Okoř

, obec ve středních Čechách v okrese Praha-západ; 24 obyvatel (1999). Zřícenina gotického hradu z pol. 14. stol., který byl od 17. stol. majetkem jezuitů; po zrušení řádu 1773 zpustl.

Ottův slovník naučný: Okoř

Okoř, ves v Čechách v údolí Zakolanského potoka, hejtm. a okr. Smíchov, fara Noutonice, pš. Přílepy; 25 d., 182 obyv. č. (1890); při rybníku par. mlýn a zříceniny hradu Okoře. Z hradu zachovala se polovina věže, v níž jsou doposud zbytky kaple, v jejíchž oknech jsou kružby ze XIV. stol. Kromě toho je zachována čásť paláce ze XVI. stol., obvodní zdi a něco málo budov méně důležitých. Ves Okoř připomíná se již r. 1228 jako zboží kláštera sv. Jiří. Za Karla IV. náležel patriciovi praž. Františku Rokycanskému, jenž snad založil hrad. Po něm držel Okoř syn jeho Jan st., který tu měl purkrabího Jindřicha Zubáka. Od r. 1414 Okoř náležel Mikuláši z Prahy, nejv. písaři, který měl zásluhu o vydání dekretu kutnohorského. Před svou smrtí (1416) postoupil Okoř Jindř. Leflovi z Lažan, hostiteli Husovu na Kozím a Krakovci. Týž prodal hrad r. 1416 Ludvíkovi apat. z Prahy, jenž držel se katolíků, pročež byly jeho statky od Pražanů r. 1420 ujaty a Okoř darován Václ. Cardovi z Petrovic. Později Okoř dostal se v držení Doroty, vdovy, kteráž pojala za manžela Bořivoje ml. z Lochovic, jenž odkázal Okoř r. 1472 Bořivojovi z Donína, kterýž hrad opravil a rozšířil. Syn jeho Jan prodal Okoř r. 1518 Hynkovi Bořitovi z Martinic, maršálku král.; z toho rodu drželi hrad Jan († 1527), Volf, Jan († 1590), Anna z Vartenberka, Jiří (†1598) a proslulý místodržící král. Jaroslav, jenž byl r. 1618 vyhozen z okna hradu praž. od protest. stavů. Týž † 1649 a odkázal Okoř semináři jesuitův u sv. Klimenta. Jesuité opravili zdejší kapli, při čemž mnoho vzácného z dob Karla IV. rozbili. Když řád byl r. 1773 zrušen, připadl Okoř studijnímu fondu, za jehož vlády ještě v XVIIl. stol. zcela zpustl. – Srv. Sedláček, Hrady a z., VIII., 230 a sld.; C. Merhaut, Hrad Okoř (Praha, 1901). C.Merhaut.

Související hesla