Obchod

, směňování komodit mezi jednotlivci či jejich skupinami, a to buď přímo (výměnný obchod, naturální směna), nebo prostřednictvím peněz. Obchod umožňuje rozšířit počet komodit, které jsou spotřebitelům k dispozici, a je předpokladem specializace výrobních činností. Někdy je označení obchod užíváno pro smlouvy, na jejichž základě obchodní závazkový vztah vzniká.

Ottův slovník naučný: Obchod

Obchod s hlediska práva obchodního jest vůbec jednání, které pro zvláštní svou povahu spekulativní podléhá též zvláštní, od obecných zásad právních odchylné právní úpravě. Pojem obchodu a podobně též obor obchodního práva, jakožto souhrnu zvláštních norem, poměry obchodní upravujících, nelze vymeziti absolutně. V nejužším smysle, vyhovujícím jen nízkému stupni hospodářského života, rozumí se obchodem výdělková, t. j. k docílení zisku bezprostředně směřující výměna movitých věcí ve formě nezměněné; při vyšším již stupni života výrobního moment nezměněnosti formy odpadá. Základními formami výměny této jsou jednak výměnné výdělkové jednání opatřovací (úplatné opatření věcí s úmyslem zciziti je za cenu vyšší, spekulace na vzestup ceny), jednak výměnné jednání zcizovací (zcizení za vyšší cenu s úmyslem, opatřiti si věci k dodání určené za cenu nižší, spekulace na sestup ceny). K těmto případům t. zv. obchodu vlastního (pravého) přistupují pak ještě další činnosti, zhusta označované jako obchod »nevlastní«, jež jsou k výdělkové výměně v poměru činností pomocných, směřujíce k jejímu zprostředkování v nejširším smysle; sem spadá zejména vyhledávání a příprava příležitosti k výměnám, provádění jich za osoby jiné, realisace jich a zabezpečení hospodářského jejich výsledku (tak na př. činnost zprostředkovatelů, obchodních agentů, kommissionářů, speditérů, povozníků, pojišťovatelů, skladištníkův a j.). V dalším postupu nabývají některé z těchto, původně jen pomocných, činností, jako na př. assekurace, doprava a j., i samostatného rázu činností obchodních, vyznačujíce se – nezávisle na pomocném vztahu k jiným jednáním obchodním – povahou ryze spekulativní. Nejnovější rozvoj života právního (srovnati jest tu zvláště nový obch. zákon pro říši Německou z r. 1897 §§ 2 a 5) rozšiřuje pojem obchodu i ještě přes tyto meze, zahrnuje sem zejména i činnosti, jež o sobě ani nemusí míti ráz spekulativní, avšak provádějí se způsobem obchodnímu životu vlastním (tu mluví se pak o t. zv. formalisaci pojmu obchodu). V příčině ohraničení soukromého práva obchodního oproti právu občanskému lišiti lze celkem trojí zákonodárnou soustavu: 1. systém ryze subjektivní, jenž obmezuje obor působnosti zvláštních obchodně-právních norem na vztahy osob určitě kvalifikovaných: obchodníků č. kupců; 2. systém ryze objektivní, dle kterého jsou v tom směru rozhodnými výhradně určité vztahy objektivní bez ohledu ke kvalifikaci osob súčastněných, tak na př. obsah nebo předmět těch kterých jednání; 3. systém smíšený, kombinující hlediska obě. Naše rakouské právo obchodní, spočívající na obchodním zák. z r. 1862, zaujímá stanovisko soustavy smíšené, určujíc obor použití zvláštních obchodně právních norem jednak vztahy objektivními (jednání, jež jsou za všech okolností »obchody«: »obchod t. zv. absolutní, čl. 271 obch. z.), jednak vztahy subjektivními, totiž způsobem provozování určitých jednání (»po živnostenskų), resp. vlastností osob jednajících, jako obchodníků č. kupců (obchody t. zv. relativní, čl. 272, 373). Systém ryze objektivní volen v moderních zákonodárstvích jen velmi skrovnou měrou, naproti tomu systém ryze subjektivní jest jednak historickým útvarem samostatného obchodního práva jako zvláštního práva stavu kupeckého, jednak pak nabývá i v nejnovějším rozvoji právním půdy (tendencí touto vyznačuje se zejména i nový obch. zák. pro říši Německou). Obchod po rozumu positivního zákonodárství rakouského jest jednání právní, spadající pod případy vytčené ve čl. 271 – 273 obch. zák. anebo jevící se buď jakožto jednání t. zv. bursovní dle zák. z 1. dub. 1875 č. 67 ř. z., buď jakožto jednání skladištní dle zák. z 28. dub. 1889 č. 64. Prakticky zvláště důležitým důsledkem vlastnosti určitého právního jednání jakožto obchodu jest, že použiti jest při něm v příčině obou kontrahentů zvláštních předpisů čtvrté knihy obch. zák. (pokud z nich samých opak se nepodává) i tenkráte, když jednání jest obchodem třebas i jen na straně jednoho z nich. (Podrobný výklad o obchodech i obchodnících s hlediska právního podává dv. r. prof. Dr. Ant. ryt. Randa v soustavném spise; Soukromé obch. právo rak. (1. seš.). Hmn.

Související hesla