Nižnij Novgorod

, město v Rusku ležící na soutoku Volhy a Oky; 1,4 mil. obyvatel (1996). Třetí nejvýznamnější hospodářské středisko Ruska; průmysl strojírenský (automobily, lodi, motory, potravinářské zařízení), chemický, dřevozpracující, potravinářský. V okolí elektrárny. Říční přístav. Významná dopravní křižovatka; letiště, metro. Mezinárodní veletrhy. Muzeum, divadlo. Univerzita (1918) a jiné vysoké školy. – Nižnij Novgorod byl založen v roce 1221, od roku 1392 byl součástí moskevského knížectví, v letech 1611 – 12 středisko boje proti polské intervenci, od roku 1817 významné veletržní město. V letech 1932 – 90 nesl název Gor'kij.

Ottův slovník naučný: Nižnij Novgorod

Nižní Novgorod v. Novgorod N.

Novgorod Nižní (rusky též krátce jen Nižnij), gubernské město ruské při vtoku Oky do Volhy. Dělí se na tři části. Na pr. bř. obou řek rozkládá se dolní město zvané Nižní Bazar, na značné vyvýšenině (Djatlovy gory) nad Nižním Bazarem (asi 90 m) leží horní čásť města, Vrchní Bazar, s kremlem. Třetí čásť, na druhém břehu Oky (Zaokskaja), nazývá se úředně Makarjevskou (ač zachoval se i starý název »Kunavinœ). Zde koná se slavný výroční trh (»jarmarkæ), jímž Nižní novgorod N. nabyl významu světového. V letní době spojeny jsou oba břehy Oky lodním mostem. Kromě toho osobní spojení mezi břehy prostředkují malé parníky čudské společnosti. Na levém břehu Oky umístěno jest i nádraží (trať Moskva-Nižní novgorod N.). Od nádraží do města vede elektr. tramway. Dolní její trati s horními spojují dva »elevatory« (lanové dráhy). Přístaviště jsou na pr. břehu Oky i Volhy. Pravidelnou plavbu obstarává několik společností. S městem takořka souvisí několik předměstí (slobody). Obyvatelů má Nižní novgorod N. 95.124 (1897); z nich přes 1000 katol., více než 600 protest., asi 500 židů vedle neznačného počtu muhammedánů, rozkolníkův a jiných vyznání. (V roce 1621 Nižní novgorod N. měl jen 5000, ke konci XVIII. stol. kol 10.000 a r. 1865 již 38.000 obyvatelů.) Ze stavitelských památek jmenovati sluší: kreml (který zbudoval na poč. XVI. století ital. stavitel Pietro Francesco zvaný »Petrok Malyj« a jehož nepřítel nikdy nedobyl) s jedenácti věžemi; v jedné z nich (Dmitrovské) je obrazárna a museum. Soukromých budov v kremlu není. Umístěny tu některé úřady administrativní a vojenské (též kadetní škola); v Mininském sadu (odkud překrásný pohled na soutok Volhy s Okou, zejména na jaře, když jsou obě mohutné řeky rozvodněny) postaven r. 1826 pěkný obelisk na pamět knížete Požarského a občana Minina; slavný kathedrální chrám kremlevský (Spaso-Preobraženskij sobor) vystavěn původně r. 1225 a posledně přestavován r. 1834; v něm je mnoho starých památek; tu odpočívají též veliká knížata, kněžny a církevní hlavy Nižní novgorodu, tu, ve zvláštní hrobce, pochován Kozma Minin, tu zachovány i korouhve, pod nimiž Novgorodci spěchali na pomoc matušce bělokamenné Moskvě; vedle kathedrál. chrámu stojí Archandělský sobor, namnoze dosud v původní podobě zachovaný. Z ostatních kostelů pravosl. (celkem má jich Nižní novgorod N. kol 50) vyniká Blagověščenský (ze XIV. stol.) a Narození rodičky boží; ze tří klášterů jmenujeme krásně položený Pečerský (se sedmi kostely, založený r. 1219) a Blagověščenský na úbočí Djatlových hor (v něm obraz Korsunské matky boží z r. 993). V nové době postaveno pěkné divadlo. Z ulic nejživější jest v horní části města Bolšaja Pokrovka, nejpěknější je Bolšaja Pečerka, čistě kupecká ulice je Iljinka. Dolní město sestává vlastně ze dvou hlavních ulic: Nižního volžského nábřeží a Rožděstvenské ulice; na onom jsou přístaviště, na této soustřeďuje se život obchodní (sklady, banky, kanceláře pojišťovacích, paroplavebních a j. společností, bursa, pasáže a nejlepší hostince). Třetí čásť města má množství továren a závodů, z nichž vyniká pětipatrový parní mlýn Baškirova. Valnou čásť města za Okou (severní) zaujímá » jarmarkæ; zde na ploše skoro dvou čtverečních kilometrů rozkládá se asi 6500 krámův a skladů kamenných, tvořících pravidelné ulice (letos ze všeruské výstavy, r. 1896 v Nižní novgorodě N-m konané, přeneseny sem veliké želez. budovy). Jarmarka má svůj zvláštní pravosl. kostel Alexandra Něvského, dále kostel armenský a mečetu. Střediskem jest »Gostinnyj dvor« (s 2530 krámy) obklíčený Betankurovským kanálem a vystav. r. 1822. Nejpěknější budovou jest »Glavnyj dom«, vystavěný r. 1890. Jako krásný jest pohled s horní části města, tak překrásná jest podívaná ze Zaocké části na město tonoucí v moři sadův. V N-m Nižní novgorodě jsou příslušné guberniální úřady administrativní, soudní, finanční a úřady eparchiální. Školstvím přísluší N. Nižní novgorod k učebnímu okruhu moskevskému. Ústavů učebných jest 50 (1895): duchovní seminář, Aleksand. šlecht. ústav, muž. a žen. gymnasium, reálka, dvě řemeslnické školy a j.; škol obecných 36, knihoven je 15; veřejné čítárny. Několik nemocnic, špitálů (14), nocleháren, útulen pro vzrostlé i děti; praktických lékařů jest přes 60. Několik vědeckých a j. spolkův a klubů (komitét pravoslav. missionář. společnosti, církevně archaeol. spolek, učená archiv. kommisse atd.). Kromě několika časopisův úřed. a vědeckých vycházejí v N-m Nižní novgorodě i 2 denníky. V průmyslu první místo zaujímají ohromné mlýny (jež zaměstnávají 640 dělníkův a vyrobí mouky za 7 mill. rublů), dále jsou tu lihovary (ročně za 600.000 rublů líhu), pivovary (za 200.000 rublů piva); závody na zpracování kovů (slevárny, strojírny a pod.) zaměstnávají 1800 dělníků (roční výroba zboží za 1 1/2 mill. rublů), stavba lodí a výroba potřeb lodních. Všech továren a závodů jest 53 (1897), v nich pracuje 3200 dělníkův a vyrobí se za 10,050.000 rublů zboží. Ale mnohem větší význam než průmysl má obchod nižegorodský, při čemž ovšem nemíní se tak obchod městský, nýbrž »jarmarkæ. Občasné veliké trhy na Volze původem svým sahají do velmi starých dob. Nejdříve sjížděli se obchodníci blíž Kazaně, od XVI. stol. byl slavný trh v Makarjevě asi 90 km níže od N-ho Nižní novgorodu. Když však tamní budovy jarmareční r. 1816 vyhořely a kromě toho i Volha každoročně rvala břehy u Makarjeva, přenesena »jarmarkæ do N-ho Nižní novgorodu a trvá teď dle nařízení z r. 1864 od 15. čce do 25. srpna (rus. kalend.; dle našeho tedy od 28. čce do 7. září). Za vrchního dozoru gubernátorova má jarmarka svou zvláštní správu, tvoříc tak po dobu svého trvání zvláštní samostatné město od N-ho Nižní novgorodu takořka úplně oddělené, se svými úřady (i gubernátor sídlí tou dobou na jarmarce, podobně přesídlí sem i notáři, banky atd.), svými hostinci, divadly, cirky a p. Život započne tu ovšem již před úředním otevřením a trvá ještě delší dobu po ukončení trhu. Počítá se, že v té době obyvatelstvo N-ho Nižní novgorodu se zdvojnásobí. Celkem pak sjíždí se na trh více než 1/3 millionu lidí. Východního rázu dodávají trhu četní Asiaté v pestrých svých národních krojích. Spousty rozmanitého zboží evropského jak asijského budí úžas pozorovatele. Suroviny i výrobky nejrozmanitější naplňují ne snad jednotlivé krámy a sklady, ale celé ulice, ba čtvrti. Hlavním předmětem obchodu jest bavlna, vlna, rozmanitá srsť a výrobky z těchto surovin, jakož i plátno; důležitý jest též prodej koží a to surových i vydělaných; železa (uralského) a rozmanitých výrobků z něho (řetězy, podkovy, plech atd), čaje, lýčí a ryb. Následkem nových prostředků spojovacích sice nastaly některé změny (obchod s čajem rozhodně klesl tím, že dovoleno jest přivážeti čaj po moři, podobně ubylo vývozu látek do Asie, ježto zejména Angličané po moři ji zásobují svými tovary); rozvojem továren, zřízením agentur, jakož i vysíláním cestujících jarmarka rovněž pozbyla částečně svého významu jako středisko všeho obchodu, nicméně význam její vždy jest veliký; dosvědčují to nejlépe statistická data o činěných obchodech. V prvním roce po přeložení jarmarky do N-ho Nižní novgorodu bylo přivezeno zboží za 26 mill. rublů; v nejpříznivějším r. 1881 za 246 mill. a prodáno 99 %. Teď činí peněžní obrat na jarmarce více než 150 mill. rublů. Vedle hlavního trhu koná se v N-m Nižní novgorodě v lednu trh na dříví a zboží dřevěné, v červnu hlavně na koně.

Nižní novgorod N. náleží k nejstarším městům ruským. Kraj tento prvotně náležel Mordvinům, kteří poddáni byli Bulharům. Rusové šli tudy po prvé na Bulhary r. 1178; r. 1184 bylo tu již shromáždiště vojsk ruských k nové výpravě a rok po vítězném nájezdu Rusů proti Bulharům (1221) založil tu vel. kníže Jiří Vsevolodovič dnešní město, jemuž s počátku stále bylo se brániti proti útokům Mordvinův a Bulharů, jež však brzy stalo se důležitým střediskem, ze kterého ruská národnost, víra a jazyk šířily se mezi sousední plemena. Mnoho trpěl Nižní novgorod N. od Tatarů, ač při prvním jejich útoku r. 1238 šťastně ušel zkáze. R. 1350 veliký kníže suzdalský Konstantin Vasiljevič přenesl sídlo své do N-ho Nižní novgorodu. (Samostatné veliké knížectví Nižněnovgorodské potrvalo jen do r. 1392, kdy přivtěleno k Moskvě.) Velikou zpoustu učinili v N-m Nižní novgorodě Tataři r. 1377 (pod carevičem svým Arapšou spojeným s Mordvou) a r. 1378. R. 1506 zachránili město před Tatary litevští dělostřelci, chovaní tu v zajetí. R. 1552 Nižní novgorod N. vítal ve svých zdech Ivana Hrozného, jenž právě pokořil Kazaň. Na začátku XVII. stol. Nižní novgorod N. uhájil se Mordvě a odepřel přísahu samozvanci. R. 1611 národní obrana novgorodská spěchá pod Kozmou Zacharjevičem Mininem Suchorukým a knížetem Požarským na pomoc ohrožené cizinci Moskvě, vlasti a víře pravoslavné. Proti Stěňkovi Razinovi řídil obranu N-ho Nižní novgorodu kníže Jiří Aleksějevič Dolgoruký (1667). Roku 1672 jmenován zvláštní metropolit pro Nižní novgorod N. Petr Veliký byl v N-m Nižní novgorodě dvakráte: r. 1698 a 1722. R. 1719 Nižní novgorod N. stal se městem gubernským. Kateřina za pobytu svého v městě r. 1767 potvrdila stanovy »kupecké kompanie«. R. 1812 žil v N-m Nižní novgorodě N. M. Karamzin vedle jiných vynikajících mužů. R. 1896 pořádána tu všeruská výstava. – Srov. A. S. Gacisskij, Nižegorodka (1877); Kovalevskij a Miller, Vserossijskaja Vystavka v N-m Nižní novgorodě 1896, putěvoditělj, gorod, jarmarka, vystavka; popis N-ho Nižní novgorodu obsahuje »Pamjatnaja knižka Nižegorodskoj gubernijí za 1895. g.«; V. I. Vinogradov, Nižegorodskij illjustr. kalendarj 1895-96 gg. a t. Illjustr. putěvoditělj po Nižněmu Nižní novgorodu a jarmarkě (II. vyd. 1896); P. P. Semenov, Rossija I., 1899.

Nižegorodská gubernie zaujímá plochu 51.273,6 km2, hraničí s gubernií vladimirskou, kostromskou, vjatskou, kazaňskou, simbirskou, penzskou a tambovskou. Řeky Oka a Volga rozdělují území na dvě části, severní nízkou a jižní vyvýšenou. Nejvýše leží jihovýchodní čásť gubernie (přes 200 m n. m.). Řeky, z nichž mnohé mají velmi hluboká řečiště a za jarního tání vzrůstají v mohutné proudy, nebo v nížinatých krajích zaplavují široká území, všecky náležejí k poříčí Volhy. S leva ústí do ní Uzola, Linda, Kerženěc, Vetluga, s pravé Oka (s přítoky Serežou a Těšou), Kuďma a Sura (náležejí sem ovšem vlastně přítoky Suřiny s levého břehu, totiž Pjana a Alatyr). Ve vysoké části jsou t. zv. propadlá jezera (provaljnyja ozera) okrouhlého neb ellipsovitého tvaru až i 36 m hluboká, obyčejně v skupinách se vyskytující. Druhý typ jsou jezera-starci (ozera staricy), stará to řečiště v různém stadiu zarůstání. Největší jezera jsou Široké a Svjatskoje; obě mají něco přes 5 km2. Ve svazích vysokých břehů je mnoho pramenů. Severní čásť gubernie jest bahnitá (přes 1000 km2). Největší čásť gubernie náleží k útvaru permskému, v části severovýchodní, jihovýchodní a jihozápadní vystupuje jura; na jihu v menším rozměru útvar kamenouhelný a na jihovýchodě křídový. Na levém břehu Oky a Volhy jsou rozsáhlé vrstvy naplavenin. Z nerostů dobývá se železná ruda (hlavně v ardatovském újezdě), sádrovec (alabastr u Novoselky a Čurvalejky), anhydrit; různé druhy vápenců, jež upotřebují se jednak za stavivo, jednak za kámen dlažební, a ovšem pálí se z nich i vápno. Hlíny jest všude dosti, ale jakost není valná; v ardatském okrese vyskýtá se bílá hlína porculánová. Písky pro skelné závody jsou ve čtyřech újezdech. Valouny jsou roztroušeny zejména v severní části gubernie; rašeliny je mnoho. Z četných jeskyň největší jest Barnukovská v knjagininském újezdě. Jihových. čásť gubernie jest mnohem úrodnější než sev.-záp.; příčina toho je hlavně půda, ale také podnebí (na severu o 1° nižší průměrná teplota roční a o 80 mm více srážek). V N-m Nižní novgorodě jest průměrná roční teplota 3,6°C. Severní čásť gubernie má mnoho lesů (makarjevský újezd 63 % půdy) většinou jehličnatých a převládá tu i flora lesů jehličnatých a bahenní; jižní náhorní čásť má lesů méně, za to však rozmanitější; převládá flora černozemská. Nerozumným hospodářstvím mnohé lesy pokaženy. Neplodné půdy (vyskýtá se hlavně na severu) je 7,8 %. Z úrodné půdy zaujímají osady 2, orná půda 43,9, luka 9,2, pastviny 1,4, lesy a křoviny 43,5 %. Hospodářství je trojhonné. Z obilí pěstuje se nejvíce žito a oves; hojně též brambory. Střediskem obilního trhu jest hlavně Nižní novgorod N. Guber. zemstvo pečuje o rozvoj hospodářství. Z ovoce pěstují nejvíce jablka, potom třešně a jahody; zeleninu téměř všude. Chov dobytka není značný. (Koní 215.121, skotu 281.177, ovec 259.865, prasat 50.582, koz 9815.) Gub. nižegorodská náleží k nejprůmyslnějším krajům ruským. Velmi rozvit je průmysl kustarnický (v semenovském újezdě robí se dřevěné lžíce, v makarjevském plechem pobité truhly atd.). Továren a závodů bylo tu r. 1894 345, z čehož nejvíce mlýnů, továren koželužských a na zpracování kovů. Nejdůležitějším spojovacím prostředkem jsou mohutné řeky; z železnic náleží sem jen čásť trati dráhy moskevsko-nižegorodské; telegrafní síť má přes 1000 km délky. Gubernie dělí se na 11 újezdův. Obyvatelů jest 1,600.304 (31 na 1 km2; na 100 mužů 111 žen. Nejhustěji obydlen újezd nižegorodský, nejřídčeji makarjevský, nejméně obyvatelstva má knjagininský). Rozkolníků jest asi 76.000, katolíků kol 1100, protestantů přes 700, muhammedánů 51.000, židů 3400, ostatek jsou pravoslavní kromě asi 900 jiných různověrců. Z obyvatelů jižní části gubernie skoro polovina původem jsou poruštění Mordvini. Vlastních Mordvinů počítá se v gubernii kol 150.000; obývají nejhustěji v újezdě arzamaském, kujagininském, lukojanovském (tvoří 26 % obyvatelstva), pak sergačském a ardatovském (16 – 17 %) a v nižegorodském (14 %). Asi 45.000 Tatarů žije hlavně v újezdě sergačském. V makarjevském a vasilsurském újezdě bydlí dosud několik tisíc víc a víc se porušťujících Čeremisův. Vzdělání obecné vzmáhá se hlavně přičiněním zemstva. R. 1860 bylo pouze 87 škol, v r. 1894 bylo zemstvem a ministerstvem osvěty vydržovaných škol 540, škol farních pak 510 (posledních r. 1898 již 562) a všech žáků 45.227, z čehož 8376 dívek (18,56 %). Z nováčků jest 65 1/2 % analfabetů. Středních škol 13, tři duchov. učiliště, dvě školy řemeslnické, několik škol soukromých; 10 špitálů, 6 útulen, 62 nemocnice, lékařů 105 (ranhojičů skoro 200), lékáren 27. Archaeologických památek (kurhanů, hradišť a p.) je v gubernii mnoho.

Nižegorodský újezd má na 3656 km2 222.318 obyv. (108.803 muž., 114.015 žen., r. 1897). Pp.

Související hesla