Neorenesance

, novorenesance – jedna ze slohových fází historismu 19. stol.; projevovala se zejm. v poslední třetině 19. stol. Zásluhou vynikajících architektů (v Německu J. G. von Semper, v českých zemích J. Zítek, J. Schulz, A. Wiehl aj.) dosáhly některé neorenesanční realizace vysoké umělecké kvality. V rámci historismu byl neorenesanční sloh užíván zejména ke stavbě radnic, divadel a muzeí; viz též styl Okružní třídy. U nás byla neorenesance identifikována a utvářena specificky nacionálně: tzv. česká renesance byla považována za sloh zvláště vhodný pro uvědomělé české objednavatele, neboť 16. století, z jehož architektonických forem čerpala, bylo považováno za “zlatý věk” českého jazyka i národa. Uplatňovala se zejména při stavbě reprezentačních a kulturních světských budov (divadla, muzea, školy).

Související hesla