Okurka

, Cucumis sativusdvouděložná rostlina z čeledi dýňovitých. Pochází ze severní části východní Indie. Pěstuje se jako tzv. plodová zelenina v mnoha kultivarech; teplomilná. Plody, bobule, bývají někdy hořké (obsahují látky zvané kukurbitaceiny).

Ottův slovník naučný: Okurka

Okurka, bot. K pěstování svému okurky vyžadují polohy teplé, slunečné a chráněné, půdy velmi dobré a vyhnojené. Obyčejně pěstují se v půdě kypré a dobré tím způsobem, že se udělají mělké rýžky, do nichž kladou se jádra 8 – 10 cm od sebe a hned pokryjí se zemí a zalijou. Kde je půda špatná, vykopají se příkopy a naplňují dobrou zemí z pařenišť aneb kyprým kompostem a do těchto sázejí se jádra několik centimetrův od sebe. Záhony dělají se 11/2 m široké a do těchto kladou se jádra 3 – 6 roků stará za příznivé pohody, načež se slabě pokryjí zemí. Husté rostliny se později na vzdáIenost 25 cm protrhují, aby měly dosti prostory ke svému vývoji. Aby se úponky větrem neklátily, zaháčkují se k zemi, jakmile dosáhly délky 50 cm. Mimo teplou povětrnost okurky vyžadují mnoho vláhy a proto dlužno je z rána hojně zalévati. Ranných okurek dosáhneme, když vysadíme jádra v dubnu do květináčů, které chováme na teplém místě, takže koncem května máme již dosti silné rostliny, které pak s baliky vysadíme na příhodné místo a zalejeme. Kolem okurek přikryje se půda krátkým hnojem, čímž vzrůst hojně podporujeme a okurky částečně před nepohodou chráníme. Od července až do konce září můžeme okurky sbírati. Nejlepší odrůdy okurek jsou: prostředně dlouhá zelená okurka erfurtská, zelená okurka »Non plus ultræ, ranná okurka hollandská, čínská okurka zelená, tenká a dlouhá okurka hadovitá, Rollisonův telegraf a j. v. Č-ý.

Související hesla