Odúmrť

, ve středověku „spadnutí“ půdy na vrchního vlastníka půdy, obvykle při vymření rodiny po meči; půda mohla připadnout i vesnické občině. Panovník mohl převzít půdu i při porušení věrnosti vazalů (felonie); také v tomto případě šlo právnicky o odúmrť.

Ottův slovník naučný: Odúmrť

Odúmrť (lat. bona vacantia, bonum caducum, caducum, něm. ein erbloses Gut, Heimfallsgut, franc. déshérence, rus. vymoročnoje imuščestvo, pol. odumarszczyzna) jest majetek pozůstalý po někom, kdo nezanechal ani dědiců testamentních, ani zákonných. V moderním právu náleží majetek takový státu, a to t. zv. právem od úmrtným (jus caducitatis, jus devolutionis, Heimfallsrecht). V minul. stoletích náleželo odúmrtné právo státu resp. koruně jen v příčině některých statků, k jiným uznáváno bylo odúmrtné právo církve, měst a jiných oprávněných subjektův.

Související hesla