Neoabsolutismus

, Bachův absolutismus – politický systém v habsburské monarchii v letech 1851 – 59 (nazván podle rakouského ministra vnitra A. Bacha); režim, který popíral ústavnost z let 1848 – 49 a nastoloval absolutistické a centralistické formy vlády. Právně byl podložen kabinetními listy ze srpna 1851, které zavedly přímou odpovědnost ministrů císaři, a silvestrovskými patenty, které zrušily oktrojovanou říšskou ústavu. Došlo k politicko-správní a soudní reorganizaci Rakouska v byrokratický stát, jemuž v zavádění deformovaných liberálních reforem, především v obchodní a živnostenské oblasti, neměla překážet žádná národní a kulturní aktivita „zdola“. A. Bach nebyl jediným tvůrcem neoabsolutismu; byl připravován též F. Schwarzenbergem aj. Oproti tzv. metternichovskému absolutismu se neoabsolutismus snažil udržet stav politické nehybnosti při provádění reforem shora. Viz též Bach A., Schwarzenberg F.

Související hesla