Neutralita

, právní postavení státu definované určitými specifickými pravidly, zejména právy a povinnostmi vůči druhým státům. Neutralita ad hoc (v průběhu válečného konfliktu) je stav, ve kterém se nalézá stát neúčastnící se konfliktu (neutrál) poté, co byly zahájeny válečné akce. Neutrál má povinnost zdržet se účasti ve válečném konfliktu a zachovat nestrannost vůči všem bojujícím stranám; jeho území je nedotknutelné, má právo na styk s ostatními státy, na obchodní styk i na styk s bojujícími stranami, má právo na sebeobranu. Neutralita trvalá je postavení, jehož stát dosáhne zejména uzavřením mnohostranné mezinárodní smlouvy; vyplývá z něho povinnost zdržet se účasti na jakékoli budoucí válce a ze strany jiných států zároveň garance územní nedotknutelnosti a politické nezávislosti. Neutralitu ad hoc i neutralitu trvalou je třeba odlišit od neutrality deklarované jako politická vůle (politiky nezúčastněnosti), která nezakládá práva a povinnosti států v mezinárodněprávních vztazích.

Ottův slovník naučný: Neutralita

Neutralita (novolat. neutralitas od neuter, ani ten, ani onen; franc. neutralité, něm. Neutralität), nestrannost, jest passivní stanovisko, jež zaujímá někdo vůči dvěma stranám jsoucím ve sporu. V právu mezinárodním nazývá se neutralitou passivní chování státu, který se neúčastní války mezi jinými státy. Mezinárodní praxe nové doby vypracovala celou soustavu norem upravujících vzájemné poměry státův vedoucích válku i států neutrálních. Soustava ona nazývá se právo neutrality. Státy vedoucí mezi sebou válku šetří pokud možná zájmů státu neutrálního, obávajíce se, že by se mohl spojiti s nepřítelem, a stát neutrální opět hledí udržeti dosavadní přátelské styky s oběma bojujícími stranami, pročež nesmí nadržovati ani jednomu ani druhému ze států naproti sobě nepřátelských. – Neutralita může býti buď dobrovolná (faktická) aneb smluvní (právní). K smluvní neutralitě náleží i neutralita oněch států, kterým se trvale a obecně závazným způsobem státními smlouvami neutralita ukládá nebo zajišťuje (tak zv. neutralisace). V tomto smyslu byly neutralisovány: Švýcarsko Pařížskou aktou z 20. list. 1815, Belgie Londýnskou smlouvou z 15. list. 1831 čl. 7, Jonické ostrovy při svém spojení s Řeckem smlouvou ze 14. list. 1863, Luxemburk Londýnskou smlouvou 11. květ. 1867, stát Kongo Berlínskou aktou z 26. ún. 1885 § 3., savoyské okresy Chablais a Faucigny (na jižním břehu Genevského jezera), náležející k Francii na základě Vídeňské kongressové akty, a Suezský kanál smlouvou Cařihradskou z 29. říj. 1888. Brannou nazývá se n., když neutrální stát k zachování svého postavení nucen jest sebrati vojsko nebo jinak projeviti svůj úmysl, že provede neutralitu v případě potřeby i brannou mocí. Známa jest zvláště branná neutralita z r. 1780, kterou uzavřely Rusko, Prusko, Dánsko, Švédsko a Portugalsko za severoamerické války k zajištění nerušeného obchodního spojení naproti přehmatům námořských mocí vedoucích válku, jmenovitě Anglie. – Právo neutrality došlo zvláštního rozvoje již ve středověku za častých válek mezi městskými republikami Italie. Nedotknutelnost neutrálního majetku byla uznána již ve sbírce námořských obyčejů ve XIV. st., v t. zv. Consolato del mare. Bohatá byla praxe neutrality ve válce třicetileté, avšak postrádala jednoty, jsouc plna odporů, tak že ukazovala na potřebu regulovati právo neutrality. Z doby té pochází první monografie o neutralitě Neumayra von Ramssla. Termin neutralita nabýval tenkráte již všeobecného rozšíření a vytlačoval výrazy dotud obvyklé: amici, pacati (v Italii), stille sitzen, geruwet sitzen (v Německu ve XIV. – XV. stol.) a p. Spisovatelé užívají tehdy klassických výrazů: medii in bello, neutrarum partium. Od té doby se pojem neutrality znenáhla podrobněji rozvíjí. Povinnosti států neutrálních jsou tyto: 1. neutrál nesmí podporovati jakýmkoli způsobem ani jednu ani druhou válčící stranu, a co dovolí jedné, nesmí odepříti druhé; 2. neutrální stát má uzavříti své území oběma stranám vedoucím válku. Nepřátelská válečná loď, zahnaná bouří do neutrálního území, smí si opatřiti jen proviant, jehož nutně potřebuje, nikoli však válečnou munici. Dostanou-li se do neutrálního přístavu lodi obou válčících států, musí mezi jejich odplutím minouti aspoň 24 hodiny. Vojska válčících stran, která přestoupí neutrální území, mají býti odzbrojena; 3. neutrální stát jest odpověden za to, co se děje na jeho území ve prospěch jedné z válčících stran; akty dobročinnosti jsou však dovoleny; 4. stát neutrální musí se podrobiti řádně provedenému prohledacímu právu a musí respektovati blokádu; 5. nesmí válčícím stranám dovoliti, aby na neutrálním území vykonávaly právo prise. Práva států neutrálních jsou tato; 1. dodrží-li neutrál své povinnosti, smí žádati od států vedoucích válku, aby uznávaly jeho neutralitu a zvláště neutralitu jeho území. Nepřátelské státy nesmějí tudíž sbírati vojsko na území neutrálově, nesmějí v neutrálních vodách vykonávati žádné prise a na neutrálním území nesmějí kořistiti; 2. rušení obchodu nesmějí se nepřátelské státy vůči neutrálovi nijak dopouštěti; 3. neutralita zaručená zvláštními úmluvami jednotlivým osobám nebo jistým kategoriím osob (na př. podle Genevské konvence) má se respektovati, i když osoby tyto jsou příslušníky válčících stran; 4. neutrální státní i soukromý majetek jest nedotknutelný. Lodi (válečné i obchodní), které plují pod průvodem neutrálních válečných lodí, nesmějí býti prohledávány. Podle zásady »Frei Schiff, frei Gut« chrání neutrální vlajka i nepřátelské zboží, vyjímajíc válečnou kontrabandu. Rovněž tak má se podle zásady »Unfrei Schiff, frei Gut« respektovati neutrální zboží na nepřátel. lodích. Poruší-li neutrálové neutralitu, nemusejí válečné strany dbáti neutrality a jsou oprávněny k repressáliím. Běží-li o porušení blokády, dodávání válečné kontrabandy, dopravu nepřátelského mužstva neb o jinou dopravní službu pro válčící strany, možno lodi i náklad zabaviti. – Literatura: O neutralitě pojednávají všechny učebnice mezinárodního práva, jako Heffterova, Holtzendorffova, Bulmerincqova, Martensova, Rivierova, Zuckerova a j., dále tyto spisy: Gessner, Das Recht des neutralen Seehandels (Brémy, 1855); týž, Droit des neutres sur mer (2. vyd., Berlín, 1876); Hautefeuille, Des droits et des devoirs des nations neutres (3. vyd. Paříž, 1869, 3 sv.); Ward, A treatise on the relative rights and duties of belligerent and neutral powers in maritime affairs (Lond., 1875); Johnstone, Handbook of maritime laws and the declaration of Paris considered (1877); Schiattarella, Diritto della neutralità (Florenc., 2. vyd. 1881); di Marco, La neutralità nelle guerre marittime (Palermo,1882); Daněvskij, Istorič. očerk nějtralitěta i kritika parižskoj morskoj děklaraciji (Moskva, 1879); Spasovič, O pravach nějtraljnago flaga i gruza (Sebr. spisy, sv. III., Petrohrad, 1890); Bergbohm, Die bewaffuete Neutralität 1780 – 83 (Berl., 1884); Schweizer, Geschichte d. schweizer. Neutralität (Frauenfeld, 1893 – 95, 3 sv.).

Související hesla