Oldenbursko

, historické území na severozápadě Německa, od roku 1180 samostatné hrabství; rozšiřovalo se podél Wesery až k Severnímu moři. Po vymření hrabat oldenburských připadlo 1667 Dánsku, v roce 1773 se pod vládou holštýnsko-gottorpské dynastie opět osamostatnilo, 1777 vévodství. 1810 – 13 francouzské. 1815 – 1918 velkovévodství; 1918 se stalo svobodným státem v rámci německé říše. Od roku 1946 součást země Dolní Sasko.

Ottův slovník naučný: Oldenbursko

Oldenbursko, něm. Oldenburg, velkovévodství ve svazku Německé říše, skládá se ze 3 území spojených v jediný státní celek. Hlavní země a zaroveň rodinné území panovnického rodu jest vévodství Oldenbursko zabírající v sobě i panství Jeverské a Kniphausen. K němu příslušejí jako exklavy knížectví Lubecké nebo Bukovecké, jakož i knížectví Birkenfeldské. Plocha státu činí celkem 6427,15 km2, z čehož připadá na Lubek 541,23 km2 a na Birkenfeld 502,83 km2, kdežto vlastní Oldenbursko Ieží na ploše 5379,44 km2 mezi 52° 29' až 53° 44' s. š. a 7° 37' až 8° 47' v. d. Gr. na moři Severním, při ústí řek Jade a Vesery, mezi pruskou provincií hannoverskou a územím svobodného hanzovního města Brém. Ústí obou uvedených řek tvoří hluboké mořské zátoky, jejichž üzemí však náleží z části k jiným státům, při Veseře k Brémám a při Jadě k Prusku, které zbudovalo zde mohutný válečný přístav Wilhelmshaven. – Vévodství Oldenburské přináleží tak jako knížectví Lubecké svým povrchovým rázem k dolnoněmecké nížině na rozdíl od Birkenfeldu, který, rozkládaje se na jihovýchodním úpatí Hunsrücku, jest země převahou hornatá. Jest tudíž vlastní Oldenbursko z největší části rovná nížina. Pouze na j. táhne se několik pahorkových pásem, z nichž nejvyšší, Dammerberge, zdvihají se do výše jen 85 m n. m. Povrch vévodství možno rozděliti na 3 části. Na pobřeží mořském a podél dolního toku řek prostírají se úrodné marše pečlivě vzdělané, chráněné proti zátopám mořským umělými hrázemi a prostoupené odvodňovacími průplavy, před nimiž táhne se pásmo země v době přílivu zatopené, avšak za odlivu většinou suché. V moři Severním se připojuje k tomuto kraji malý ostrov Wangeroog, kdežto na pravý břeh Vesery zabíhá oldenburský kraj Wührden. Od marší ostře se odlišuje výše položený a neúrodný geest s rozsáhlými vřesovišti a rašeliništi, namnoze dosud zcela nevzdělanými. Geest tento dělí se na 2 anthropogeograficky a historicky úplně rozdílné krajiny, t. zv geest oldenburský s obyvatelstvem evangelickým, který od pradávna byl majetkem panovnické rodiny oldenburské, a geest münsterský, původně majetek biskupský. Avšak i přírodním rázem různí se tyto 2 končiny dosti zřejmě, tak že Oldenbursko dělí se na zmíněné 3 partie asi takto: marše zaujímají 1151,76 km2, oldenburský geest 2085,93 km2 a geest münsterský 2145,40 km2. – Vodopisně vévodství náleží k úvodí Vesery, tvořící na v. ve značné délce hranici státu, a Emže. Vesera jest zde splavna již od Brém i pro veliké mořské koráby a přijímá splavnou pro lodi Huntu, z jejíž přítoků nejdůležitější jsou rovněž splavné ř. Ollen a Lethe. Do Emže vtékají řeky Hase a Leda, kdežto přímo do moře Severního vlévá se řada malých říček pobřežních, které protékají četnými odvodňovacími splavy a z nichž nejdůležitější jest Jade. Tato říční síť doplněna jest k účelům dopravním a zvláště odvodňovacím hustou sítí průplavů, jichž projektováno jest celkem 105.149 km, avšak dosud zřízeno pouze asi 80 km, z největší části v jižní polovici země. Hlavní z nich jest průplav Hunte-emžský, počatý r. 1855 a protínající Oldenbursko od fríské hranice až k městu Oldenburku v délce 42 km. Hlavním účelem těchto průplavů jest kuItivace vřesovišť a rašelinišť, zaujímajících dosud do 89.000 ha, která zahájena byla r. 1841 a pro niž i pobřežní říčky proměněny byly uměle v průplavy zvané Tiefe nebo Sieltiefe. Z jezer jest největší Dümmersee na jihových. hranici, protékané Huntou, dále t. zv. Zwischenohner Meer na sz. od města Oldenburka a t. zv. Bullenmeer. Minerálních pramenů v zemi není, mořské lázně jsou na ostrově Wangeroogu. – Podnebí jest celkem mírné, avšak vlhké a v hojně zavodněných marších dosti nezdravé. Zvláště zuřívá zde střídavá zimnice, kromě toho pak rovná a téměř bezlesá země jest silně vydána bouřkám. Průměrná teplota nejstudenějšího měsíce činí v městě Oldenburku – 3,24°C a v Jeveru – 2,1 °C, nejteplejšího pak v Oldenburku + 18,9°C a v Jeveru + 19,66°C. – Vlhkost a poměrně vysoká teplota působí příznivě na vzrůst rostlinstva, pouze písčitý geest jest vegetací chud, zvláště z Hannoverska sem zabíhající vřesoviště Hümmling zdvihající se az do výše 63 m n. m. Obyvatelstva mělo Oldenbursko r. 1895 373.739 duší, z čehož připadá na vévodství Oldenburské 295.990 čili 79,2%, na knížectví Lubecké 35.501 čili 9,5% a na knížectví Birkenfeldské 42.248 obyvatel čili 11,3%. – Hustotou i vzrůstem obyvatelstva zaujímá Oldenbursko mezi německými státy jedno z posledních míst. Jest totiž hustota obyvatel ve velkovévodství Oldenburském jen 58 obyvatel na 1 km2, ve vlastním Oldenbursku pak jen 55 obyv. na 1 km2. Území vévodství jest velmi nestejně osídleno. Nejhustěji zalidněny jsou úrodné krajiny marše, kdežto na geestě klesá lidnatost až na 23 obyv. na 1 km2 (v amtě Wildeshausenu v geestě münsterském). Podobně nepatrné jest přibývání obyvatelstva, které činí v průměru 60 let ročně jen 0,73%. Příčinou tohoto skromného přírůstku jsou nepříznivé poměry hospodářské a zvláště zemědělské ve vévodství, které způsobují jednak silný odtok rolnického obyvatelstva do blízkých velikých měst (Brém, Hamburka, Lubeku atd.), jednak značné stěhování zamořské, kteréžto obě příčiny nejsilněji působí na münsterském geestě. Dočasné vystěhování obyvatel děje se do okolních krajin za prací, zvláště do Nizozemí (t. zv. Hollandgängerei). Závažným momentem pro tyto populační poměry Oldenburska jest ta okolnost, ze zvláště ve vévodství převládá rolnické obyvatelstvo, žijící většinou v roztroušených dvorcích nebo malých obcích. Připadá totiž 72,2% na obyvatelstvo venkovské a jenom 27,8% na obyvatelstvo městské. Měst s více než 2000 ob. jest ve státě pouze 16 a jen jediné hlavní město Oldenburk má více než 10.000 obyvatel. V Lubeku a Birkenfeldě jest procento venkovského obyvatelstva menší a zároveň také hustota i vzrůst obyvatel větší. Tak připadá v Lubeku na 1 km2 66 ob. a v Birkenfeldě na 1 km2 84 obyv. – Pohyb obyvatelstva v r. 1898 vykazuje 14.144 porodů, 6946 úmrtí a 3168 sňatkův. Úmrtnost jest celkem dosti nepatrná, zvláště úmrtnost dětí. Obyvatelé jsou vesměs Němci, a to na marši v Oldenbursku Frísové, na geestě v Oldenbursku a Lubeku Dolnosasové a v Birkenfeldě Frankové. – Dle náboženství jest ve vévodství 221.299 evangelíků, většinou lutheránů, 72.847 katolíků, 976 jiných křesťanův a 868 židů, v knížectví Lubeckém 35.165 evangelíků (lutheránů), 300 katolíků, 18 jiných křesťanův a 18 židů a v knížectví Birkenfeldském 33.156 evangelíků (sloučených), 8345 katolíků, 203 jiní křesťané a 544 židé. Kromě evangelíkův a katolíkůjsou zde ještě baptisté, mennonité, methodisté a starokatolíci. Pro evangelickou církev jest vrchní církevní rada a zemská synoda, pro katolíky biskupský officialát ve Vechtě. – Školství jest rozděleno dle vyznání a podřízeno pod dozorem státního ministerstva evangelickému vrchnímu kollegiu školskému v Oldenburku a katolickému ve Vechtě. Škol obecných jest 425 (301 evang. s 618 učiteli a 37.614 dětmi a 124 katol. se 185 učiteli a 11.071 dětmi). Učitelské ústavy jsou 2, měšťanských škol 10, gymnasií 5, reálky 2, vyšší dívčí školy 4, rolnické školy 2, zimních hospodářských škol 7, plavecká škola 1, stavitelská a strojnická škola 1, ústav hluchoněmých 1. V hlavním městě je státní knihovna, museum, obrazárna a j. Hlavním pramenem výživy jest zemědělství, které vyživuje 47,8% obyvatelstva, kdežto na průmysl připadá 30,7%, na obchod a dopravu 10,9% a na ostatní zaměstnání 10,6%. Vzdělány jsou asi tři pětiny celé země. Na oldenburském geestě jest do 44,71% půdy nevzdělané, na münsterském pak dokonce do 58,69%, naproti tomu na marši jen 8,13%. Role a zahrady zaujímají 135.400 ha, louky 59.400 ha, pastviny 84.747 ha, lesy a podrosty 42.313 ha. Hlavní plodinou jest žito (140.000 t), vedle toho i oves (29.460 t), brambory (94.000 t), pohanka, řípa, jetel, ječmen, pšenice, boby, lupina atd., hojně se klidí i lučního sena (145.600 t). Ovocnářstvi a pěstování průmyslových plodin jest docela nepatrné. – Veliký význam naproti tomu má chov dobytka. Zvláště na marších chovají se znamenité koně a skot, na geestě pak ovce a vepři. Na tuto omezuje se také z největší části včelařství. Počítá se pak v Oldenbursku 33.268 koni, 212.383 skotu, 115.517 ovcí, 152.726 vepřů, 26.677 koz a 23.632 úle. – Lesy mají jen malý rozsah (7,9% půdy). Převládající strom jest borovice a dub, pak i buk. – Hornictví provozuje se jen v Birkenfeldě (břidlice, olovo a měď), avšak s malým výtěžkem. Důležitější jest těžení rašeliny na mnohých místech vévodství. Skromný výnos skýtá také rybářství, kdežto lov zvěře nemá skoro významu. V zemědělství Oldenburska převládá drobný majetek. Statky s větším rozsahem než 100 ha jsou řídkou výjimkou a i jinak veliký majetek jest v zemi málo zastoupen, neboť 3723 poplatníci (z 87.871) mají větší příjem než 3000 mk. Vládne tudíž značná rovnoměrnost v rozdělení jmění. – V ohledu průmyslovém panuje mezi jednotlivými částmi velkovévodství podstatný rozdíl. Birkenfeld jest země velice průmyslová, kdežto v Lubeku a zvláště ve vlastním Oldenbursku důležitost průmyslu značně do pozadí ustupuje oproti zemědělství. Avšak i zde v posledních letech následkem různých reforem zákonodárných (svoboda živností z roku 1861), rozvoje železniční sítě, zřizování různých institucí na podporu průmyslu a řemesel atd. pozorovati jest dosti značný pokrok. Zvláště vyvinulo se město Delmenhorst na důležité centrum průmyslové s výrobou doutníků, linolea, obráběním korku, čistírnami a přádelnami vlny, džuty atd. Rovněž průmyslovou činností vyniká vesnice Lohne, pak hlavní město Oldenburg s předměstím Osternburg. V severních krajinách vévodství rozšířeno jest cihlářství, porůznu pak zpracování dřeva, železa a pálení rašeliny, kdežto jako domácí průmysl provozuje se plátennictví, pletení punčoch a korkářství. Ostatně průmyslová činnost země má jen rozsah řemesel provozovaných pro místní spotřebu, tak že asi dvě třetiny všech průmyslových živností provozují se bez pomocných pracovníkův a jakýchkoliv motorův. – Rovněž tak i obchod má jenom význam místní, obmezuje se na výměnu zemědělských plodin, tovarův a osadnického zboží pro místní spotřebu, jsa v úplné závislosti na velkolepém obchodním emporiu, Brémách, které ovládá ostatně i prümysl oldenburský. Důležitou podporou obchodního a hospodářského ruchu vůbec jsou veřejné ústavy a spolky úvěrní a peněžní, tak zvláště Oldenburská zemská banka, banka spořitelní a úvěrní i banka společenská. Pro úvěr zemědělský jest státní pozemkový úvěrní ústav. Vysoce vyvinuty jsou depositní obchody oldenburských bank a spořitelen, jejichž vklady činí úhrnem přes 70 mill. mk., tak že na 1 obyv. připadá značný vklad do 250 mk. V dobrém stavu jest dopravnictví země, zvláště plavba má jako pramen výživy velikou důležitost, jsouc zároveň i podkladem rozsáhlému loďařství při Veseře, Jadě a pobočkách Emže, které však proti dřívějším dobám jest v silném úpadku následkem konkurrence ohromných loděnic ve velikých přístavech námořských. Úhrnem počítají ve vévodství Oldenburském 252 námořské lodi s 90.000 t a 180 muži posádky, z čehož jest 19 parníků se 7000 t. Lodní ruch v oldenburských přístavech (Elsfleth, Brake, Varel, Hooksiel a j.). činí ročně do 7500 lodí vyplulých i připlulých s více než 1 mill. t. Zelezniční síť měří do 500 km a rozšiřuje se zvláště od let sedmdesátých XIX. století. Rozsáhlá a dobře udržovaná jest síť silniční úhrnné délky 1371 km, zvláště pozoruhodné jsou silnice v marších t. zv. Klinkerstrassen. Oldenbursko jest konstituční velkovévodství, jehož ústava zakládá se na revidovaném základním státním zákoně ze dne 22. list. 1852. Dle toho jest moc panovnická dědičná v mužské větvi rodu Holštýnsko-Gottorpského dle práva prvorozenství a přímého následnictví. Větev ženská práva na trůn nemá. Velkovévoda jest zletilým v 18. roce, vládu za něho může vykonávati i nejbližší příbuzný nebo manželka. Panovník jest vyznání lutheránského a má právo na civilnílistu (255.000 mk.) a na výnos korunních statků. Všichni občané jsou si před zákonem úplně rovni a není žádných předností rodových ani stavovských. Zákonem zaručena jest úplná svoboda vyznání a svědomí. Moc zákonodárnou vykonává s panovníkem sněm složený z jedné sněmovny o 34 poslancích (26 za O., 4 za Lubek a 4 za Birkenfeld), volených nepřímo ode všech samostatných občanů nejméně 25letých, při čemž na 10.000 obyv. připadá 1 poslanec a na 500 ob. 1 volitel. Knížectví Lubek a Birkenfeld mají ještě zvláštní provinciální rady s poradním hlasem. Sněm zasedá každá 3 léta a mezi tím působí stálý výbor sněmovní skládající se ze 4 poslancův oldenburských, 1 birkenfeldského a 1 lubeckého. Výkonným orgánem jest státní ministerium mající 5 departementů: velkovévodského domu a zahraničních záležitostí, vnitra, financí, spravedlnosti, kultu a vyučování. Jemu podřízeny jsou provinciální vlády lubecká a birkenfeldská. – V ohledu správním rozděluje se vévodství na 12 amtův a 3 města (Oldenburk, Jever a Varel). Obcí venkovských jest 110, městských 7 a mají samosprávu tak jako různé veřejné korporace (chudinské, dobročinné, silniční atd.). V soudnictví oldenburském panuje v podstatě říšský německý zákonník, v Oldenburku jest vrchní zemský soud a zemský soud, soudův úředních jest úhrnem 20. Finance spravují se v každé části státu zvlášť, mimo to jest zvláštní rozpočet pro celé velkovévodství, ke kterému přispívá vlastní Oldenbursko 771/2%, Lubek 16% a Birkenfeld 61/2%. Příjmy velkovévodství páčí se as na 23/4 mill. mk., výdaje jsou skoro stejně veliké, příjmy vévodství obnášejí průměrně 61/2 mill. mk., vydání pak 61/3 mk., státního dluhu celého velkovévodství není, za to má vévodství Oldenbursko 464/5 mill. mk. dluhu. Ve vojenských záležitostech sjednalo Oldenbursko již 15. čce 1867 s Pruskem konvenci, dle které oldenburští branci tvoří ve svazku pruského vojska pěší pluk č. 91, dragonský pluk č. 19 a 2 batterie 26. pluku polního dělostřelectva, vesměs v X. armádním sboru. Do říšského sněmu německého vysílá Oldenbursko 3 poslance. – Znak země jest příčně rozdělený štít, v jehož prvním poli jsou ve zlatě dvě červená příčná břevna (znak vévodství), ve druhém zlatý kříž v modrém poli (znak Delmenhorstu), ve třetím zlatý kříž s biskupskou čepicí v modrém. poli (znak Lubeku), ve čtvrtém červené a bílé kostky (znak Birkenfeldu), mezi těmito oběma poli pak jest trojúhelník se zlatým korunovaným lvem v modrém poli (znak Jeveru). Štít korunován jest královskou korunou. Zemské barvy jsou modrá a červená, vlajka jest modrá s červeným křížem. Řád jest jen jeden, vévody Petra Bedřicha Ludvíka, hlavní město a velkovévodské sídlo jest Oldenburk. Dějiny. Území nynějšího Oldenburska obýváno bylo od pradávna germanskými národy, z nichž časem převládli Frísové, záhy pak rozšířili sem své panství i vévodové saští. Jako první hrabě Oldenburský připomíná se v l. 1088 – 1108 Elimar I. a jeho syn Elimar II. Starší syn tohoto, Jindřich, stal se zakladatelem rodu Oldenbursko-Bruchhausenského, který však panovnické samostatnosti nedosáhl. Mladší syn, Kristián I., byl zbaven hrabství Oldenburského vévodou saským Jindřichem Lvem, avšak když vévoda tento byl vypověděn, vráceno hrabství synům Kristiánovým, kteří dosáhli říšské bezprostřednosti. Potomci jejich rozšiřovali panství své podrobováním svobodných Frísův a zmocnili se polov. Stedingerlandu. R. 1334 rozdělena panovnická rodina na větev Oldenburskou a Delmenhorstskou, které však r. 1435 opět spojeny. Roku 1448 hrabě Kristián VIII. zvolen za krále dánského, kdežto rodinné země zůstaveny dvěma jeho bratřím, z nichž Gerhard podržel Oldenbursko a vedl kruté boje s Brémy. Syn jeho Jan XIV. získal celou zemi Stedinguv a Budjadingův, naproti tomu ztracen Delmenhorst, jehož nabylo biskupství Münsterské, a Jever, jenž postoupen Východnímu Frísku. Roku 1547 hrabě Antonín I. získal zpět Delmenhorst a stal se říšským hrabětem. Když založená opětně pobočná větev Delmenhorstská vymřela, spojena rodná územi v jediný celek, k němuž připadla i panství Jever dědictvím (r. 1575) a Kniphausen smlouvou (r. 1624). Avšak již r. 1667 vymřel hraběcí rod Oldenburský hrabětem Antonínem Vintířem a dědicem učiněn král dánský a vévoda šlesvicko-holštýnsko-gottorpský. Proti tomuto dědickému pořízení protestoval bližší příbuzný Antonína Vintíře, vévoda šlesvickoholštýnsko-plönský, jemuž také Oldenbursko a Delmenhorst byly přiřčeny. On však odstoupil je r. 1676 Kristiánu, králi dánskému, kdežto Jever jakožto ženské léno připadl jeho sestře Magdaleně kněžně Anhaltsko-Srbišťské a Kniphausen říš. hraběti Antonínu z Aldenburku, přirozenému synu Antonína Vintíře. Obě hrabství, Oldenbursko a Delmenhorst, byla až do r. 1773 pod panstvím dánských králů, načež přešla na ruského velkoknížete Pavla, který za to zřekl se svého majetku ve Šlesvicko-Holštýnsku. Roku 1777 O., postoupené již r. 1774 mladší gottorpské větvi rodiny vévodské, povýšeno na vévodství, r. 1803 připadl mu hannoverský amt Wildeshausen, čásť biskupství Münsterského a zároveň proměněno biskupství Lubecké v knížectví světské. Za válek napoleonských obsadili Oldenbursko Francouzi, proměnili je ve 2 departementy, avšak r. 1813 převzal vládu opětně domácí rod panovnický, a to za choromyslného vévodu Petra Bedřicha Viléma jeho bratranec Petr Bedřich Ludvík, který r. 1823 stal se sám vévodou a jest přímým zakladatelem nynější dynastie. R. 1815 Oldenbursko přistoupilo k Německému spolku, obdrželo čásť Hannoverska a knížectví Birkenfeld a povýšeno na velkovévodství. R. 1818 ruský car Alexandr I. postoupil Oldenbursku dědičnou svoji državu Jever a r. 1825 velkovévoda oldenburský nabyl vrchního panství nad Kniphausenem. R. 1836 vévodství Oldenbursko spojilo se s Hannoverskem a Brunšvickem v jediný celní svazek, kdežto Birkenfeld příslušel k celnímu svazku pruskému a Lubek k šlesvicko-holštýnskému. R. 1848 zavládl také v Oldenbursku demokratický směr na rozdíl od dosud panujícího osvíceného absolutismu. Pod vlivem jeho odhodlal se velkovévoda k návrhu ústavy, o němž jednali 34 důvěrníci a později zvláštní kommisse, načež 1. září 1848 svolán byl ustavující sněm velkovévodství. Původní návrh ústavy nahrazen byl demokratickým základním zákonem ze dne 18. ún. 1849, který však podařilo se vládě odstraniti revidovaným základním zákonem státním z 22. list. 1852. R. 1853 Oldenbursko odstoupilo území při ústí řeky Jade Prusku k založení válečného přístavu Wilhelmshavenu, r. 1854 pak připojilo se k Německému celnímu spolku, kdežto Lubek v záležitostech celních a poštovních příslušel k Dánsku. Zároveň připojeno bezprostředně k státu panství Kniphausen a Varel, r. 1863 a 1865 však marně prohlašovány nároky velkovévodské rodiny na Šlesvik-Holštýn. V r. 1866 Oldenbursko postavilo se rozhodně na stranu Pruska, vzdalo se všech práv na Šlesvik-Holštýn a postavilo své sbory k disposici Prusku, se kterým r. 1867 sjednána vojenská konvence. V náhradu za tyto ústupky obdrželo 1 mill. tolarů a holštýnský amt Ahrensböck. Zároveň pak přistoupilo k Severoněmeckému spolku. R. 1868 znova upravena správa země a války francouzsko-německé účastnily se velmi platně sbory oldenburské ve svazku 19. divise. Od té doby oldenburská vláda a sněm věnovaly péči svou zákonodárné činnosti k uspořádání vnitřních záležitostí země. Tak zvláště zákony z r. 1871, 1873 a 1874 upraveny poměry železniční, zákony z r. 1868, 1873, 1876, 1879 a 1881 poměry zemědělské atd. V posledních letech pak vznikly některé spory mezi vládou a sněmem, které však po r. 1897 většinou smírně vyřízeny. – Srv. Kollmann, Das Herzogthum Oldenburg in seiner wirtschaftlichen Entwicklung (Oldenburk, 1893): týž, Die Waldungen und der Waldbau d. Herzogthums Oldenburg (Brémy, 1894); týž, Statistische Beschreibung d. Gemeinden des Herzogthums Oldenburg (Oldenburk, 1897); týž, Die Bau- und Kunstdenkmäler des Herzogthums Oldenburg (t., 1897); ročně vychází: Hof- und Staatshandbuch des Grossherzogthums Oldenburg, Die statist. Nachrichten über das Grossherzogthum Oldenburg a Ortschaftsverzeichniss d. Grossherzogthums Oldenburg (vydává od r. 1857 statistická kancelář v Oldenburku); Jahrbuch für die Geschichte des Herzogthums Oldenburg (t., 1892 sl.); Runde, Oldenburgische Chronik (t., 1863). Z map nejdůležitější jsou úřední od Schrencka, Topographische Karte des Herzogthums Oldenburg in 14 Blättern (t., 1856 – 63 s dodatky, 1:50.000) a Karte von dem Herzogthum Oldenburg (t., 1869, 1:200.000). Tšr.

Související hesla