Obilniny

, obiloviny – zemědělské plodiny, rostliny z čeledi lipnicovitých, které se pěstují pro zrno (obilky). V ČR se pěstují na více než 55 % orné půdy. Nejvíce ploch (v nejúrodnější oblasti) zaujímá ozimá pšenice a jarní ječmen, následuje oves a žito (přednostně v méně úrodných oblastech a ve vyšších polohách). V nižších polohách řepařského a bramborářského výrobního typu se pěstují rané hybridy kukuřice. Celosvětově nejdůležitější obilninou je rýže setá.

Ottův slovník naučný: Obilniny

Obilniny (obilí, stébelniny, cerealie) náležejí k nejrozšířenějším plodinám hospodářským. Pěstují se hlavně pro zrno, které obsahuje značné množství látek živných, zejména škrobu, lepku (látek dusíkatých), a mimo to něco dextrinu a klovatiny. Obilniny slouží v první řadě k výživě lidstva, v druhé řadě ke krmení domácích zvířat a jako surovina k výrobě škrobu, líhu a piva. Slámy jejich používá se dílem ke krmení zvířat, dílem k podestýlání, jakož i ku přípravě různých výrobků v průmyslu. Obilniny příslušejí do třídy travin a to do podřadí trav klasnatých a latnatých. Stéblo jejich bývá 1 – 3 m vysoké, přímé, duté a opatřené kolínky. Z oddenku vyrůstají odnože. Obilniny pěstují se hojně ve všech zemích, nejvíce však tam, kde průmysl je posud méně vyvinut a půda výborná, jako jsou mnohé krajiny asijské a australské, severoamerické, ruské, indické, rumunské, uherské a j. v. V Rakousku bývá obilninami oseto v průměru 56%, v Čechách 61,19% polní plochy. Obilniny byly v krajinách východních plodinami jednoletými, u nás staly se mnohé z nich rostlinami dvouletými čili ozimými. Veškeré druhy obilnin náležejí k plodinám půdu dosti vysilujícím což vysvětluje se tím, že svými úzkými listy osvojují si nepatrné množství potravy ze vzduchu, tak že jsou odkázány hlavně na půdu a její živiny, kterou krom toho. málo zastiňují a silně vysušují. Kdy počaly se obilniny pěstovati, není známo; tolik však je jisto, že pšenice a ječmen náležejí k nejstarším plodinám hospodářským. U starých Židů a Egypťanů pěstovala se pšenice a ječmen, později též samopše a rýže. Také u Řeků za doby Homérovy pěstoval se hlavně ječmen a pšenice, kdežto žita a ovsa staří Řekové neznali. Nejvíce vyvinuto bylo pěstování obilnin u Římanů, u nichžto věnce z obilí pokládány za vzácné vyznamenání. Žito – rež – jest nejspíše původu slovanského a bylo od Slovanů v Evropě rozšířeno. K obilninám počítáme pšenici, žito, ječmen a oves a dělíme je nyní na obilniny ozimé a jaré, podle toho, zdali je sejeme na podzim nebo z jara. Dle půdy, klimatické polohy, hnojení, výběru semene a jiných okolností máme nyní veliký počet odrůd u jednotlivých obilnin, s nimiž seznámíme se na jiném místě. Č-ý.

Související hesla