Olejomalba

, malířská technika užívající barvy, jejichž pojidlem je jemný olej a ředidlem terpentýn. Vznikla ve středověku z temperové techniky.

Ottův slovník naučný: Olejomalba

Olejná malba, olejová m., olejomalba (franc. penture à l'huite, it. pittura ad oglio, angl. oil-painting, něm. Ölmalerei), malování olejnými barvami, vyniká nad jinými způsoby malby pro diváka svěžestí a nejhlavněji trvanlivostí barev a pro malíře výhodou, že může přemalovati dle libosti každé místo, jež se mu zdá nesprávným, pochybeným, jakmile jen dokonale uschlo. Proti tomu váhavé schnutí je vadou olejná malbané mlejná malby, jakož i okolnost, že umělec v ní nemůže přestati, kdy chce, a že musí míti pokaždé k užívání pokud možná mnoho času nepřetržitého, ježto přípravy a po práci úklid trvá stejně dlouho, ať maluje 1/4 hod. nebo třeba 10 hodin po sobě. Olejná malba mlejná malba se provádí na plochách z látek nejrůznějších: na dřevě, lepence (kartonech), nejčastěji na plátně napjatém přes dřevěné obložení, na deskách kovových a kamenných, na zdi a na tkanivech mimo plátno, rovněž napjatých jako to, což vše musí však býti přizpůsobeno podtěrem pro studie a malby méně důležité klihovým, nejplatněji však ze světlé, bělavé barvy olejové, která musí velmi dlouho schnouti, čím déle, tím lépe, 1 – 2 léta, než na ní lze malovati. Za to zcela rychle schne podtěr novějšího vynálezu hlinkový ze šlichty a hlíny dýmkové, svědomitě čištěné a jemně rozmělněné, vodou na kaši zadělané, která na třecím kameni co nejjemněji se rozetře. Na tom podkladě lze malovati ihned, jakmile uschl, což nastane záhy. Starší malíři přetahovali plochu malební podtěrem zlatým nebo rudým, čímž prý barvy nabyly zvláštní ohnivosti. Malební plocha se staví na stupnici. Barvy olejné se kladou na paletu pro přehlednost dle jistého pořadu, nejčastěji od bílé začínajíc přes žluté a červené až do nejtemnějších, a na paletě se i míchají buď malou lopatičkou (dle něm. špachtlí) nebo štětcem, kterým se nanášejí na malební plochu. Mnozí konají i toto lopatičkou, aspoň co do větších předmětů. Výkon samé olejná malbané mlejná malby do obrysův uhlem naznačených jest dosti různý dle účelu, velikosti a vlastních zvyků toho kterého umělce. Nejjednodušší, nejrychlejší, ale též nejnesnadnější, tudíž jen nejzručnějším malířům doporučitelná, jest malba alla prima pro studie dle přírody a též pro obrazy vyvedené. Vyvádění soustavné dokonalé samo, totiž s podmalováním, přemalováním a lazováním, lze prováděti způsobem několikerým. Podmalování může býti hmotnou barvou na šedo do šeda tak důkladné, že dělá dojem fotografie, kamenotisku nebo heliogravury, třeba podmalbu jen lazovati tóny místními (lokálními), po případě prohloubiti rovněž lazurou místa nejtemnější a hmotnou barvou zvýšiti místa nejsvětlejší. Jiné podmalování jest jako alla prima, s přemalováním dle potřeby barvami krycími a s lazováním. Takovému podmalování může velmi platně předejíti podtušováni (podtírání) a) buď jen sienkou nebo asfaltem, čím obraz se vymodeluje jako při vodomalbě sepiové, nebo b) hned všemi náležitými barvami, nejlépe lazovkami, zcela průhledné jako vodomalba. Přes podtušováni a) pak se podmaluje buď do šeda, šetříc vždy podtušování, aby prosvítalo, nebo již barvami místními, a přes podtušování b) se podmaluje barvami hmotnými, krycími. Lazování pak se koná stejně. Mnozí podobiznáři, zejména podobizen v přirozené velikosti, nejdřive je nakreslí na malební plochu uhlem a barevnými křídami, tu kresbu nadobro ustálí a přes ni teprve nanášejí barvy olejné, ovšem vše průhledné. Jiní si dávají na plátno přefotografovati podobiznu fotografovanou, což možno dělati i s cartony, čim si ušetří nakreslení. Hlavní věcí jest, aby barvy (kromě alla prima) nejvíce v pozdějších nánosech mimo nejjasnější světla nebyly kladeny příliš hustě, dle odborného výrazu »pastosné«, čímž by dlouho nevyschly, a aby každá dolejší vrstva barev naprosto důkladně vyschla, než na ni klademe vrstvu následující. Čím větší rozměry obrazu, tím řidčeji třeba nanášeti barvy. Pro veliké plochy barvy bývají přiliš husté a nutno je řediti, a to pro podtušování terpentýnem neb olejem levandulovým a pro ostatní výkony olejem lněným, naprosto vybíleným. Dokud to bílení neuměli prováděti dokonale, malíři užívali oleje ořechového a mandlového vždy bílého, a lněný olej žlutý hrubý, kterým barvy časem se temní, sloužíval pouze sprostým nátěrům. Než malíř položí vrstvu barvy přes jinou, činí dobře, když dolejší přetře na řídko buď některým bílým olejem zde jmenovaným, nebo jinou mastnotou při olejných barvách jmenovanou, aby štětec snáze jezdil a barvy lahodněji splývaly. Podmalování poněkud vyumělkované, skoro výstřední, totiž komplementárními barvami, a přemalování lazovkami takovými, aby tak vytvořily barvu pravou, navržené německým malířem, více theoretikem, Hundertpfundem, se neujalo pro nepřehlednost. Když při podmalování krycími barvami se udělaly nánosem příliš hustým vršky, vůbec drsnosti, které hlavně u menších obrázků by vadily hladkosti, buďtež před přemalováním seškrábány zvláštním škrabákem ocelovým nebo pemzou. Oleje na rozředění barev budiž užíváno jen s mírou, kolik nevyhnutelně třeba, a rovněž běli málo, do stínů nikdy, aby nevypadaly bledé, vápenité; známýť výrok jistého dávného malíře italského: »Kdyby bílá barva byla nejdražší, lidé by malovali mnohem lépe.« Aby malba rychleji schla a malíř v pilné práci nebyl zdržován, mísí do barev různá vysychadla, ale skoro vždy na úkor trvanlivosti barev a malby vůbec, která tím ráda popraská, jakož praská i tím, když se klade barva na barevnou vrstvu ještě úplně nevyschlou. Smutným toho příkladem jsou některé obrazy Makartovy. Malíř při práci sedi nebo stojí s paletou a otépkou zásobních štětců právě nepotřebovaných v levici a štětcem v tu kterou chvíli potřebným, pokud možná poměrně dle pokládané plochy velikým (práce malým štětcem vyhlíží vždy nesmělá a piplavá), v pravici, kterou podpírá o lehounkou dosti dlouhou hůlčičku, drženou v levici, nebo lépe o širší a dlouhou lať, nejlépe leštěnou, kterou nedrží, nýbrž opírá o stupnici. Nejeden malíř, jako činil Quido Manes, malující nad to levou rukou, pravici ani nepodpírá. O. m. dokončená a dokonale vyschlá přetáhne se na ochranu obrazu proti prachu a jiným škodlivinám fermeži čili pokostem, a to mastixovou pro malby určené do místností uzavřených, a damarovou pro malby určené na volný vzduch. Mnozí malíři dávají do rámu přes obrazy i fermežené sklo, což dle zkušenosti jiných barvy prý dusí a i kazí. Staré obrazy, aby byly zachráněny před zkázou, třeba všelijak restaurovati, odpraskaná místa částečně přemalovati, čímž však vzácné malby se kazí, není-li práce svěřena umělci dovednému a svědomitému. To obnovení přivedl v novější době ke zvláštní dokonalosti Ital Palmaroli na začátku XIX. stol. Jakýs Picault asi v XVIII. stol. vynalezl způsob přenášeti barevnou vrstvu se starého sešlého plátna třepícího se nebo pukajícího na plátno nové, což francouzsky sluje rentoiler, tolik co znovu oplátniti, a u maleb na dřevě, když toto jest již provrtáno červotočinou, možno desku na rubu jemně ohoblovati až na zpodní vrstvu barvy a přenésti na desku novou. – Kdy a kde o. m. vzala původ svůj, nelze udati určitě. Jedni pokládají bratry van Eycky, hlavně Jana, za vynálezce, ale užívání oleje na pojení barviv a ředění barev bylo známo již mnohem dřive, jak vysvítá ze starého pergamenu, nalezeného v radnici gentské, s vylíčením olejná malbané mlejná malby, že tam ji znali již z r. 1328, v Lille r. 1383, v Tournai r. 1351 a v Paříži r. 1393. Dle toho řečeným bratřím by náležela zásluha jen potud, že olejná malbané mlejná malby užívali v míře mnohem rozsáhlejší než dotud na malbách podstávkových (stupnicových), jakož i na stěnách (dvorany ve jmenované radnici), a že valně přispěli k rozšíření a dokonalení toho způsobu malováni. V Italii byl z prvních a horlivých jeho pěstitelů Antonello de Messina, který prý na zapřenou se dal vypodobniti Janem van Eyckem, aby mu odkoukal jeho způsob, a pak se stal jeho žákem. Návod k olejná malbané mlejná malbě napsalo mnoho spisovatelů, zejména Francouz Bouvier, Němci Völker, Ludwig, Jaennicke, Hauser a j. U nás Mírohorský Úvod ke kresbě a malbě (Praha, 1877, u Urbánka). FM.

Související hesla