Nice

, město v jihovýchodní Francii ležící u Středozemního moře; 341 000 obyvatel (1999). Evropské významné turistické středisko. Přímořské lázně (kasina), pláže. Průmysl potravinářský, textilní, polygrafický. Výroba kosmetiky. Letiště. Muzeum (M. Chagalla, H. Matisse), divadlo, observatoř. Univerzita (1965). Historické památky (zbytky staveb z římského období a středověku, katedrála Sainte-Réparate). – Nice byla založena v 5. stol. př. n. l. řeckými kolonisty, od 2. stol. př. n. l. součást římské kolonie Galie narbonnské, v roce 813 byla vypleněna Araby. V 16. stol. hrabství, v roce 1793 francouzská anexe, v roce 1860 definitivně připojena k Francii.

Ottův slovník naučný: Nice

Nice, franc., v. Nizza.

Nizza, franc. Nice, hlavní město departementu Alpes-Maritimes v jihovýchodní Francii na moři Středozemním při ústí ř. Paillon a Vesubie na dráze Marseille – Janov a tratích Nice – Meyrargues a Nice – Puget – Théniers Jižní dráhy francouzské na 43° 42, s. š. a 7° 161/2' v. d. Gr., vynikající klimatické místo léčebné, má 93.760 obyv. (1896). Nice rozkládá se na sev. konci zálivu des Anges, od něhož zdvihá se půda dosti příkře zvláště k v., kde táhne se strmé pásmo vrchů Boron, Alban, Vinaigrier a Gros. Na s. a na z. zdvihají se pahorky s mírnými svahy, pokryté villami a zahradami olivovými, nad nimiž vypíná se v podobě pyramidy mohutný vrch Cau a za nimiž amfitheatrálně pokračují vrcholky horské až k zasněženému hřebeni Alp. Tato poloha města jest příčinou jeho příjemného podnebí. Průměr. roč. teplota jest + 15,6 °C, tedy taková jako v Neapoli, v zimě zřídka klesá pod 0°, průměrná teplota zimy jest + 8,5°C, prům. tlak vzduchu 761 mm. Deštivých dní bývá do roka 67, roční výška srážek 82 cm. Časté a dosti silné větry vanou se všech směrů, převládá vítr východní, kdežto nejsilnější jest vítr jihozápadní. Nice není úplně chráněna proti mistralu, který zanáší sem často husté mraky prachu, pročež nedoporučuje se zdejší pobyt osobám s akutními záněty, nemocmi očními nebo srdečními. Naproti tomu souchotináři v prvním stadiu, zádušiví, osoby trpící katarrhy, dnou, pakostnicí a pod. docházejí ve zdejším jasném a mírném podnebí rychlého zlepšení. Říčkou Paillonem, v nejdolejším toku úplně zastavěnou, a příkrým návrším vysokým 93 m, jehož vrcholek proměněn jest v sady s exotickými rostlinami, zvaným du Château (»zámecký«), dělí se město na 4 čtvrti: přístavní na v. od pahorku, čtvrť střední a z XVIII. stol. na z. od něho až k Paillonu a čtvrť moderní na pravém břehu řeky. Staré čtvrti na l. bř. Paillonu mají úzké a klikaté uličky stoupající vzhůru na vrch du Château, jen některé třídy a náměstí vynikají krásou a rozlehlostí. Podél Paillonu prostírají se boulevardy s obecním domem (Casino municipal), na v. od něho square Masséna, kdežto quai des Palmiers vede ke krásné veřejné zahradě (jardin public). Na z. od Paillonu táhne se po břehu mořském 11/2 km dlouhá promenade des Anglais se sady, villami, hotely a mořskými lázněmi, od níž do moře vybíhá promenade Jetée. Střediskem cizineckého ruchu jest v moderní čtvrti, obrácené širokou frontou k moři a táhnoucí se až k horám, náměstí Massénovo s arkadami, od něhož vybíhají ulice Massénova a France, kdežto celou šířkou čtvrti probíhá od Paillonu ke hlavnímu nádraží avenue de la Gare, proťatá boulevardem Victora Huga a Dubouchage, který vede k boulevardu Carabacel. Památných budov město nemá. Z mohutného hradu, rozbořeného Catinatem, zbývají jen nepatrné trosky, kathedrála svaté Reparaty ze XVII. stol. nerovná se krásou a výstavností nikterak modernímu gotickému chrámu P. Marie s 2 věžemi vys. 65 m. Ze XVII. stol. jest také stará radnice a palác Lascaris, dále jest zde 8 katolických kostelů, 2 evangelické, anglikánský, presbyterianský, pravoslavný a 2 synagogy, zmínky zasluhuje ještě nová radnice, palác prefekta a justiční a 2 divadla. Přístav Limpia, vystavěný r. 1751 králem Karlem Felixem, leží na v. od vrchu du Château za výběžkem Rauba Capeu, jest hluboký 4 – 7 m a vplulo do něho r. 1897 1174 lodí s 231.407 t, z nichž bylo 933 se 152.163 t francouzských, 31 s 27.771 t anglických, 34 s 25.297 t rakouských, 127 s 11.287 t italských atd., a vypluly 1103 lodi s 209.683 t, z nichž 881 se 128.500 t francouz., 33 s 31.785 t angl., 33 s 23.589 t rakouských, 103 s 9359 t ital. atd. Hlavní předměty vývozu jsou: voňavky (496.625 fr.), pytle (79.075 fr.), dehet (58.500 fr.), olivový olej (54.900 fr.), kok (34.325 fr.) atd., úhrnem 796.250 fr., hlavní předměty dovozu jsou: olivový olej (5,212.400 fr.), vína a likéry (3,501.425 fr.), obilí (1,668.300 fr.), boby (790.350 fr.), stavební materiál (353.200 fr.), mramor (280.600 fr.) atd., celkem 15,217.350 fr. Hlavním pramenem výživy jest návštěva cizinců (10 – 15.000 osob ročně), z průmyslové činnosti provozuje se truhlářství, soustružnictví, barvířství, jirchářství, výroba tabáku, voňavek, mýdla, olivového oleje, slaměných klobouků, zavařenin atd., rozsáhlé jest vinařství, ovocnářství a květinářství. Město jest sídlem biskupa, prefekta, soud. dvoru a obch. soudu, filiálky francouzské banky a několika konsulátů, mezi nimi rakouskouherského. Ze vzdělavacích ústavů jest zde kněžský seminář, chlapčí a dívčí lyceum, učitelský ústav, městská knihovna s 90.000 sv., museum umělecké, archaeologické a přírodovědecké, botanická zahrada, společnost pro vědu a literaturu založená r. 1861. Nice má 2 nemocnice, vodovod, elektr. osvětlení a koňskou dráhu. V okolí, které jest poseto villami a zahradami, leží město Villefranche, klimatické léč. místo Beaulieu (551 ob.), plateau Cimiez s klášterem a troskami římských staveb, opatství St. Pons, hvězdárna, hippodrom a j. V Nize narodili se Garibaldi, Blanqui a jeho synové Adolf, nár. hospodář, a Ludvík, sociolog, státník Casabianca, maršál Masséna, malíři Bréa a Vanloo. Nice vznikla z přístavu založeného Foiničany a připadla později Massilským, kteří jí dali jméno Niké nebo Nicaea podle chrámu bohyně toho jména. V r. 154 př. Kr. poprvé ve prospěch města proti Gallům zakročili Římané, kteří je kolem r. 100 př. Kr. obsadili k ochraně svého obchodu proti Ligurům. Od III. stol. po Kr. byla Nice sídlem biskupství, avšak po celý středověk mnoho trpěla nájezdy námořních lupičův a spory o vládu nad ní se strany hrabat Savojských a Provençalských, republik italských a později i králů francouzských vedenými, kromě toho několikráte zuřil zde mor. Za panství hrabat Provençalských rozšířilo město své výsady a nabylo i jistého politického významu. Koncem XVI. stol. stali se pány jeho hrabata Savojští a od té doby bylo neustále napadáno Francouzi, kteří již r. 1543 je obléhali společně s Turky. Opětně ho dobyli r. 1600, 1691 a 1705. R. 1707 obsadilo Nicezu vojsko sardinské, r. 1744 Španělé a r. 1792 Francouzi, kteří učinili ji hlavním městem depart. Alpes Maritimes. R. 1814 spojena opět se Savojskem, avšak r. 1860 připojila se definitivně hlasováním obyvatelstva k Francii a od té doby znamenitě vzrostla a rozkvetla, zejména jako klimatické léčebné místo ohromnou návštěvou cizinců v zimě. – Srov.: Lippert, Das Klima von Nice (Berl., 1877); Brünecke, D. klimatische Winterkurort Nice (Wiesb., 1880); Lacoste, Nice pittoresque et pratique (1888); Moris, Nice à la France (Paříž, 1896). Tšr.

Související hesla