Novoromantismus

, neoromantismus – 1. literatura souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy v evropské literatuře v letech 1890 – 1920, které se rozvíjely souběžně s neoklasicismem. Novoromantismus kladl zvláštní důraz na subjekt umělce; zahrnoval dekadenci a symbolismus, ale také tzv. pozdní romantismus, jehož představiteli byli mj. E. Rostand, R. L. Stevenson, v české literatuře J. Zeyer a J. Vrchlický; 2. hudba směr formující se kolem roku 1830 jako nová fáze hudebního romantismu. Hlavní formy: programní symfonie, symfonická báseň a hudební drama. Hlavní představitelé: H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner. S novoromantismem je spjat vznik národních hudebních škol.

Související hesla