Nikon

, ruský patriarcha, církevní reformátor. Jeho pokus nadřadit církev státu vyvolal spor s carem Alexejem I. Michajlovičem a rozkol v pravoslavné církvi. V roce 1667 byl církevním sněmem zbaven hodnosti patriarchy a uvězněn v klášteře; tentýž sněm však potvrdil jeho reformy. V roce 1681 byl povolán carem Fjodorem III. Alexejevičem zpět, cestou do Moskvy zemřel. Viz též rozkolníci.

Ottův slovník naučný: Nikon

Nikon, šestý patriarcha moskevský a všeruský (* 1605 v kňagininském új. nižegorodské gub. – † 17. srp. 1681 v Jaroslavle), byl synem prostého rolníka a v mládí mnoho zakoušel od macechy, tak že uprchl do kláštera, kde nabyl vzdělání, načež po smrti otcově se oženil a stal se knězem v Moskvě. Ztrativ tři dítky, poslal ženu do kláštera a sám jako muž 30letý stal se rovněž mnichem, ale pro neshody s představeným byl nucen prchnouti do vzdáleného kláštera Kožeozerského (v nynějším kargopolském új.), kde r. 1643 stal se převorem. Přišed r. 1646 do Moskvy, představil se dle tehdejšího zvyku carovi, jemuž velmi se zalíbil, tak že byl ponechán v Moskvě a stal se důvěrníkem carovým. V l. 1648 – 51 byl metropolitou v Novgorodě a v této hodnosti přičinil se o mnohé reformy v církevní bohoslužbě, jmenovitě o zvelebení zpěvu a přesné vykonávání mše, kteréžto opravy zavedeny pak všeobecně. Přísné vystupování jeho proti osobnostem duchovním i světským znepřátelilo ho s obyvatelstvem, ano vyvolalo vzpouru. Přes to Nikon nepozbyl přízně carovy a r. 1652 k jeho přání byl zvolen patriarchou. Šestiletá jeho správa duchovní památná jest vznikem ruského rozkolu. Za podklad uvádí se oprava církevních, jmenovitě bohoslužebných knih, ač oprava podobná byla podniknuta již za patriarchů předešlých. Nikon počínal si pouze energičtěji, při čemž dotkl se i některých zvyků církevních, hledaje základ pravého pravoslaví ve vzorech řeckých. Někteří badatelé přikládají Nikovi týž význam v rus. církvi, jaký má Petr Vel. v rus. dějinách. Jisto jest, že vedle oprav, schválených na dvou synodách (r. 1654 a 1656), směřoval též k utužení moci patriarchovy, jenž měl míti rozhodný vliv i na věci světské. Patriarchát měl se státi jakousi ruskou papežskou stolicí. Snahy tyto znepřátelily Nikona s mocným jeho přítelem a ochráncem, s carem Alexejem, tak že r. 1658 Nikon vzdal se svého úřadu. Spory a soud nad Nikonem trvaly dlouho a vyvolaly rozruch v celé vých. církvi, až konečně Nikon 13. pros. 1666 zbaven hodnosti a uvězněn v Bělozerském Ferapontově klášteře, načež po smrti carově, jenž před smrtí se s ním smířil, vržen k návodu četných svých nepřátel do tužšího žaláře v Kirillo-Bělozerském klášteře, kde prodlel do r. 1681. Dosáhnuv téhož roku milosti u cara Feodora, zemřel na zpáteční cestě do Voskresenského kláštera a byl tam pohřben se všemi poctami. Srv. Šušerin, Izvěstije o rožděniji, o vospitaniji i žitiji sv. Nikona (Moskva, 1871); Apollos, Načertanije žitija i dějanij Nikona (t., 1852); Subbotin, Dělo patriarcha Nikona (t., 1362); Gibbenět, Istoričeskoje izslědovanije děla patriarcha Nikona (Petrohrad, 1882 – 84); Kaptěrev, Patriarch Nikon i jego protivniki v dělě ispravlenija cerkovnych obrjadov (Moskva, 1887); Nikolajevskij, Žizň patriarchy Nikona v ssylkě (Petrohrad,1886); Ikonnikov, Novyje matěrialy i trudy o patr. Nikoně (Kijev, 1888); W. Palmer, The Patriarch and the Tsar (Londýn, 1871 – 76).

Související hesla