalo podlé Smila z Lichtenburka, jenž nazaložení jeho zajisté měl hlavní podíl, a které napotom (poprvé roku 1308) jmenovalo se Brodem Něm. (Broda Theutunicalis) na rozdíl od Brodu Českého. Město to povstalo ze starší osady, jež usazováním se horníkův a řemeslníků hlavně z Jihlavy záhy se rozmáhala a zároveň německý ráz přibírala. Půda, na které stálo, jakož i pozemky k němu přiměřené, byly původně zajisté »královstvím«, t. j. majetkem králů českých, a králové činili k nim i napotom nároky, poněvadž se tu dolovalo a oni dolování na rudy stříbrné považovali za svůj regál královský; avšak záhy pánové z rodu Hronovců, kteří na blízkém hradě Lipnickém sidlili, nabyli v těch stranách nějakých práv, z nichž i právo vrchnostenské nad městem odvozovali. Následkem toho vznikaly záhy mnohé o to spory, komu vlastně město Brod N. náleží, zda králi anebo držitelům panství Lipnického. Nejstarší zpráva o vzniklé tu osadě hornické pochází z r. 1234, kdež se jmenuje v Brodě královský urburéř, jenž zasedal též na horním soudě jihlavském. Když král Václav I. a syn jeho Přemysl r. 1249 potvrdili měšťanům jihlavským a »hornikům kdekoli po království usedlým« právo městské i horní, týkalo se toto potvrzení zajisté též brodských horníků. Dle těchto práv připadaly dvě desetiny z výtěžku hor králi a jedna desetina obci městské; avšak r. 1257 Smil z Lichtenburka, pán na Lipnici, osoboval si desátek ze stříbrných dolů kolem Brodu, neboť jej mínil postoupiti třem klášterům. Skoro současně jsou tyto doly z moci mincmistrů jihlavských vyňaty a po moc král. mincmistrů v Čechách postaveny; kdežto Smil nejspíše na správu vlastní městské obce vykonával rozhodující vliv. Tím dostal se do sporu s Přemyslem Otakarem II., jenž odmítaje nároky jeho k městu a horám odňal mu mnohé statky a r. 1269 i výnosný sklad zboží z Brodu do Jihlavy přeložil. Po smrti Smilově (1269) synové jeho Hynek, Smil, Oldřich a Remund, držíce hrad lipnický, obnovili nároky k Brodu a král Otakar II. dle všeho přiznal jim i nějaký podíl na důchodech z města a hor; avšak jakmile octnul se ve sporu s králem Rudolfem, páni ti uživše nesnází jeho snažili se státi se neobmezenými držiteli města. Vydaliť 8. června 1278 měšťanům Brodu Něm. jako svým poddaným obšírné sepsání práva měst. a horního uživše k tomu listiny jihlavské z r. 1249, a v tomto sepsání potvrdili měšťanům sice mnohá práva, kterých posud požívali; avšak zároveň vyhradili sobě některá práva nad nimi, jež jim pánům do té doby zajisté nepříslušela. Ostatně i sama forma potvrzení práv městských a horních byla v ten čas zasaháním do práv král., ano zjevným jich rušením. Přes to po pádu Otakarově správce zemský Otta braniborský potvrdil jim (7. pros.) 1278 statky a práva, která Přemysl Otakar lI. otci jejich Smilovi byl odňal, žádaje toliko, aby prokázali, že mu byly proti právu odňaty, zároveň dal svolení k hrazení města Brodu Německého a k opětnému v něm zavedení skladu zboží kupeckého. Zdali za Václava II. páni z Lichtenburka neobmezeně vládli Brodem anebo zdali i král za spoludržitele byl uznáván, nevíme: jisto je toliko, že urbura a mincovna v Brodě zůstávaly napořáde v rukou královských. Město hradilo se ještě za krále Jana, a v těch časech měšťané brodští musili mnohá příkoří snášeti od služebníkův a manů pánů lipnických, tak že r. 1310 vymohli sobě na Remundovi z Lichtenburka a jeho synovi Hynkovi Krušinovi, že jim netoliko stará jejich práva potvrdili, nýbrž i soudu jejich městskému částečnou pravomoc nad služebníky panskými přiznali. Napotom král Jan koupil roku 1319 polovici města Brodu Německého od Remunda z Lichtenburka za 2500 hřiven a postoupil ji nejv. maršálku Jindřichu z Lipé, jenž též byl z rodu Hronovců, za město a kraj žitavský, a pán tento ukoupiv nejspíše i druhou polovici města, potvrdil r. 1320 měšťanům jejich práva a obdržel rok na to od krále i polovici důchodu z tamější mincovny. Syn pak jeho Jindřich ml. z Lipé vymohl r. 1333 na králi Janu, že přiznal městu jeho Brodu Něm. táž práva, jakých užívají měšťané král. měst. Když pak potomci jeho a též Jindřicha staršího z Lipé rozdělili se r. 1346 o statky zděděné, tu Brod připadnul Čeňkovi z Lipé, nejv. maršálku a komorníku král. Českého, kterému r. 1351 Karel IV. ještě čásť důchodů z polovice urbury a mince v Brodě do konce jeho života postoupil výslovně k urbuře počítaje mnohé důchody městské, jako z rychty, šrůtky, měny, z krámů chlebných a masných, lázní atd. Čeněk vládnul tu do r. 1363 prokázav městu mnohá dobrodiní; jmenovitě postaral se o to, aby město trvale bylo vodou zásobováno sváděním jí po rourách z horských pramenův a písčin. Nemaje synů poručil Brod svému synovci Jindřichu z Lipé; avšak císař Karel IV. neuznávaje posledního pořízení ani dědičných nároků tohoto připojí Brod ku počtu král. měst. Přiznalť jmenovitě r. 1372 tamějším obyvatelům právo svobodného nakládání s majetkem a právo dědičné v téže míře, jako obyvatelům ostatních měst královských. Avšak r. 1376 viděl se nucena zastaviti zámek Lipnici s městem Brodem ve 4000 kopách Bočkovi z Poděbrad a jeho nedílným příbuzným s tou výhradou, že od měšťanů smějí jenom ty platy vybírati, které doposud do král. komory odváděli, a od té doby Brod nevycházel ze zástavy považuje se za město ochranné, k panství lipnickému přináležející. Pokud známo, držel je r. 1386 nejv. hofmistr Jindřich Škopek z Dubé, napotom páni Vítek a Vilém z Landšteina a po smrti tohoto r. 1398 nejv. purkrabí Čeněk z Vartemberka, který měl dceru jeho Kateřinu za manželku. Pán ten přilnul k vyznání husitskému; avšak město Brod přidrželo se císaře Sigmunda, který utíkaje od Hory zastavil se zde s vojskem svým. Po opětné porážce vojska cís. dobyli husité pod Žižkou 9. června 1422 města a způsobili zde strašné krveprolití, tak že sedm let pusto stálo. Následkem toho dolování na stříbrné rudy kolem města zcela přestalo a když se město znova osazovati začalo, obyvatelé jeho náleželi vesměs české národnosti. Potomci Čeňka z Vartemberka († 1425) prodali je s hradem Lipnicí na sklonku válek husitských za 4000 kop Mikuláši Trčkovi z Lípy, jenž měšťanům r. 1442 všechna jejich práva a výsady potvrdil. Potomci tohoto bohatého rytíře vládli tu napotom až do r. 1561 a přiznávali se jako jejich poddaní měšťané brodští ke straně podobojí, pročež s katol. Jihlavany mnohé půtky mívali. Někteří z pánů Trčků stojíce v čele strany šlechtické, která za Jagelloncův usilovala o pokoření měst a o porobení lidu selského, snažili se obyvatele brodské přivésti do poměru tužšího poddanství k sobě; naproti tomu měšťané nepřestávali dopomínati se bývalého svého poměru ku králům českým obdrževše potvrzení i rozmnožení privilegií svých roku 1453 od krále Ladislava, r. 1461 od krále Jiřího, roku 1480 a roku 1488 od krále Vladislava, r. 1520 od krále Ludvíka a r. 1544 od krále Ferdinanda I. Konečně r. 1561 prodali Burian, Ferdinand, Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš bratří Trčkové z Lípy hrad Lipnici se všemi právy k městu Brodu Něm. za 16.000 kop Františku hraběti Thurnovi, a měšťané brodští užili této proměny, že od nové vrchnosti vymohli sobě znamenitých práv, jimiž se v ten čas ani král. města chlubiti nemohla. Osvobodilť je Thurn r. 1565 »od dědičné poddanosti a pravého člověčenství«, tak že se mohli svobodně z města stěhovati, sami do obce sousedy přijímati a s majetkem svobodně nakládati jako obyvatelé král. měst, a synové jeho Martin, Jeronym Václav, Hanuš Jakub a Hendrych Mates hrabata z Thurnu skoro ode všech práv vrchnostenských nad nimi upustili, když se zavázali ročně jim 1000 kop ochranného platiti. Listem ze dne 8. čce 1588 postoupili jim k obci jmenovitě právo patronátní ku kostelům, právo k odúmrtěm a pokutám, důchody ze živností městských, jakož i právo obnovovati si radu a dosazovati rychtáře a úředníky městské. Brod stal se tudy svob. městem ochranným. Když pak mladí Thurnové o statky otcovské se rozdělili, připadlo panství lipnické s Brodem Martinu hrab. Thurnu, který je roku 1595 prodal za 15.500 kop potomku prvního držitele z rodu Trčkova, Janu Rud. Trčkovi z Lípy. Pán ten sice v čas povstání českého ostal věren cís. Ferdinandu II. a podržel panství své; avšak když 25. ún. 1634 syn jeho Adam Erdmann zavražděn je v Chebu a on jsa ze spoluviny obviňován 29. září t. r. v Brodě zemřel, připadly statky jeho a tudy i Brod »pro těžké jeho rebellské přečinění« fisku. Císař Ferdinand II. postoupil je generálu Breunerovi na srážku odměny 60.000 zl. za služby válečné, ačkoli 24. srpna 1635 měšťanům byl potvrdil stará jejich privilegia uznávaje vděčně, že prý mu »za těchto roztržitých časů« věrnost zachovali a též k víře katol. přistoupili. Teprve syn jeho císař Ferdinand III. pečuje o opětný vzrůst měst povolil Brodu, aby se vyplatil 20.000 zl. ze zástavy, a když se tak stalo, povýšil je na královské město přiznav mu majestátem ze dne 27. června 1637 netoliko práva, kterých užívala král. města, nýbrž i ta, jež mu bývalí pánové jeho byli povolili. Měli Brodští užívati hlasu a místa na sněmích, neměli nikdy býti více zastavováni, šlechtici proti jejich vůli nesměli se ve městě usazovati, nekatolíkům a židům ostávalo město zapověděno, a erb městský ozdoben jest korunou císařskou. Za to byli povinni platiti do komory královské komorní plat a posudné a podkomořímu obvyklé platy jako jiná král. města. Bohužel domohl se Brod tohoto dávno vymáhaného postavení, jež mu ještě r. 1782 císař Josef II. a roku 1795 císař František II. potvrdili, teprve v době, kdy politická váha měst úplně poklesla, a kdy válečnými událostmi celá země na mizinu přicházela. Neostal v tom ohledu nikterak ušetřen; nýbrž leže na hlavní silnici trpěl velmi, zvláště vojenskými pochody. Švédové po dvakráte se ho zmocnili r. 1639 a 1645 vyplenivše jej a i městské zdi v něm pobořivše; r. 1649 zemřelo zde 1400 lidí morem; r. 1662 zničil velký oheň polovici města, mezi jiným radnici a jiné domy obecné; r. 1742 řádili zde Prušáci ukládajíce výpalné obyvatelstvu atd. Tím vším upadnul Brod do chudoby, z které teprve od sklonku předešlého století jakž takž se zotavovati začal. Nemalou o to zásluhu mělo školství, jmenovitě gymnasium, jež více než půldruhého století vzdělání v té krajině šířilo. Vzalo svůj původ v štědrém nadání, které měšťanka Kateřina Kolsová r. 1730 učinila a jež cís. Karel VI. r. 1735 přikázal klášteru augustiniánskému, aby ve městě studia humaniora zařídil. Ze škol těch vyvinulo se nižší gymnasium, jež želivští praemonstráti spravovali, napotom vyšší reál. gymn. obecné, jež r. 1886 bylo převzato do správy státní. – Zde narodil se protivník M. J. Husa Michal de Causis, historik J. F. Beckovský, slavný houslista a sklad. Jan Karel Stamitz, archivista Jan Hulakovský. J. Č.