Novela

, prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu, zaměřený na jeden poutavý, přehledně komponovaný příběh bez popisů a epizod, zakončený výraznou, překvapivou pointou. Tvůrcem novely byl G. Boccaccio; k významným renesančním novelistům patřil zejm. M. de Cervantes, v novější době E. A. Poe, G. de Maupassant, A. P. Čechov, T. Mann, v české literatuře J. Neruda, K. Čapek, I. Olbracht.

Ottův slovník naučný: Novela

Novella značí po své etymologii novinku, zajímavý příběh z běžného života bez hlubší tendence neb idealisace, živě, stručně a účinně vypravovaný; v tom dány jsou již podstatné znaky novelly, jež charakterisují ji i jako literární druh: koncisnost děje, hybný tok a spád, realistický a psychologický ráz celku, obmezený objem. Kdežto román podává život v celé šíři a spleti dějové, epicky obšírně a zevrubně, kresle plný rozvoj osob se všemi životními i společenskými podmínkami, obmezuje se novella na určitou rozhodnou a významnou okolnost v životě jednotlivcově, na určitý životní poměr a vztah, který provádí až do katastrofy, jež jest v něm zavinuta a připravena. Novella soustředí se na několik charakteristických scén; nepodává rozvoj charakteru, ale zachycuje jej v krisi, v rozhodných momentech, kdy je nucen odkrýti svoje prameny, rozvinouti celý svůj fond, celou svoji energii; odtud zjev, že dobrá novella bývá dramatická ve stavbě i v dikci. S románem jest jí společné, že zpracovává básnicky svět skutečnosti, svět objektivný, předem svět vášní a činů; nezasahá do ní svět nadpřirozený, svět snův a tuch. Novella je předem plodem románského ducha, ducha, jenž miluje plastickou stručnost, třeba i střízlivou, psychologickou malbu, dramatické přibroušení a konversační tón. S prvními uměleckými příklady novelly setkáváme se v Itálii, předem s mistrem tohoto genru, Boccacciem, který ve svém Decamerone podal některé klassické ukázky novelly, tak ryzí a plné, že nebyly posud předstiženy, na př. novellu o sokolovi (II. díl, 5. den, 9. novella). Týmž směrem s větším menším zdarem pokračují jiní Italové, tak Ser Giovanni (Il Pecorone), Bandello, později Giovanni Francesco Straparola (Piacevoli notti) a Grazzini. Ze starších španělských novellistů vyniká Juan Manuel, z francouzských Markéta královna Navarrská (Heptameron). V Anglii některé z Chaucerových Canterbury tales jsou zveršované novelly jiskřivé vtipem i rozmarem. Moderní novella má ve Španělsku mistra v Cervantesovi; z moderních vynikají Alarcon a Pereda; i francouzská literatura má řadu výborných novellistů, z nichž nejvýš umělecky stojí Mérimée. V Německu má novella v XIX. stol. také hojně pěstitelů, jako jsou: Paul Heyse (také znamenitý theoretik novelly), Conrad Ferd. Meyer a Gottfried Keller, kteří napsali dokonalé kusy, německé duchem a srdcem. Z jiných vysoce uměleckých novellistův evropských jmenujeme: Dána Jensa Petra Jacobsena, Nora Björnsona; v Anglii píše se sice hojně novellal, jsou však spíše sensačně než umělecky psány. U nás psali novelly Tyl, Božena Němcová, Karolina Světlá a j. U Rusů vyvinul se více román než novella K této tíhnou některé práce Turgeněva, Čechova a jiných novějších spisovatelův. U Poláků vynikla nad jiné Orzeszkowa. Dokonalý výbor světových novellal podává Ed. von Bülow, Novellenbuch (1834 – 36, 4 svazky), A. Kellerův Italienischer Novellenschatz (6 sv., 1851) a P. Heysův a H. Kurzův Novellenschatz des Auslandes (14 sv., 1872 – 74) a Amerikanische Novellisten (7 sv., 1875 – 77); německé [Novella]-ly v Deutscher Novellenschatz (24 sv., 1871 až 1876) a v Neuer deutscher Novellenschatz (vyd. Heyse a L. Leistner, 24 sv., 1884 až 1887). U nás vydal Šimáček 100 levných svazečků novell (a povídek).

Související hesla