Oka

, řeka v evropské části Ruska; délka 1 480 km, plocha povodí 245 000 km2, průměrný průtok 1 300 m3/s. Pramení ve Středoruské vrchovině, ústí do Volhy v Nižném Novgorodu (největší pravostranný přítok). Převážně nížinný charakter, řada meandrů a mrtvých ramen.

Ottův slovník naučný: Oka

Oka, pravá (vůbec nejdůležitější) pobočka Volhy; pramení se v orelské gub. (blízko hranic její s gub. kurskou), teče směrem severním (asi ke Kaluze), pak celkem k východu (asi k Jelaťmě, činíc ovšem záhyby) a konečně sev.-vých. až k ústí svému u Nižního Novgorodu. Protéká osm gubernií (orelskou, kalužskou, tulskou, moskevskou, rjazanskou, tambovskou, vladimirskou a nižegorodskou). Délka její jest 1520 km; splavna jest od města Orlu, parníky (nákladní i osobní) nosí od Běleva (v tulské gub.). Zamrzlá bývá 4 – 5 měsíců. Břehy její jsou hustě zalidněny. Mnoho ryb. Krom čtyř gub. měst (Orel, Kaluga, Rjazaň a Niž. Novgorod) leží při ní ještě 13 měst jiných. Při středním a dolním toku zavodňuje a tak zúrodňuje mnoho luk. Přístavů jest asi 50; nejdůležitější jsou: Aleksin, Serpuchov, Kolomna, Lovcy, Rjazaň, Kasimov, Murom a Niž. Novgorod. Po Oce dopravuje se hlavně obilí, sůl, výrobky z nafty a dříví. Poříčí Oky měří 240.000 km2. Nejdůležitější přítoky jsou na pravém břehu Zuša, Upa, Osetr, Proňa, Para, Mokša, Těša; na levém břehu Žizdra, Ugra, Moskva, Gusj, Kljazma.

Související hesla