Nominalismus

, z latinského nomen - jméno, slovo; směr ve středověkém sporu o univerzália tvrdící, že obecným pojmům nic skutečného neodpovídá, neboť existují jen v lidském myšlení a v lidské řeči. Existují jen jednotlivé věci se svými individuálními vlastnostmi; obecné pojmy se k nim vztahují jako označení něčeho společného. Krajní nominalismus (reprezentovaný např. Roscellinem) považoval obecné pojmy za prázdný zvuk, za pouhé označující jméno. Nominalismus pozdního středověku popíral scholastickou metodu vycházející z obecných tezí a ovlivnil též vznik novověkého myšlení založeného na empirickém poznání. Opak realismus. Viz též konceptualismus.

Ottův slovník naučný: Nominalismus

Nominalismus (lat.) jest filosofický náhled o významu pojmů čili všeobecnin a sice, že jim nenáleží platnost věcná, nýbrž že jsou abstrakcemi, provedenými naším intellektem. Co dáno jest, jsou jednotliviny, ty jsou dříve než pojmy, z nich teprve vzniká abstrahujícím úkonem myšlení všeobecný pomysl. Neplatí tudíž universalia ante rem, nýbrž post rem. Pojmům nenáleží věcná podstata, nejsou více než slovy (nomina flatus vocis). Rody a druhy jsou ony všeobecniny, pro něž slova tvoříme. Otázka tato po bytné hodnotě pojmů zaměstnávala valnou měrou středověkou filosofii a vedeny o to hádky nezřídka s prudkou vášnivostí, poněvadž předmět sporu spřežen úzce s dogmatickými látkami. N., než nabyl konečné povahy, byl častěji vyhlášen za blud, kterouž nesnášenlivost nominalisté stejnou měrou spláceli, jak se ukázalo na Husovi, jenž byl realista. Co dějinného vývoje se tkne, nalezla scholastika záhadu tu hotově dánu v rozporu učení Platonova a Aristotelova o ideách. Jako nauka vynesen nominalismus v XI. stol., kdy Roscellin její ostří obrátil přímo proti dogmatu o trojjediném bohu: neb náleží-li substantialita jen individuím, pak v bohu trojjediném dlužno mysliti tré osob čili tré bohův. Odpůrcové jeho byli realisté Anselm z Canterbury a Vilém ze Champeaux. Nejšťastnější a nejdůmyslnější obhájce nominalismu jest Angličan Vilém Occam († 1347), jenž v polemice proti realismu jasně naznačil hlavní rysy pozdějších zpytovacích method zkusných. Z jiných přívrženců jsou Buridan, Gerson († 1429), Gabriel Biel († 1495), Nizzoli Mario († 1566).Mírnější forma nominalismu jest conceptualismus, podle něhož pojem chová v sobě pomyslné jádro, podstatu věci logickou, nikoliv metafysickou, a není tudíž jen pouhým zvukem; uveden byl Abélardem. Problem nominalismu a realismu jest ostatně stále aktuální, poněvadž jeho jádro jest poznatkoslovné. Místo všeobecných pojmů potřebí jen dosaditi kategorie nebo zákony, což obé jsou také všeobecniny, a otázka, zda v kategoriích, po případě v zákonech obsažen proti měnivé nahodilosti zjevů výraz reálné podstaty či jsou kategorie a zákony jen postihnutými vztahy mezi empiricky danými fakty, jest zcela na snadě. Hume svou záhadou příčinnosti, Kant celou svou naukou noétickou, Mill, Spencer jsou nominalisté a vůbec všechen t. zv. relativismus poznání jest nominalistický. – Srv. Exner, Ueber Nominalismus u. Realismus (Praha, 1841); H. Löwe, Der Kampf zwischen dem Realismus u. Nominalismus (t., 1876); Hubert Schauer, Geistiges Leben im zwölften Jahrhunderte (Vídeň, 1885). Zb.

Související hesla