Odzbrojení

, systém opatření zaměřený na omezení nebo likvidaci předem určených prostředků vedení bojové činnosti. Představy o odzbrojení jsou velmi starého data (viz též Boží mír, Boží příměří). Snaha o odzbrojení jako cílevědomá politika i teorie, způsob chápání stavu války a míru a jejich souvislosti je podmíněna zejm. vývojem vojenské technologie. – Základem pro realizaci odzbrojení jsou zpravidla odzbrojovací jednání uzavřená přijetím příslušné mezinárodní smlouvy. První pokusy o odzbrojení jednáním byly učiněny před 1. světovou válkou na jednáních v Haagu; návrhy Německem zamítnuty. Po 1. světové válce až do 1934 zasedala komise Spojených národů (SN) pro odzbrojení a přijímala nejrůznější doporučení; 1933 Německo ze SN vystoupilo. Podobné naděje po 2. světové válce; 1952 byla při OSN ustavena stálá komise pro odzbrojení. SSSR sice z komise v roce 1957 vystoupil, přesto však OSN svolala 1966 odzbrojovací konferenci do Ženevy a 1968 předložila smlouvu o nešíření jaderných zbraní; od té doby většina odzbrojovacích jednání probíhala formou přímých setkání představitelů supervelmocí USA a SSSR; v 70. letech o SALT I a II, v 80. letech o START I a II. Od 1973 jednaly o odzbrojení i NATO a Varšavská smlouva. Vrcholem byla dohoda o konvenčních zbraních v Evropě, podepsaná v Paříži 19. 11. 1990. Helsinská konference v roce 1975 zahrnovala ujednání o „opatřeních k posílení vzájemné důvěry“ mezi dvěma pakty; týkala se zejm. vojenských cvičení.

Ottův slovník naučný: Odzbrojení

Odzbrojení 1. násilné vyražení a odnětí zbraně ruční u jednotlivců, hlavně v boji zajatých; 2. odnětí zbraní celým zástupům zajatým; 3. zabavení zbraní občanům dobyté a obsazené osady; 4. odvezení hrubých střeleb s vališť a násypův, u námořnictva s korábův a uložení jich do skladišť. FM.

Související hesla