Nizozemská polyfonie

, franko-vlámská, burgundská škola – polyfonní styl, který se rozvíjel od 15. do zač. 17. stol. v tvorbě asi šesti generací skladatelů pocházejících z oblastí dnešní Belgie, Nizozemska a přilehlých částí Francie (G. Dufay, G. Binchois, J. Ockeghem, J. Tinctoris, Josquin Desprez, J. Obrecht, Clemens non Papa, A. Willaert, Ph. de Monte, O. di Lasso). Podobu nově vznikajícího stylu však ovlivnila i hudba anglická, s J. Dunstablem. Příznačná byla kompoziční práce s melodickou složkou, proměna v pojetí harmonie, technická dokonalost imitační techniky a kánonu, práce s převzatým materiálem (cantus firmus). Vokálně instrumentální styl polyfonie se postupně měnil v charakteristický projev vokální (a cappella).

Související hesla