Oligocén

, oddělení starších třetihor (36,5 – 23 mil. let), nadloží eocénu a podloží miocénu. Evropu během oligocénu pokrývaly vždyzelené subtropické lesy s duby, magnóliemi, některými palmami aj., typická bohatá fauna savců (prakoníci, mastodonti, nosorožci), mořská fauna zastoupena dodnes žijícími rody měkkýšů.

Ottův slovník naučný: Oligocén

Oligocén je svrchní oddíl staršího útvaru třetihorního a vyznamenává se velmi zajímavou zvířenou ssavčí, jejíž četné zbytky se nám dochovaly. V době té povstala bohatá směs ssavců placentérních, která zatlačila staré ssavce bezplacentérní a chovala v sobě typy staré, vesměs ústrojnosti primitivní. Jsou to kopytnatci někteří, jež možno pokládati jednak za předky kopytnatců našich, jednak za tvary přechodní, dále i vymřelé souhrnné typy s ústrojností kollektivní, které vykazují znaky rozvržené v nynější zvířeně na různé čeledi. Oligocén možno rozděliti ve 3 oddělení: zpodní (ligurien), střední (tongrien) a svrchní (aquitanien). V dobách útvaru toho velká čásť Evropy a Ameriky pokryta byla mořem; tak severní Německo až k dolenímu Rýnu, Durynsko, Sasko a jižní Slezsko byly pod vodou chobotu, který průlivem belgickým spojen byl s mořem anglickým. V pařížské pánvi třetihorní některé zpodní vrstvy náležejí tomuto útvaru, tak mořské slíny se sádrovcem z Montmartru (ligurien), proslulé zajímavými zbytky ssavčími, fosfority u Quercy a j. Hořeji (tongrien) ukládají se pískovce u Fontainebleau s mořskými ulitami. Pískovce tyto kryty jsou v nejvyšších polohách sladkovodními pískovci a také vápenci (aquitanien). Sem náležejí křemenité pískovce na žernovy užívané u Montmorency a vápence od Beauce. V Anglii vyvinut útvar tento ve dvou zpodních stupních svých na ostrově Wightu a v okolí města Hampshire; jsou to na zpodu pásma Headonské a nad ním Osbornské a Bembridgeské; střední oligocén zastoupen jest vrstvami Hempsteadskými. V Německu jsou na zpodu mořské jíly v okolí Magdeburku; střední oddíl naznačen rozšířenými jíly septariovými s četnými mořskými zkamenělinami a písky štětínskými a elsaskými. V mohučské pánvi střední poloha oligocénu zastoupena jest mohutnými uloženinami mořského písku s hojnými zkamenělinami; nad tím ukládají se jíly septariové a pak jíl a písek s lasturami mlže Cyrena; zde také vyskytují se menší flece hnědého uhlí. Svrchní stupeň utvořen jest brakickými vrstvami s ulitou břichonožce Cerithium. Některé flece hnědého uhlí, tak u Halle, na severním úbočí Harce, u Lipska a snad také u Rýna poblíže Bonnu, jsou rovněž oligocénového stáří. Na sev.-východním cípu Německa v Samlandu, v okolí Královce objevují se uloženiny téhož stáří zvláštního rázu. Na zpodu jsou glaukonitické pískovce s mořskými zkamenělinami, hořeji jest hnědé uhlí a v něm polohy »modré hlíny«, která v sobě chová četné kusy jantaru, zkamenělé to smůly třetihorní borovice Pinus succinifera. V jantaru uzavřeno bývá množství zbytků hmyzových, dokonale zachovaných, a zná se odtud na 2000 druhů. V již. Německu zpodní stupeň oligocénu zastoupen jest slínem a pískem, které vyplňuji skuliny v jurských vápencích Virtemberska a Badenska a chovají v sobě četné kusy nečistého hnědele (Bohnerz). Uloženiny ty jsou znamenité tím, že podobně jako sádrovcové jíly montmartreské obsahují velmi zajímavé zbytky ssavčí. V Alpách, Apenninách a v Karpatech oligocén vyvinut jest jako flyšový pískovec a měkké slinité písky, t. zv. zpodní molassa, kteréž uloženiny vroubí úpatí těchto pohoří. V pískovci flyšovém na některých místech objevují se i břidlice bohaté na otisky ryb. Téhož stáří na jižním úbočí Alp jsou písky s množstvím zkamenělin. V Uhrách oligocén lemuje s ostatními vrstvami třetihorními jižní bok Karpat a Tater a prostírá se až k Pešti; budínské slíny a zelarské jíly mají stáří stupně ligurien; střední stupeň málo jest vyvinut a náleží sem magurský pískovec Karpat a Tater; svrchní stupeň obsahuje mořské slíny v Pováží se zbytky mlže Cyrena, budínské písky s lasturami mlže Pectunculus a na některých místech i slíny s flecemi hnědého uhlí. V severní Americe jsou stáří zpodního oligocénu proslulé Uintové vrstvy, které chovají v sobě zbytky předků koňových (Epihippus). Svrchnímu oddělení přičítají se uloženiny řeky White Riveru, rovněž s bohatou zvířenou ssavčí (Brontotherium). Zpodní oddíl (ligurien) nalezen ještě v jižním Rusku u Jekatěrinoslavi, ve východní Rumelii, u města Burgasu na Černém moři a j., v Dalmacii zastoupen jest střední stupeň hnědým uhlím u Promina planiny, svrchní vrstvami bohatými na zbytky ssavců (Anthracotherium) a j. V Čechách oligocén zastoupen jest vesměs uloženinami sladkovodními a jsou zde známy vrstvy, které mají stáří středního a svrchního oddílu jeho. Vrstvy zpodního oddělení uváděny bývají ze severu Čech, kdež vnikají v pruhu z Lužice do Čech a také se v útržcích objevují. Jinak v pánvích hnědouhelných tvoří usazeniny oligocénové podklad a přičítá se čediči a tufům jeho stáří aquitanské. V pánvi žatecké objevují se na zpodu piskovce s křemenitými peckami, které jen na výchozích pánve přicházejí na den, jako na př. u Horního Litvínova, u Chomútova a j. V pískovcích těch nalézány bývají otisky rostlin i skořápky sladkovodních mlžů. Nad vrstvami těmi ukládají se bilé a žlutavé písky, dále písečnaté aneb i plastické jíly, často až na 100 m mocné, t. zv. vrstvy žatecké. Hořeji přicházejí již čedičové tufy a čediče a v nich uložené břidlice diatomové, jakož i sladkovodní vápence. V pánvi falknovské podobně zpodek tvořen světlými křemenitými pískovci a slepenci, vystupujícími na den jen na okrajích pánve, nad těmi ukládaji se jíly bohaté na kyz, střídající se s pískem a štěrkem. V těch objevují se i flece (někde až 4 nad sebou) uhlí, často lesklého. V chebské pánvi vyskytují se uloženiny oligocénové jen v nepatrných útržcích u Starého Královce a u Pohrady, kdež obsahují křemenitý slepenec železitý a pak písek. – Srv. Krejčí, Geologie (1879); Katzer, Geologie von Böhmen (1892); Kayser, Lehrbuch der Formationskunde (1893); Toula, Lehrbuch d. Geologie (1900). Pa.

Související hesla