Odpor


1. fyzika a) odpor elektrický (tepelný), odpor, který klade těleso průchodu elektrického proudu (přenosu tepla); b) fyzikální veličina; jednotkou elektrického odporu je 1 ohm (Ω), jednotkou tepelného odporu je 1 K•W–1. Elektrický odpor závisí na materiálu, délce a průřezu vodiče, na teplotě, na proudu a napětí.Viz též Ohmův zákon, vodivost;
2. právo řádný opravný prostředek. Podává jej státní zástupce nebo obviněný proti trestnímu příkazu u soudu, který trestní příkaz vydal. Včasným podáním odporu se trestní příkaz ruší a samosoudce nařídí hlavní líčení. Odpor lze podat i proti rozhodnutí vydanému v občanském soudním řízení za podmínek stanovených v občanském soudním řádu a dále v příkazním řízení podle správních předpisů;
3. psychologie silně emocionálně prožívaný postoj k osobě, předmětu nebo situaci, charakterizovaný nechutí, snahou uniknout. Může předznamenávat vznik fobie.

Ottův slovník naučný: Odpor

Odpor (českolat. odporatio) byla ve starém právu českém obrana, kterou někdo hájil svého práva, ohroženého tím, že jiná osoba dobyla nějakého zápisu do zemských desk, rušícího toto právo. Jako právo, kterému se odporovalo, bylo vloženo do desk, tak musil i odpor v deskách býti zapsán. Měl-li míti účinek, nesměl býti učiněn bezdůvodně. Osoba odporující (odporník, lat. odporans) musila uvésti příčiny odporu a pohnati osobu druhou (zv. lat. odporatus) před soud, jinak se nazýval odpor zmatečným. Zajímavo jest, že pro spor, který byl zaveden následkem odporu, zavedeny byly v něm. úředním jazyku terminy vzaté z češtiny: Odporprocess, Odporierungsprocess. Velmi obšírně píše o odporu Všehrd (VIl., 34 a násl.). Odpor (Widerspruch) v civilním soudním řízení (řádném) jest processní úkon strany, kterýmž ona jistému jednání, opatření neb postupu processnímu vzdoruje. Rakouský soudní civilní řád mluví o odporu proti opatřením předsedy senátu, vztahujícím se na vedení sporu, proti protokolování, pak o odporu proti líčení děje sporného v průvodním usnesení neb ve skutkové povaze rozsudku. Prvý odpor má za následek, že o přípustnosti předsedova opatření rozhodne senát. Odpor proti protokolování odnímá protokolu absolutní průvodní sílu, kterou jinak má. Stejný účinek má odpor proti líčení děje v průvodním usnesení, jímž se připouštějí důkazy, neb ve skutkové povaze rozsudku, když vylíčení sporného děje a výsledků celého jednání bylo vyhrazeno rozsudku a nepojato dojednacího protokolu. Odpor v řízení upomínacím jest sdělení strany, jíž platebním rozkazem bylo nařízeno, aby určitou pohledávku zaplatila, že pohledávky té nebo povinnosti k placení neuznává. Odpor takový odnímá platebnímu rozkazu veškeru právní sílu, a jen když žádost o vydání platebního rozkazu byla zároveň žalobou, ustanoví se po podání odporu stání k ústnímu líčení. Odpor exekuční čili intervence exekuční (něm. Widerspruch Dritter, franc tierce opposition) jest žaloba osoby třetí, dotčené exekucí, vedenou proti dlužníku, kteroužto žalobou se tato osoba vzpírá buď povolení neb výkonu exekuce. Osoby třetí mohou totiž povolení neb výkonu exekuce vedené věřitelem proti dIužníku odporovati tehdy, když jim k předmětu exekucí postiženému přísluší nějaké právo, které jest exekucí porušeno a tedy ji činí nepřípustnou. Žaloba ta podána býti může buď jen proti vymáhajícímu věřiteli nebo zároveň i proti dlužníkovi a žádá se jí, aby exekuce, pokud jí tvrzené právo k postiženému předmětu jest dotčeno, byla prohlášena nepřípustnou nebo výkon její zrušen. Příslušným pro ni před výkonem exekuce jest soud, který exekuci v první stolici povolil, po výkonu pak soud exekuční, t. j. ten, který exekuci provedl. Hlr. Odpor galvanický jest veličina přímo úměrná elektromotorické síle proudu a nepřímo úměrná intensitě proudu; poněvadž pak měřením se dokázalo, že odpor galv. závisí pouze na rozměrech a jakosti vodiče, sluje hořejší vztah zákonem Ohmovým. Dle tohoto zákona má jednotku odporu vodič, kterým se vyrovnává proud intensity jednotkové při elektromotorické sile rovné jedné. Praktickou jednotkou odporu jest 1 ohm (1 Ω), který má 109 absolutních jednotek elektromagnetických. V této soustavě, která buduje své jednotky na základě tří jednotek fundamentálních, délky – cm –, hmoty – g – a času – sec.–, vycházejíc od zákona Biot-Savartova, odpor má význam rychlosti, jeden ohm má tedy význam rychlosti quadrantu poledníka za vteřinu. Závislost odporu na rozměrech a jakosti vodiče vyjadřuje se vzorcem O = Osd/p. kde Os, značí konstantu charakterisující určitý materiál vodiče, d jeho délku a p průřez. Z toho patrno, že při realisaci definované jednotky odporu bylo nutno voliti určitý materiál, upraviti jej v určitý průřez a měniti jeho délku tak dlouho, až by odpor vodiče co možná přesně odpovídal definované jednotce. Poněvadž konstanta Os, která se nazývá odporem specifickým, velice citlivě souvisí s podstatou látky, nutno při realisaci ohmu voliti látku, již lze připraviti co možná chemicky čistou. Takovou látkou jest rtuť. Již Werner Siemens ustanovil za praktickou jednotku odporu galv. odpor sloupce rtuťového, majícího čtvereční millimetr v průřezu a délku jednoho metru při temperatuře 0°. Měřením ukázalo se, že nová jednotka ohm jest as o 6% větší. Na kongresse pařížském r. 1884 ustanoven za ohm legálný odpor sloupce rtuťového při 0°, průřezu 1 mm2 a délky 106 cm. Pozdějšími měřeními nalezena hodnota přesnější a tak ustanoven nový ohm internacionálný na kongresse elektriků v Chicagu r. 1893. Tento internacionálný ohm dán jest sloupcem rtuťovým délky 106,3 cm a hmoty 14,4521 g o stálém průřezu při temperatuře 0°. Hmota 14,4521 g rtuti odpovídá při udané délce a temperatuře průřezu 1 mm2. Jest tedy jeden intern. ohm = 1,063 Siemensových jednotek. Odpor specifický vyjadřuje se v praxi obyčejně jako odpor sloupce průřezu 1 mm2 a délky 1 m, tedy (m/mm2). Poněvadž základní jednotkou délky jest cm, jest vědecky vyjádřen odpor specifický odporem vodiče délky 1 cm a průřezu 1 cm2 (cm/cm2). Jak patrno z hořejší rovnice, jsou čísla pro specif. odpor dle posledního tohoto způsobu 10.000kráte menší, než dle vyjádřené délky v metrech a průřezu v millimetrech. Aby tudíž nebyla čísla (cm/cm2) pro odpor specif. příliš malá, klade se za jednotku odporu v tomto případě mikrohm, t. j. milliontina ohmu. Naproti tomu má retortové uhlí specif. odpor 4000 (cm/cm2) mikrohm při 20°; jest tedy špatnějším vodičem než kovy. Také slitiny mají větší odpor specifický než kov, se kterým jiný sléváme. Proto užívá se slitin k hotovení odporů galv. Kapaliny jsou mnohem špatnějšími vodiči nežli kovy, nejlépe vodivé roztoky mají odpor millionkráte větší než stříbro. Místo odporu specifického zavádí se pro kapaliny pojem vodivosti. Vodivost jest reciprokou hodnotou odporu, jednotka její 1/Ohm=1 Hmo. Obyčejně se vyjadřuje vodivost kapalin poměrně, t. j. srovnává se s vodivostí rtuti. Pro roztoky silně zředěné charakteristickou jest specif. vodivost molekulová, kterou obdržíme, dělíce specifickou vodivost molekulovou hmotou rozpuštěné látky. Některé kapaliny mají tak malou vodivost, že je počítáme k isolátorům. Na př. benzol, toluol, oleje, ano i čistá voda jest téměř isolátorem. Ve vakuu destillovaná voda má dle F. Kohlrausche při 18° vodivost (vzhledem ke rtuti) pouze 25 x 10 – 12 (0,000000000025). Vzdušiny mají tak ohromný odpor specifický, že lze je považovati za isolátory. Zajímavo jest však, že některými druhy záření, na př. paprsky Roentgenovými nebo Becquerelovými, stávají se vodivými. U všech vodičův odpor specif. závislý jest na temperatuře, u kovů vzrůstá odpor s rostoucí temperaturou, u čistých kovů činí tato změna 0,4% na 1°, u niklu a železa 0,5%. U slitin tento »temperaturní koefficient« jest obyčejně tím menší, čím je větší specif. odpor slitiny, u argentanu jest asi 0,04%. U novějších slitin »manganinų, »konstantanų a pod. jest tak malý, že při menších rozdílech v temperatuře vůbec nepadá na váhu. Specif. odporu uhle s rostoucí temperaturou ubývá. Mají tedy žárové lampičky rozsvicené menší odpor než za studena. Také odporu kapalin s temperaturou ubývá, vodivosti ovšem přibývá. Odpor kovových vodičů mění se ohýbáním, kroucením a podobnými účinky, které mění strukturu vodiče. Barus a Strouhal ukázali, že ze specif. odporu oceli lze posuzovati její tvrdost. Odpor vismutového drátu mění se tak značně v magnetickém poli, že lze z této změny určiti intensitu onoho pole. Odpor selenu značně se zmenšuje účinkem světla; na tom zakládá se fotofon. Odpor vnitřní a vnější rozeznává se při každém proudovém kruhu; odporem vnitřním míněn jest odpor zdroje proudu, tedy na př. odpor článku nebo batterie, akkumulátorův a pod., odporem vnějším pak odpor ostatního vedení atd. Pravidlem pro spojení galvanická jest učiniti odpor vnější přibližně rovný odporu vnitřnímu. Odpor galvanický měří se četnými methodami, z nichž některé určují jej absolutně, jinými se odpor srovnává s danými, známými étalony. Srovnávání toto, prováděné jemnými stroji a příslušnými methodami, náleží mezi nejpřesnější měření ve fysice. Bližší a podrobnější o odporu galv. nalezne čtenář v každé větší učebnici elektřiny. (Srv. na př. Handbuch d. Physik von A. Winkelmann IIl. díl, Vratislav, 1893.) nvk.

Související hesla