Nový Zéland

, anglicky New Zealand – stát ležící v jihozápadní části Tichého oceánu jihovýchodně od Austrálie; 270 534 km2, 3,8 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 14 obyv. /km2, hlavní město Wellington (158 000 obyvatel, 1996); úřední jazyk angličtina, měnová jednotka novozélandský dolar (NZD) = 100 centů. Administrativní členění: 16 oblastí. – Souostroví tvoří dva velké ostrovy (Severní, 114 597 km2, a Jižní, 151 757 km2) a řada menších. Oba hlavní ostrovy jsou hornaté, na Jižním ostrově leží Jižní Alpy (3 764 m n. m.) se zaledněnými vrcholy a horskými jezery. Na Severním ostrově jsou činné sopky (nejvyšší hora Ruapehu, 2 797 m n. m.), kráterová jezera, gejzíry, horké prameny. Občasná zemětřesení. Podnebí je subtropické oceánské s malými výkyvy teplot. Řeky krátké, vodné. Velké množství jezer. Vždyzelené subtropické lesy, množství rostlinných a živočišných endemitů. – Chráněno je 23,2 % území. Z 11 národních parků je největší Fiordland (12 120 km2) na pobřeží Jižního ostrova. Národní parky Westland a Mt. Cook jsou součástí světového přírodního dědictví UNESCO. – Obyvatelstvo tvoří Evropané (74 %), Maorové (10 %), Polynésané (3,6 %), míšenci (4,5 %). Náboženství protestantské (47 %, hlavně anglikáni a presbyteriáni) a římskokatolické (15 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,8 % ročně (1998). Střední délka života mužů 74 let, žen 80 let. Urbanizace 85,4 %. – Vyspělý průmyslově zemědělský stát. Hrubý domácí produkt 15 830 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 9 % v zemědělství a 24 % v průmyslu. Obdělává se 12 % území, louky a pastviny tvoří 51 %, zalesněno je 29 % plochy. – Pěstují se obilniny, brambory, zelenina, ovoce. Převažuje živočišná výroba; chov ovcí (47,4 mil. kusů, 1997, páté místo na světě), skotu, koz, prasat, drůbeže. Významný je rybolov (421 000 t, 1996), těžba dřeva. Těží se černé uhlí, lignit, ropa, zemní plyn, rudy železa a mědi, zlato, soli. Průmysl strojírenský (zemědělské a dopravní stroje), potravinářský (zpracování masa, mléka), chemický. Významná je námořní doprava, roste silniční doprava, 36 letišť. – Polynéské kmeny osídlily Nový Zéland asi koncem 10. stol.; ve 14. stol. je doložena přítomnost Maorů. V roce 1642 přistál u Jižního ostrova A. J. Tasman, v roce 1769 – 70 obeplul souostroví J. Cook. Od konce 18. stol. soustavné pokusy o evropskou kolonizaci; zakládání velrybářských osad, časté boje s domorodci. Od roku 1840 byl Nový Zéland britskou kolonií. Ve druhé pol. 19. stol. četná ozbrojená povstání Maorů. Od roku 1907 dominium, od roku 1931 nezávislost de facto, v roce 1947 de iure. Nový Zéland se účastnil obou světových válek po boku Velké Británie, účastnil i korejské a vietnamské války. Od zač. 90. let sílí snahy o přeměnu Nového Zélandu v republiku. V roce 1995 byla podepsána dohoda s Maory o navrácení části půdy původním obyvatelům a o finanční kompenzaci. – Nový Zéland je konstituční monarchie, člen Commonwealthu. Hlavou státu je britský panovník zastoupený generálním guvernérem. Zákonodárným sborem je jednokomorová Sněmovna reprezentantů (120 členů, funkční období 3 roky). Poslední parlamentní volby se konaly v listopadu 1999. Generální guvernérka Silvia Cartwrightowá.

Ottův slovník naučný: Nový Zéland

Nový Zealand v. Zealand Nový.

Zealand Nový (angl. New Zealand, fr. la Nouvelle Zélande, něm. Neuseeland), britská osada v jihozáp. části Tichého okeánu skládající ze dvou velikých a jednoho menšího ostrova ležících mezi 34° 25' a 47°17' j. š. a 166° 26' a 178° 36' v. d. ve vzdálenosti 1800-1900 km od pobřeží východoaustralského. K nim přísluší několik osamělých výsep nebo souostroví, jako ostrovy Chathamské (971 km2 s 218 obyv. r. 1904), Kermadecké (33 km2 s 8 obyv.), Bountyské ostrovy (13 km2), ostrovy Protinožců (53 km2), Aucklandské (852 km2), Campbellovy (134 km2) vesměs neobydlené, Cookovy, Niue atd. (492 km2 s 12.292 obyv.). Celá osada má na 271.059 km2 912.974 obyv. (1904), z čehož připadá na vlastní Z. N. 268.461 km2 s 857.313 obyv. Dvojostroví, jež se skládá ze Severního ostrova (Te Ika a Maui, North Island) a Jižního či Středního ostrova (Te Wai Pumanu, South n. Middle Island), oddělených průl. Cookovým až 25 km úzkým, připomíná svým tvarem i horopisnými poměry silně Italii. K uvedeným ostrovům přičítá se ještě na j. Stewart Island (Rakiura), jež dělí od Jižního ostrova úžina Foveauxova. Pobřeží Nov. Zový zealandu vykazuje značnou členitost. Na jz. straně vnikají do pevniny dlouhé fjordy, které svými sráznými stěnami (1000 až 1200 m vys), blízkostí mohutného, věčnosněžného horstva v ničem si nezadají před fjordy Alasky a Norska. Za nejkrásnější uvádí se Milford-sund, nejdelší je pak 40 km dlouhý Thompson-sund. Docela jiného rázu jsou zálivy na vých. straně Jižního ostrova Canterbury a Pegasus Bight po obou stranách Banksova poloostrova, nebo na sev. konci Massacre či Golden Bay a Tasmanův záliv. Jim polohou se podobají, ale prostorností je předčí na vých. pobřeží Severního ostrova Hawke Bay, na sev. prostranná Bay of Plenty, chovající v klíně svém sopečný White Island, Hauraki Golf bohatý ostrovy, kdežto na záp. zalévají se nepoměrně menší Wangaroa Harbour a Karolina Harbour. Vnitřek Jižního ostrova prostupuje od jz. k sv. mocný hřeben Novozealandských Alp. Záp. svah složen jest z archaických hornin, které v nejvyšším hřebeni ustoupily palaeozoiku. Na východní straně střídají se pásma triasová, jurská, křídová i terciérní, promíšená vulkanickým útvarem, až konečně přecházejí v neutěšené Canterburské roviny, pokryté čtvrtohorní ssutí a náplavy s Alp snesenými. V jv. cípu zdvíhá se několika hřbety palaeozoické pohoří, k němuž náleží i Stewart Island, ale postupuje skoro kolmo na směr Novozealandských Alp. Tyto pnou se jediným hřebenem s vysokými přechody do značných výšek: tak střechovitý hřeben Mount Cook n. Aorangi neklesá pod 3600 m, M. Tasman má 3585, stejně vysoký je M. Hektor a M. Sefton. Podle Lendenfelda přes 800 km2 pokrývají plochy Alp mohutné ledovce, z nichž nejdelší Tasmanův měří 138 km2 a končí se ledovcovým splazem 24 km dlouhým ve výši 730 m n. m.; nejkrásnější ledovec Frant. Josefa sahá až do 215 m n. m. Jinak scenerie horstva nevyrovná se krásou evropským Alpám. Od průsm. Arthurova (915 m), tudy prochází dráha z Christchurchu do Hokitiky, hřeben počíná se k s. vějířovitě děliti a níží se pod průl. Cookův, aby pokračoval na Severním ostrově. Samostatný díl Jižního ostrova tvoří Banksův poloostrov, původně podmořská sopka zdvihnuvší s sebou i palaeozoické vrstvy do výše téměř 1000 m. Mnohem větší vulkanický vliv lze pozorovati na Severním ostrově, kde trachytové, andesitové a čedičové plochy pokryté tuffy a lávou převládají nad ostatními útvary vesměs mladšími. Málokde na zeměkouli najdeme pohromadě všechny přírodní zjevy s vulkanickou činností souvisící. Tyto známky sopečné činnosti soustředěny jsou podél čáry jdoucí od nejvyšší hory a dřímající sopky Ruapehu (2706 m) na sev. až k White Islandu v Bay of Plenty. Sev. od Ruapehu vypouští páry Ngauruhoe (2280 m), jímž počíná se podle Hochstettera systém Tongarirský. Hlavní vulkán jeho Tongariro 1974 m se sedmi krátery shlíží se ve vodách největšího jezera novozealandského Taupo 626 km2 velikého, které vyplňuje starý sopečný jícen a odvodňováno jest hlavní řekou Severního ostrova Waikato. Na březích tohoto dýmá přes 100 geysírů orakeirackých. Sev. od jez. Taupo prostírá se jezerní distrikt s krásnými jezery, nesčetnými horkými prameny a neblaze proslulou sopkou Taraverou (700 m). Strašným výbuchem jejím 10. čna 1886 zničeny byly nádherně křemičité terrasy kolem »studenéhœ a »tepléhœ jezera (Rotomakariri a Rotomahana), jakož i nedaleké terrasy Otukapuarangi. Podobné známky sopečné činnosti vykazuje i okolí Aucklandu a celý poloostrov k sz. vybíhající. V jz. cípu rýsuje se na obzoru krásný kužel vyhaslé sopky Mount Egmontu (Taranaki) 2522 m vysoký, přípomínající japanskou Fužijamu. Z řek novozealandskych stojí za zmínku uvedené již Waikato, poněvadž je splavné i pro parníky. Ostatní toky valí se buď v hlubokých korytech (Wanganui), aneb jsou to spíše prudké horské bystřiny poškozujicí častými změnami toku mosty a silnice. Jezery Z. N. přímo oplývá. Největší jest Taupo na Sev. ostrově, na Jižním pak rozlévá se uprostřed Alp fjordovité Te Anau 342 km2 veliké vedle mnoho jiných. Podnebí Nov. Zový zealandu jest rázu přímořského s malými rozdíly teploty letni a zimní; na sev. mírně teplé, na j. chladné, jak lze pozorovati také z průměrné roční teploty Dunedinu 9,9°, Wellingtonu 12,6 a Aucklandu 14,9°. Nejstudenější měsíc-červenec-vykazuje v týchže městech 5,6°, 8,3° a 10,8°, nejteplejší-leden -13,9°, 16,2° a 19,3°. I podobá se letní teplota Sever. ostrova asi teplotě léta v našich zemích. Zima je tak mírná, že v přírodě sotva lze pozorovati nějakou dobu odpočinku květeny. Dešťové srážky přinášené západními větry nejsou rozděleny tak pravidelně; tak na př. Hokitika na z. má s 2985 mm ročních srážek, čtyřikrát tolik než Christchurch na v. s 650 mm. Různost zeměpisných podmínek jednotlivých území Zový zealandu Nov. nemohla zůstati bez vlivu na květenu a zvířenu. Z první říše rozvíjí se před námi květena od alpinského rázu až do subtropických lesů. V tomto směru Z. N. ve svém poměru k Australii připomíná poměr Madagaskaru k Africe, neboť nejen že má s ní mnohé typy společné, ale i samostatné, ba mnohé ukazujíci na Již. Ameriku nebo Asii. Australský blahovičník a kasuariny scházejí, ale za to je tu endémický damaroň australský (Damara australis), někdy až 50 m vysoký, skýtající hledanou pryskyřici (kauri) i dobré dříví. Z ostatnich konifer nejhojnější jest Libocedrus Doniana, druhy Podocarp a j. Mezi listnatými tropickými stromy nejčastěji se vyskytuje Elaeocarpus Hinan, Knightia excelsa, Edwardsia, palma Areca sapida, kteréž, obklopeny jsouce lianami a nesčetnými epifyty, dodávají lesům novozealandským rázu tropického. Nejvíce typickými pro Z. N. zůstávají obrovské stromovité kapradiny, někdy až 12 m vysoké, jako Cyatheae, Dicksonia squamosa, podrost tvoří jmenovitě hasivky (Pteris), mezi nimiž jedlá P. esculenta. Tyto často obklopují nízké poměrně pně liliovitých Cordylin, jež v mírném pásmě střídají se s buky (Fagus Solandri; F. fusca). Stepi šedají se jednotvárnými druhy Danthonie, jež na vlhkých místech množstvím neméně hojným zastupuje vysoký lenovník n. novozealandský len (Phormium tenax) pro výborné vlákno horlivě sbíraný. Tento pak spolu s Leptospermem tvořívá neproniknutelné houští. Z alpinské květeny zajímavá jest Haastia pulvinaris i Sinklarii, která podobna jsouc ovčímu rounu navykla domorodého papouška vražditi ovce. Ještě více zajímavosti skýtá Z. N. po stránce zoogeografické. Počítáme jej k australské oblasti jako zvláštní okres, neboť větších ssavců tu není, zejména vačnatci scházejí. Ssavci jsou zastoupeni jediné několika endémickými druhy netopýrův a jedním druhem krys. Ostatní přivedeni byli jednak Maory (novozealandský pes), jednak Evropany, a to především ovce a škodlivý králík. Za to ptactvo budí největší interess. Tak papoušek keo (Nestor notabilis) pro škody na stádech ovcí pronásledovaný, soví papoušek (Stringops habroptylus), který se zdržuje na zemi, a konečně bezkřídlý kivi (Apteryx). Tento vyskytuje se nyní v pěti druzích a představuje zbytek mohutných běžců, mezi něž náležel moa, čítající asi 26 druhů, jako Dinornis robustus, D. elephantopus, D. giganteus, D. gracilis a j. v. Jejich těžkopádné, mohutné tělo dosahovalo výšky až 4 m. Nedostatek křídel u četných ptáků Nov. Zový zealandu ukazuje na dávné osamocení ostrova. Rovněž nečetní plazi a obojživelníci chovají mezi sebou druhy nadmíru zajímavé. Zejména to platí o ještěru Hatteria punctata Gray, který jest bližší ještěrům triasovým, než druhům nyní žijícím. Sladké vody chovají ryb málo, ale nedostatek plně nahrazuje rybnaté moře. Mezi rybami vyniká úhoř vážící někdy až 25 kg a vyvážený do Londýna. Obyvatelstvo Zový zealandu Nov. skládá se z rozličných živlů. Domorodých Maorů bylo r. 1901 43.143 proti 56.000 r. 1857. Největší zlomek veškerého obyvatelstva 857.313 hlav čítajícího (1904), tvoří přistěhovalci původu anglosaského, dále jsou tu zastoupeni Skandinavci a Němci stejným počtem asi 5000 duší, mizejíce ustavičně mezi kolonisty anglosaskými. Značně poklesl počet Číňanů následkem požadované přistěhovalecké taxy 50 l. st., takže nyní jich tu není více než něco přes 2000 hlav. Stejně ostře vystupují úřady na nátlak domácího obyvatelstva proti Dalmatům, kteří se tu zabývají sbíráním pryskyřice kaurové. Příliv těchto vzrostl nejvíce v l. 1897-93 a počet jejich stoupl skoro na 2000, ale zákonem z 5. list. 1898 učiněno dobývání pryskyřice závislým na úřadech a r. 1899 prostě byl Dalmatům přístup do země zakázán. Rak.-uher. vláda na uhájení zájmů vyslala na Z. N. křižák »Panther«, který však při nepatrném vlivu anglické vlády vůči domácím úřadům mnoho nepořídil. Pohyb obyvatelstva jevil se r. 1904 takto: přistěhovalců 32.632, vystěhovalců 22.277, porodů 22.766 a úmrtí 8,087, což je velmi příznivé jako v málo které zemi. Podle náboženství převládá církev anglikánská a presbyteriánská, méně je tu wesleyanů, methodistův a řím. katolíků. Vychování je svobodné, školy světské a návštěva školní povinná. Obyvatelstva žije mnohem více na venkově než ve městech. Z těchto jsou důležitější Wellington (53.900 obyv.), Christchurch (48.767 obyv.), Auckland (38.3770byv.), Dunedin (25.900 obyv. 1904). Převaha obyvatelstva na venkově roztroušeně žijícího má za následek značné procento analfabetů (skoro 20%), které však zakládáním obecných škol rapidně klesá. O vyšší vzděláni stará se řada středních škol a university v Aucklandě a Otagu, jakož i kollej v Canterbury. Hlavním zaměstnáním je chov skotu a ovcí a všechny s ním souvisící obory, jako příprava sýra a másla, konservováni masa mrazením pro vývoz, koželužství, výroba obuvi a vlněných látek. Příprava sýra a másla provozuje se na farmách po způsobě dánském. Zemědělství stojí teprve na druhém stupni, ač půda poskytuje užitek dvojnásobný proti půdě australské; pěstují se všechny druhy našich plodin. Za zemědělstvím následuje těžení nerostů, zejména zlata, kamen. uhlí a kopání smoly (kauri), méně antimonu, stříbra, mědi, železa a j. Průmysl domácí podporován je vysokými ochrannými cly mnohdy 20-25% ceny. Zastoupen jest vedle odborů nahoře uvedených také železářstvím, truhlářstvím, dřevařstvím, pivovarnictvím a pod.; přípravu lihu zákon zakazuje. Obchod stoupá rapidně jmenovitě následkem vzrůstajícího vývozu zmrzlého masa. R. 1904 činil všechen dovoz 13,291.694 l. st. a vývoz 14,748.348. V tomto má nejdůležitější podíl vlna 4,674.000 l. st, maso 2,875.000, zlato 1,380.000, novozealandský len 710.000, kauriová smola 502.000, kůže 499.000, obilí 395.000, lůj 358.000 l. st. atd., které větším dílem jdou do Anglie (11.876 l. st.) aneb angl. osad (skoro 2 mill.), méně do Spoj. Obcí sev.-amer. 599.000 l. st. Za to dovážejí tyto po Anglii (7,082.000 l. st.), a Australii (1,893.000) nejvíce (1,528.000l. st.). Nejdůležitější přístavy jsou Lyttelton, Dunedin, Auckland, Wellington a Napier a asi 20 jiných. V nich přistalo r. 1904 629 lodí s 1,154.569 t a vyplulo 620 s 1,144.764. Domácí obchodní loďstvo mělo 247 parníků s 112.819 t a 332 plachetních lodí s 44.515 t (netto). Spojení s ostatním světem obstarává několik anglických linií paroplav. a veliká americká Sydney-Auckland-Honolulu-San Francisco. Vnitrozemský obchod podporuje 3821 km drah (1905), 1898 poštovních a 1200 telegraf. úřadů s 12.784 km telegraf. a 13.423 km telefon. linií. Kabel spojuje oba ostrovy a Z. N. se Sydneyem a ostrovy Norfolskými. Rakousko-Uhersko má svého konsula v Aucklandě. Správu osady vede guvernér jmenovaný korunou spolu s 8 ministry a domácí parlament. Tento skládá se ze sněmovny horní (Legislative Council) a dolní (House of Representatives), do nichž voleni jsou poslanci na základě všeobecného práva volebního, i ženám přiznaného. Guvernér může si pro některý zákon sněmem přijatý vyhraditi dodatečné schválení koruny. Osada rozdělena jest na 81 hrabství; hl. m. je Wellington. Veřejný dluh činil r. 1905 57,403.632 l. st. jsa z většího dílu kryt železnicemi, telegraf. zařízením a pod. Rozpočet r. 1904-5 vyžadoval 7,996.938 l. st. výdajů, které byly celkem kryty příjmem. Vojsko osady skládá se s 357 m. stálé milice a 18.387 m. dobrovolnické armády, námořní moc ze 4 torpedovek a 1 angl. lodi válečné, na niž musí Z. N. přispívati. Osada má ve znaku čtyři červené hvězdy v modrém poli. Dějiny. První Evropan, jenž spatřil pobřeží novozealandské, byl Tasman r. 1642; nazval zemi tu Staatenland a pokládal Z. N. za čásť Jižní země. Hollandští zeměpisci však dali-ji v XVII. stol. název nynější. Teprve r. 1769 přistal po prvé ku břehům Zový zealandu N. slavný mořeplavec Cook, jenž obeplul oba veliké ostrovy a výborně zanesl kartograficky jejich pobřeží. Jeho prohlášení okkupace pro Anglii vláda odmítla. A tak kolonisace ostrovů počíná se teprve r. 1814 založením missie mezi Maory od Samuela Marsdena, anglikánského missionáře; po něm přišli r. 1822 wesleyani, r. 1838 katolíci. Tohoto roku skončila se dlouhá vražedná válka mezi Maory, kterých tehdy celá čtvrtina zahynula. Příliv přistěhovalců vzrůstal tak nadějně, že francouzská vláda rozhodla se zabrati ostrovy. Ale ihned utvořila se anglická kolonisační společnost a r. 1840 kap. Hobson sjednal přátelskou smlouvu s domorodými náčelníky, načež vztyčena byla tu anglická vlajka. O několik dní později přistala francouzská fregatta s rozkazem zabrati ostrov pro Francii. Z. N. připojen k Novému Již. Walesu. Avšak již r. 1857 vzbouřili se Maorové neuznávajíce smlouvy z r. 1840. Povstání potlačeno úplně r. 1865, ač ještě později vzpoury několikrát se opakovaly. Parlamentní vláda zavedena byla r. 1856 a ústava několikráte přeměněna. O vědecký výzkum Zový zealandu N. získali si zásluhy svob. pán Hochstetter, v. Haast, v. Lendenfeld, Fitzgerald a Harper, načež úkol ten převzaly vědecké společnosti domácí.-Srv. svob. pán Hoehstetter, Neuseeland (Štuttg., 1863); R. v. Lendenfeld, Neuseeland (Berl., 1879); G. E. Mannering, With Axe and Rope in the New Zealand Alps (Lond., 1891); Fitzgerald, Climbs in the New Zesland Alps (New York, 1896), Reeves, The Long White CIoud (Lond., 1899); Siegfried, La Démocratie en Nouvelle Zélande (Pař., 1904); Hutton, Animals of New Zealand (Lond., 1904); Marshall, The Geography of New Zealand (Christchurch, 1905); Kořenský, K protinožcům (Praha, Otto, s. a.); Murray, Handbook for New Zealand (Lond.); The New Zealand Official YearBook (Wellington); Cooper, New Zealand Yearbook (Lond.); Rusden, History of New Zealand (2. vyd. Melbourne, 1895, 3 sv.).

Tabulka: Novy Zeland- Predstavitele
GUVERNÉŘI
1855 – 1861 Thomas Gore Browne
1861 – 1867 George Grey
1868 – 1872 George Ferguson Bowen
1873 – 1874 James Ferguson
1875 – 1879 George A. C. Phipps (markýz z Normanby)
1879 – 1880 Hercules G. R. Robinson (1. baron Rosmead)
1880 – 1883 Arthur C. H. Gordon (1. baron Stanmore)
1883 – 1889 William F. D. Jervois
1889 – 1892 William Hillier Onslow (4. hrabě z Onslow)
1892 – 1897 David Boyle (hrabě z Glasgow)
1897 – 1904 Uchter John Mark Knox (hrabě z Ranfurly)
1904 – 1910 William Lee Plunket (baron Plunket)
1910 – 1912 John Poynder Dickson-Poynder (baron Islington)
1912 – 1917 Arthur William de Brito Savile Foljambe (2. hrabě z Liverpoolu)
GENERÁLNÍ GUVERNÉŘI
1917 – 1920 Arthur William de Brito Savile Foljambe (2. hrabě z Liverpoolu)
1920 – 1924 John Rushworth (1. hrabě Jellicoe ze Scapa)
1924 – 1930 Charles Fergusson
1930 – 1935 Charles Bathurst (1. vikomt z Bledisloe z Lydney)
1935 – 1941 George Vere Arundell Monckton-Arundell (8. vikomt Galway)
1941 – 1946 Cyril Louis Norton Newall (1. baron Newall)
1946 – 1952 Bernard Cyril Freiberg (baron Freyberg z Wellingtonu)
1952 – 1957 Sir Willoughby Norrie
1957 – 1962 Charles John Lyttelton (vikomt Cobham)
1962 – 1966 Sir Bernard Fergusson
1966 – 1972 Sir Arthur Porritt
1972 – 1977 Sir Denis Blundell
1977 – 1981 Sir Keith Jacka Holyoake
1981 – 1985 Sir David Stuart Beattie
1985 – 1990 Sir Paul Alfred Reeves
1990 – 1996 Dame Catherine Tizardová
1996 – 2001 Sir Michael Hardie Boys
od 2001 Silvia Cartwrightová
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY
1856 Henry Sewell
1856 William Fox
1856 – 1861 Edward Stafford
1861 – 1862 William Fox
1862 – 1863 Alfred Domett
1863 – 1864 Frederick Whitaker
1864 – 1865 Frederick Weld
1865 – 1869 Edward Staford
1869 – 1872 William Fox
1872 Edward Staford
1872 – 1873 George Waterhouse
1873 William Fox
1873 – 1875 Julius Vogel
1875 – 1876 Daniel Pollen
1876 Julius Vogel
1876 – 1877 Harry Albert Atkinson
1877 – 1879 George Grey
1879 – 1882 John Hall
1882 – 1883 Frederick Whitaker
1883 – 1884 Harry Albert Atkinson
1884 Robert Stout
1884 Harry Albert Atkinson
1884 – 1887 Robert Stout
1887 – 1891 Harry Albert Atkinson
1891 – 1893 John Ballance
1893 – 1906 Richard John Seddon
1906 William Hall-Jones
1906 – 1912 Joseph George Ward
1912 Thomas Mackenzie
1912 – 1925 William Ferguson Massey
1925 Francis Henry Dillon Bell
1925 – 1928 Joseph Gordon Coates
1928 – 1930 Joseph George Ward
1930 – 1935 George William Forbes
1935 – 1940 Michael Joseph Savage
1940 – 1949 Peter Fraser
1949 – 1957 George Sidney Holland
1957 Keith Jacka Holyoake
1957 – 1960 Walter Nash
1960 – 1972 Keith Jacka Holyoake
1972 John Ross Marshall
1972 – 1974 Norman Eric Kirk
1974 – 1975 Wallace Edward Rowling
1975 – 1984 Robert David Muldoon
1984 – 1989 David Russell Lange
1989 – 1990 Geoffrey Winston Palmer
1990 Michal (Mike) Moore
1990 – 1997 James Brendan Bolger
1997 – 1999 Jenny Shipley(ová)
od 1999 Helen Clarková
 
Související hesla