Nosorožci

, zástupci řádu lichokopytníků. Mohutní savci z čeledi nosorožcovitých (Rhinocerotidae), o hmotnosti 2 – 4 t, se silnou, až šest cm tlustou zrohovatělou kůží a s jedním nebo dvěma za sebou stojícími rohy na klenutých nosních kostech. Délka rohu je až 135 cm. Končetiny se třemi prsty jsou opatřeny malými kopyty. Dva druhy nosorožců žijí v Africe, tři v tropických oblastech jihovýchodní Asie. Všechny druhy nosorožců jsou kriticky ohroženy vyhubením.

Ottův slovník naučný: Nosorožci

Nosorožci (čeleď Rhínoceridae s. Nasicornia) jsou velicí ssavci býložravci z řádu Ungulat a podřadí lichoprstců (Perissodactyla). Mají nemotorné tělo pokryto tlustou, téměř zcela lysou koží, jež silnými řasami rozdělena jest u větší a menší pole; tato pole jsou pak různo znamenána sítí ryh a bradavičnatými vyvýšeninami. Na krátkém krku jest hlava do předu prodloužená, s nevelikou tlamou, hořejším pyskem uprostřed ve svislý cíp protáhlým, malýma očima a podlouhle vejčitými, skoro svislými nozdrami: nos nese nahoře jeden nebo dva rohy různou měrou zakřivené, po většině nasazené na drsných protuberancích kostí nosních (zřídka i čelních) a složené uvnitř ze splynulých rovnoběžných a dutých chlupů. Jsou-li rohy dva, stojí po většině menší za větším, jen výjimkou (Diceratherium) vedle sebe. Nohy jsou krátké, nahoře velmi silné, dole trochu slabší a tutéž i poněkud ven ohnuty; recentní nosorožci našlapují na 3 prsty, z nichž prostřední (III.) jest silnější obou postranních. Krátký ocas jest buď oblý, buď na konci se stran sploštělý. Kostra jest mohutná, podlouhlá lebka jest celkem nízká, jen vzadu vyvýšena, má záhlaví ohraničeno ostrým hřebenem occipitálním (bez hřebenu sagittálního), důlky oční nazad otevřeny, veliké jámy spánkové, otvory sluchové vzhůru namířeny a nosní kosti v předu volné, skoro přímé, často na povrchu vypuklé a drsné (pro roh), zřídka vezpod kostěnou svislou stěnou (mesethmoidem) podepřené. Chrup má předních zubů (i) 3 – 0/3 – 0, kly (c) 1 – 0/1 – 0, mezerních zubů (pm) 2 – 4/4 – 2, stoliček (m) 3/3. Řezací zuby u některých druhů bud vůbec čelistí a dásní neprorazí, buď naopak záhy vypadávají. Zuby mezerní jsou podobny stoličkám, jen u fossilních forem mívají poněkud jednodušší úpravu koruny. Hořejší stoličky mají tlustou stěnu vnější, k níž se na žvýkací ploše přímo pojí dvé šikmých, málo zakřivených jařem (záhybů skloviny, Querjoche); každá dolejší stolička má dvé lomených, poloměsíčitých jařem, z nichž zadní předním svým výběžkem připojuje se vně ku přednímu. Přední končetina má silnou kosť loketní (ulna) i vřetenní (radius), obě volné, pak zejména u starších forem prodloužené a se stran smačklé kosti záprstní (metacarpalia), jež mají s kostmi zápěstními (carpalia) polohu střídavou; metacarpale III. jest silnější než II. a IV., V. jest kratinké a mladším formám nosorožců schází, tak že mají tyto i na přední končetině vždy jen 3 prsty. V zadní vždy tříprsté končetině má kosť stehenní (femur) třetí trochanter; také tu jsou kosti zánártní (tarsus) i přednártní (metatarsus) u starších fossilních nosorožců delší a štíhlejší, u mladších forem kratší a statnější. – Nosorožci recentní žijí ve vodnatých a bahnitých nížinách již. Asie, zejména ve Východní Indii a na Sundských ostrovech, pak v centrální Africe a obývají v lesích i nejhustších a pro jiné živočichy neproniknutelných; rádi se v bahně povalují. Živí se kořeny, mladými stonky, travou i všelikým býlím; popásají se spíš v noci než za dne. Jen podrážděni se na člověka a nepřítele vrhají útokem. O tom, kterak se plemení, máme posud jen kusé zprávy; samice nosorožce indického metá v dubnu nebo květnu jediné mládě, červenavou koží pokryté. Z nepřátel nosorožcům nejnebezpečnější jest člověk, a také jeho přičiněním velikých těchto ssavců na př. v některých končinách Indie smutně ubývá. Z tlusté kůže vyrábějí lidé štíty, hole, z rohů zbraně a nádoby; maso jen někde se jídá. Fossilní nosorožci nejstarší nalezeni ve svrchním eocénu v Evropě a sev. Americe; mají primitivní chrup, t. j. nescházejí jim ani přední zuby, ani kly, a zuby mezerní jsou jednodušší stoliček. Od toho útvaru počínajíce vyskytují se nosorožci pak ve všech vrstvách až i do pleistocénu po celé severní polokouli i v sev. Africe. Právě s ohledem k formám vyhynulým dlužno rozděliti čeleď nosorožců v tyto 4 podčeledi: 1. Hyracodontinae; štíhlí nosorožci s delším krkem a vysokými končetinami, ze svrchního eocénu a zpodního miocénu. Nejdůležitější rod: Hyracodon Leidy (Nebraska, Colorado). 2. Amynodontinae, posud málo známí nosorožci těla již hřmotnějšího, ze svrchního eocénu a zpodního miocénu v Evropě a sev. Americe. Amynodon Osborn a j. (svrchní eocén, Wyoming). 3. Rhinocerinae, nosorožci vlastní, velicí ssavci s předními nohami o 3 nebo 4, se zadními vždy o 3 prstech a chrupem neúplným. Scházejí v něm vždycky hořejší špičáky, u některých nosorožcův i dolejší špičáky a také zuby řezací; vzorec chrupu jest tu vůbec: i 2 – 0/1 – 0, c 0/1 – 0, pm 4/4 – 3, m 3/3. Nejstarší typy a k nim se v té příčině připojují recentní druhové asijští – mají trvalé zuby řezací a statný špičák v dolejší čelisti; africkým nosorožcům a příbuzným druhům fossilním kel i rudimentární řezací zuby záhy vypadávají. Hořejší stoličky mají na silné vnější stěně dvé hrbolů, spojených hřebenem (crista), a na žvýkací ploše dvé šikmých příčných jařem; z těch se jařmo přední končí vně při předním hrbolu vnitřním a mívá nazad namířený ostrý výběžek (»crochet«, ostruhu). Přídatné jařmo (Nachjoch) mívá výběžek proti této ostruze namířený (»anticrochet«). Všecky druhy těchto nosorožců počítal ještě Cuvier k jedinému rodu Rhinoceros L., z něhož později udělána řada rodů nových, často jen na základě skrovných anebo chatrných fragmentů; zajisté Zittel pravdu má, pokládá-li tyto nové formy jen za subgenera. Jsou to: a) pochybná forma Ronzotherium Aym. z oligocénu (Ronzon u Le Puy). b) Aceratherium Kaup, bez rohů, s chrupem i 1/1, c 0/1, pm 4/3, m 3/3, se 4 prsty na předních a 3 prsty na zadních nohách. Nejdůležitější druhy: A. minutum (Cuv.) a A. Lemanense Pom. v oligocénu (druhý i v miocénu), A. incisivum (Cuv.) v miocénu. c) Aphelops Cope, s chrupem i 2 – 0/1, c 0/1, pm 4 – 3/3, m 3/3 a se 3 prsty na obojích končetinách. Ze zpodního miocénu v severní Americe: A. crassus Cope. d) Diceratherium Marsh, s rohem na každé kosti nosní, tak že oba rohy stojí pravý vedle levého, s chrupem i 1/1, c 0/1, pm 4/3, m 3/3 a se 4 prsty na předních, 3 na zadních nohách. D. armatum Marsh. ze svrchního miocénu (Oregon), D. minutum (Cuv.) ze zpodního miocénu (Ulm, Mohuč a j.). e) Dihoplus Brandt. s větším rohem na kostech nosních a druhým menším za ním na k. čelních, chrupem i 2 – 1/1, c 0/1, pm 4/4, m 3/3. Ve středním miocénu (Štýrsko, Německo) nalezen D. sansaniensis (Lartet), ve svrch. miocénu D. Schleiermacheri Kaup (u Mohuče, v Řecku a j.). Všecky tyto podrody jsou veskrz jen fossilní. f) Ceratorhinus Kaup má také 2 rohy (menší za větším) a chrup dle téhož vzorce, arci úpravy v podrobnostech jiné, a po 3 prstech na obojích končetinách. V již. Asii a na Sundských ostrovech žije nosorožec sumatranský, C. sumatrensis (L.); má tělo zdéli 2,8 m, zvýši 1,5 m, přední roh zdéli jen 25, zadní 12 cm, kůži mohutnými řasami v pole rozdělenou a černohnědé štětiny po všem těle řídko roztroušené, nejhustší v týle a po stranách břicha, delší štětiny na okrajích boltcův a na ocase. Také fossilní v miocénu a pliocénu Vých. Indie a Persie. g) Rhinoceros s. str. Gray, také tříprstý, s jediným rohem a chrupem i 1/1, c 0/0, pm 4/4, m 3/3. Na ostrovech sundských, zejména na Javě, jest domovem Rh. sondaicus Horsf. (= Rh. javanicus Cuv.), nosorožec těla 2,5 m dlouhého a 1,4 m vysokého, s koží tlustými řasami dělenou a s řídkými štětinami po všem těle rozptýlenými. V Indii a v již. Číně žije veliký a nahnědle šedý Rh. unicornis L. (= Rh. indicus Cuv.) s tlustými řasami a srstí jen přímo kolem rohů, na okraji boltcův a na konci ocasu; mohutný roh mívá délku až 65 cm, tělo délku 3,15 m a výšku 1,7 m. Fossilní v Sivaliku, pak v pleistocénu Východní Indie vůbec a na Borneu. h) Atelodus Flower, s chrupem ještě chudším (i 0/0, c 0/0, pm 4/3, m 3/3), s velikým (až 60 cm dl.) rohem na ztlustlých a drsných kostech nosních a druhým menším na kostech čelních. V Africe žije A. bicornis (L.; = Rh. africanus Cuv.) s koží narudle a našedivěle hnědou, bez tlustých řas, se štětinami na vnitřním okraji boltcův a na konci ocasu; délka těla 3,4, výška 1,6 m. Fossilní v miocénu (Pikermi, Samos), pliocénu (jižní Francie) a nejstarším pleistocénu (různé končiny Evropy). i) Coelodonta Bronn. Chrup týž, ale nasalia jsou podepřena kostěnou svislou přepážkou (odtud Brandtovo jméno podrodu: Tichorhinus). Jen fossilní v mladším pliocénu (Francie, Anglie) a v diluvii (Evropa, sev. Asie). Zachovalé mrtvoly obou druhů Rh. Merckii Jaag. a Rh. antiquitatis Blumbch. (= Rh. tichorhinus Fisch.) nalezeny také zamrzlé v ledu mezi Jenisejem a Lenou v Sibiři; oba tito nosorožci měli kůži bez řas, ale s hustou srstí. 4. Elasmotheriinae, s velikou a drsnou protuberancí na čelních kostech mezi očními důlky dlouhé, na předu zašpičatělé lebky. Chrup mají všech nosorožců nejjednodušší: i 0/0, c 0/0, pm 2/2, m 3/3; na prismatických stoličkách jest sklovina hustě řásnatá. El. sibiricum Fisch., jediný druh svého rodu, náleží diluviu jihoruskému a sibiřskému; vzácný v Porýní. Posloupnost a fylogenetický vývoj jednotlivých, namnoze zase jiných podčeledí a různých forem nosorožců v Evropě jsou dle Osborna tyto: I. Podčeleď Diceratheriinae: ve zpodním oligocénu Ronzotherium Aym., ve svrchním Diceratherium minutum Cuv., ve zpodním miocénu D. Douvillei n. sp. II. Aceratheriinae: ve zpodním oligocénu Aceratherium Filholi n. sp., ve svrchním miocénu A. lemanense Pom., ve zpodním miocénu A. platyodon Merm. a A. Blanfordi Lyd., ve středním miocénu A. tetradactylum Lart., ve zpodním pliocénu A. incisivum (Cuv.). III. Brachypodinae: ve zpodním miocénu Teloceras aurelianensis Non., ve středním a svrchním miocénu T. brachypus Lart., ve zpodním pliocénu T. Goldfussi. IV. Ceratorhinae, menší raça: ve středním miocénu Rhinoceros sansaniensis Lart. a Rh. simorensis Lart., ve svrchním miocénu a zpodním pliocénu Rh. steinheimensis Jäger (neliší se však od druhu Rh. simorensis); větší raça: ve zpodním pliocénu Rh. Schleiermacheri Kaup. V. Atelodinae: ve zpodním pliocénu Atelodus pachygnathus Wagn. a A. Neumayri n. sp., v pleistocénu A. antiquitatis (Blumbch.) a j. Skupinou VI. byli by cizí, jen recentní n., Rhinocerotinae (Rh. indicus Cuv., Rh. sondaicus Horsf. atd.). Pohříchu jest ještě v synonymice nosorožců mnoho zmatků na ten čas neodklizených. U nás nalezeny najisto diluviální druhy Rh. antiquitatis Blumbch. (= tichorhinus Fisch.), Rh. Merckii Jaag. a Atelodus minutus Woldř. Veliká a skoro úplná kostra nosorožce z doby postglaciální, nalezená na podzim r. 1900 v Blatě u Medlešic, jest majetkem Musea království Českého (viz o ní zprávu od prof. Woldřicha ve »Věstníkų Č. ak., roč. IX.); v miocenním jílu u Třeboně nalezena kost (diafysa humeru), jež náleží vedle mínění Woldřichova (tamtéž, roč. X.) asi druhu Aceratherium incisivum (Cuv.). – Literatura: K. A. Zittel, Palaeozoologie, IV. Bd. (tu citována i všecka ostatní literatura cizí); J. N. Woldřich, Přehled fauny z českého massivu za éry anthropozoické (»Věstní▽ Král. č. spol. nauk, 1897; tutéž citována i naše literatura dřívější, zejména práce Fričovy a Laubeovy); H. F. Osborn, Phylogeny of Rhinoceros of Europe (Bull. of the Amer. Mus. of Natur. History, New-York, 1900). Br.

Související hesla