Olomouc

, statutární, krajské a okresní město na střední Moravě v Hornomoravském úvalu na soutoku Moravy a Bystřice; 103 400 obyvatel (1999). Hospodářské a kulturní centrum Hané, tradiční církevní centrum Moravy. Průmysl potravinářský, strojírenský, elektrotechnický, textilní, oděvní, kožedělný, dřevozpracující, farmaceutický. Významná dopravní křižovatka. Celostátní výstavy květin (Flora), veletrhy, festivaly (Akademiafilm, Mezinárodní varhanní festival, Olomoucké hudební jaro, Festival dětských pěveckých sborů). Univerzita Palackého (1573). – Osídlení od neolitu, velkomoravské hradiště, od 11. stol. nejvýznamnější sídlo moravských Přemyslovců. V roce 1063 založeno biskupství, 1253 královské město, do 1641 hlavní město Moravy, 1777 arcibiskupství. V 18. stol. byla Olomouc přeměněna na vojenskou pevnost, 1841 napojena na železnici. Hospodářský rozvoj po zbourání hradeb 1876. – Městská památková rezervace, jedno z kulturně a umělecky nejvýznamnějších měst ČR. – Archeologická lokalita, opevněné centrum z doby předvelkomoravské (7. – 8. stol.). Bronzové a zlaté okrasy ukazují na těsný vztah k avarské říši a spolu s nálezy ostruh i k Mikulčicím. Na místě původního údělného hradu moravských Přemyslovců postaven ve 12. stol. přemyslovský palác (zachovány zbytky románského paláce) při dómu sv. Václava z 12. stol. (regotizován v 19. stol.). Farní kostel sv. Mořice z 15. – 16. stol. s varhanami z 1740 – 45, raně barokní kostel sv. Michala, kostel Panny Marie Sněžné z 18. stol. se souborem jezuitských staveb, radnice z roku 1378 s kaplí, arkýřem a orlojem z 15. stol. (obnoven po roce 1945). Řada gotických, renesančních a barokních domů, paláců, kostelů a klášterů, středověké a renesanční hradby, barokní opevnění, tereziánská zbrojnice, soubor šesti barokních kašen z 1683 – 1735. Barokní sousoší Nejsvětější Trojice je od roku 2000 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Muzea, Divadlo O. Stibora, galerie.

Ottův slovník naučný: Olomouc

Olomouc, Olomúc nebo Holomouc (Olmütz), král. a druhé hlav. město markrabství Moravského s vlastním magistrátem, leží 261 m n. m. při 49° 35' 42'' s. š. a 34° 52' 24'' v. d. v rovině na záp. málo vyvýšené po prav. bř. ř. Moravy, která se tu rozštěpuje v patero ramen. Ulicemi skoro rovnými a prostrannými, malebností a úhledností předčí samo Brno, památkami a dějinnými událostmi Olomouci náleží místo přední, ač počtem obyvatelstva slušela by teprve na čtvrté. Město mělo 19.761 ob. (1900), z nichž bylo 6194 Čechů; a možno celkem říci, že obyvatelstva ubývá i oproti letům dřívějším i nepoměrně ku přírostku lidí v městech jiných. Čechů nyní přibývá značně, tak že tvoří polovici všeho obyvatelstva (bez vojska), byť i se načítala úředně toliko třetina. V l. padesátých a šedesátých XIX. st. živlu českého neustále přibývalo, proto Čechové domáhali se také zastoupení v obci. R. 1870 napočteno bylo Čechů 40%, r. 1880 35% a r. 1890 už jenom 27% všeho obyvatelstva. Olomouc jsouc dnes druhým hlavním městem Moravy je sídlem úřadův: okr. hejtmanství, okr. a krajského soudu, hl. berního úřadu, okr. finančního ředitelství, oddělení finanční stráže, četnického okr. velitelství, celního, cejchovního, telegrafního, telefonního a 3 poštov. úřadů, zemského stavebního oddělení, okr. silničního výboru, obchodní, živnostenské a notářské komory, ředitelství stát. drah, živnostenského inspektorátu, arcibiskupské a metropolitní kapituly a konsistoře. Z dávné vojenské slávy zbývají městu vojenské úřady a posádky. Olomouc je doplňovacím okresem pro: 54. pěší pluk, myslivecký prapor č. 5, divisijní pluk dělostřel. č. 2, dragonský pluk č. 12; je tu vojenský soud první stolice, zásobárna, zdravotní sbor č. 6, posádková dopravna. Posádkou jsou tu nyní: 8 praporů pěchoty, 2 škadr. jízdy, 4 bat. dělostřelecké, 2 prapory zeměbrany. Vojsko bydlí v 10 kasárnách. Ještě do nedávné doby Olomouc byla kulturním středištěm veškeré severní Moravy a Slezska, ale rozkvětem českého školství středního i tato sláva poklesla valně, ač školami není chuda. Čechové tu mají školy: obec. školu, vyšší 3tř. dívčí a obchod. (Pöttingeum), soukromý ústav učitelek, průmyslovou školu pokračovací a vyšší gymnasium, které s brněnským je nejstarším z českých na Moravě (z r. 1867), českou školu hudební »Žerotínovų. Německé jsou: 2 obecné pro chl. a dív., 3 měšťanské, průmvslová pokrač., obchodní škola (ženská i mužská), reálka, paedagogium ženské i mužské, gymnasium, pokrač. kurs dívčí, pokračovací katolického spolku, šicí krejčířská, pro ženské ruční práce a hudební škola. Utraquistické jsou: bohoslovecká fakulta. arcib. seminář a obecná škola u Voršilek, škoIa babická. Z ústavů vzdělávacích zasluhují dále zmínky: c. k. studijní knihovna, 2 veřejné knihovny (1 č.) a česká veřejná čítárna. Časopisů vychází v Olomouci 21, z nichž 10 je českých. Z humanitních ústavů je tu mimo jiné: nemocnice všcobecná (185 postelí), zemská a epidemická, a porodnice. Humanitních spolků je 5; jsou tu ještě 3 dětské školky, dětská opatrovna, 36 spolků českých a 89 německých. Ačkoli do města ústí dráhv: Olomouc – Přerov, Olomouc – Nezamyslice, Brno, Olomouc – Šternberk, Olomouc – Č. Třebová, Olomouc – Krnov a Olomouc – Čelechovice, nevyniká nikterak obzvláště ani průmyslem ani obchodem. Průmysl a obchod zastupují: továrny na stroje, zboží měděné a kovové, kamna hliněná a šamotová, zboží cementové, vápenné a cihlové, kartonáže pro lékárny a cukráře, chemické výrobky, cukrovinky, čokoládu, sladovou kávu, výroba zboží síťařského, kamennického a jalousií, hudebních nástrojů (7 závodů), umělých květin, pánské a dámské konfekce, dále je tu akciová společnost na dobývání břidlice, železářská společnost »Moraviæ, lihovar, společ. přádelna a tkalcovna džuty ve Vrbně, 3 mlýny (z nichž 1 parní), výroba elektřiny, hanácký pivovar, 11 sladoven, 5 knihtiskáren a 3 lithografie. Syrečky v obchodě známé pode jménem »olomúcké« nejsou z města, nýbrž z okolních vsí a dědin, zvláště: Nové a Zelené Ulice, Hněvotína a Neředína a j. Průmysl a obchod podporují dále: filiálka Rakouskouherské banky, České banky »Unio◁, olomoucká a rolnická (česká) spořitelna a jiné menší ústavy peněžní. Do městského majetku náležejí: elektrická městská dráha, plynárna a měšťanský pivovar. Ostatní výroba omezuje se toliko na živnostenskou a zásobuje pouze okolí. Pro obchod je tu c. k. hlavní celní úřad, a obchod sám udržuje ještě skrovňoučký styk s blízkým venkovem trhy dobytčími a na podzim týdenními, k nimž tíhne severní Morava zvláště obilím. Obchod obilní mají v rukou židé, jakož i bursu nověji zřízenou. Trhy výroční upadají a ponenáhlu pozbývají významu již i pro nejbližší venkov. Obchodní a průmyslová komora, založená r. 1850, má 36 členův a zahrnuje 16 okresův. Průmyslových i obchodních společností je 12, akciových 5, bankovních závodů 5, 7 úvěrních spolků, 2 nemocenské pokladny a 30 pojišťoven. – Dle náboženství je v Olomouci 17.182 katolíkův; mají 3 fary a 7 kostelů. Židé tvořící zvláštní obec o 1576 duších mají novou synagogu. Taktéž nový chrám i faru mají evangelíci augšp. vyznání (260). Všechna vyznání mají po dvou hřbitovech, ale jen na obecním pro všecka vyznání se pochovává. Kláštery tu mají kapucíni, dominikáni a Voršilky; milosrdné sestry sv. Kříže mají ústav, je tu též kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. – Domů v Olomouci je 800 úplně obývaných. Město samo spravuje nebo je vlastníkem 94 budov. Ulic je 67, z nichž hlavní a nejdelší jest ulice Františka Josefa, náměstí větších i menších 10. Úhrnem v obvodu má město 2,83 km2 a záleží ze 2 částí: Předhradí (Podhradí) a města vlastního, ještě do r. 1785 odděleného hradební branou, ale potom obě části již zůstaly neohraničeny. Předhradí má 15 ulic a 3 menší náměstí a tvoří severovýchodní cíp města, oblévaný se tří stran menším ramenem řeky Moravy a zevně dosud hradbami obehnaný. Město má 52 ulice a 7 náměstí, z nichž 2 hlavní spolu souvislá: Dolní a Horní, valně dodávají městu malebného rázu a nemalé ozdoby, jsouce věnčena jednak památnými a starobylými domy moravské šlechty středověké a okrášlena sochami: Františka Josefa I. (bronzová, od r. 1898, stojí před radnicí), sv. Trojice (malebná pyramida baroková, ve stol. XVIII. za 150.000 zl. postavená, je vzácná památka stavitelská), Panny Marie z r. 1716. Na náměstích obou zachovaly se ještě dosud 3 kašny s mythologickými postavami; nejkrásnější jest u radnice se sochou Julia Caesara. – Město obepínají 3 stromořadí dosti rozsáhlá, 1 menší park a veliký sad městský, za nímž je botanická zahrada. – Z památných budov předem uvésti sluší kathedrálu sv. Václava na Předhradí na skalnatém výběžku, obehnaném částečně hradbami. Z původní stavby, kterou postaviti dali knížata olomoučtí Ota Černý a Svatoplukův syn Václav r. 1131, zachovalo se pouze románské průčelí, z restaurace biskupa Jana ze Středy z r. 1365 gotická loď, a když konečně kardinál Dietrichštein zřídil v renaissanci nepoměrně veliké presbyterium, porušil navždy soulad stavby, poněvadž všechny 3 slohy jsou na ní zřejmě patrny. Kardinál Fürstenberg v l. 80tých XIX. stol. dal velikým nákladem opraviti metropolitní chrám a zříditi věže, které ke stavbě dobře se hodí. Chrám nádherně vyzdobený uvnitř a stojící na nejvyšším místě Olomouce má 3 hudební chóry, troje varhany, nejstarší z r. 1595, 9 oltářů, z nichž hlavní je z carrarského mramoru, arcibiskupskou a kanovnickou hrobku a 3 kaple. Kaple sv. Stanislava má bohatou mříž bronzovou z r. 1580, kaple sv. Jana Křtitele pochází z r. 1261. Památná je »křížová chodbæ s krásným klenutím a freskami poněkud poškozenými ze stol. XVI. Když arcibiskupský inženýr Biefel r. 1868 opravuje chrám dal kopati, nalezl nad křížovou chodbou zbytky románské stavby nepochybně z bývalého hradu knížecího, najmě románská okna. Nad kanovnickou sakristií je kapitolní archiv mající přes 1800 listin, nejstarší z r. 1131, a kapitolní knihovna, Jindřichem Zdikem založená, obsahující rukopisy z XI. a XII. stol., zvláště důležitý kapitolní menolog započatý r. 1263. Taktéž na Předhradí je renaissanční chrám P. Marie Sněžné (připomíná se r. 1267), jesuity mezi l. 1712 – 1719 nově postavený. V něm byla hrobka moravských Šternberků až do jejich vymření v XVI. stol. R. 1621 dostali jej jesuité, kteří měli tam hrobku a kollej; po zrušení řádu r. 1773 kostel stal se universitním a od r. 1779 je vojenský. Z býval. kláštera, konviktu a university jsou kasárny. Farní a probošt. chrám sv. Mořice (přip. se r. 1257) je z XV. stol. Vnitřek osvětlují 23 okna gotická, z nichž některá krásně malovaná; klenutí na 10 mohutných pilířích tvoří 3 lodi. Hlavní oltář zhotoven je v podobě veliké monstrance. Má největší varhany na Moravě (z Vratislavě od Michala Engla r. 1745) o 60 rejstřících, 3 klaviaturách. V čele jsou 2 věže, z nichž jedna o ploché střeše vystavěna byla r. 1412 nákladem měšťanstva. Fara u sv. Mořice je nejstarší v Olomouci a byla česká. Ale když ji dal bezpochyby Přemysl Otakar II. Němcům, teprve v l. 1452 – 58 vystavěli si Čechové náhradou na zrušeném právě hřbitově sv.-mořickém kapli sv. Cyrilla a Methoděje (sacellum Bohemorum vůbec zvanou). Císař Josef II. dal ji zavříti a r. 1812 byla zbořena. Do farního okrsku sv. Mořice náleží kostel Početí P. Marie při klášteře dominikánském na Bělidlech. Chrám postaven byl v prosté gotice v pol. XV. stol. na ponuknutí kazatele Kapistrána františkánům bernardinským, kteří jej měli až do r. 1785. Po nich dostali kostel dominikáni. Má zvláštní věž v podobě pyramidy, pokryté až do špice kamenem břidlicovým. V části městské »na Hradě« zvané je farní kostel sv. Michala, uvnitř pěkně malovaný a okrášlený stukaturou; zevně vynikají 3 veliké báně v jedné čáře. Wolný již r. 1136 připomíná v místě kapli, kterou měli dominikáni r. 1230, kdy je nadal a klášter jim vystavěl Václav I. V pravo vedle presbytáře v bývalé křížové chodbě klášterní je kaple sv. Alexia, ondy Česká zvaná a kol r. 1380 od Václava z Doloplaz vystavěná, v níž konaly se česky služby boží až do zrušení kláštera r. 1784. Nad jejím portálem je jediný český nápis veřejný v Olomouci, dosud zachovaný z dob dřívějších; ostatní jsou všude pečlivě vymazány. V XVII. stol. měli v ní hrobku Podstatští z Prusinovic. R. 1475 byl v ní pochován Karel z Vlašimě, zemský podkomoří, a je na mramorovém kameni zobrazen. Z bývalého kláštera arcibiskup Maximilián hr. Somerau vystavěl seminář. V místech nynějšího chrámu sv. Michala byla památná soudnice zemská, jejíž dvorana byla vyzdobena erby nejvyšších úředníků zemských. Ke kostelu sv. Michala sluší: 1. Podzemní kaple, přestavěná r. 1672 z bývalé mučírny na památku Jana Sarkandra, jejž protestanté r. 1620 tuto mučili. 2. Kapucínský kostel Zvěstování Panny Marie z r. 1660. 3. Kostel sv. Kateřiny u Voršilek, pěkná památka stavitelská, zvláště řezbářskou prací přeplněná. Připomíná se v listinách už r. 1287. – Arcibiskupský palác je skvostné a rozsáhlé stavení o 2 patrech, vystavěné mezi l. 1667 až 1670 za biskupa Karla hr. Liechtenšteina od Vlacha Fontany. V něm byl dvorem od října r. 1848 císař Ferdinand, v něm se vzdal trůnu dne 2. pros. a na místo jeho nastoupil František Josef I.; z paláce dána oktrojovaná ústava rakouská dne 4. břez. 1849; v něm umlouvali se r. 1850 ministři, náš kníže Schwarzenberg s pruským Manteufflem o uspořádání Německa; r. 1851 v květnu a v září r. 1853 sjeli se tu císař rakouský a ruský car Mikuláš. V budově je církevní sbírka, z níž vyniká mnoho vzácných obrazův olejových. – C. k. zbrojnice r. 1771 byla vystavěna tam, kde dříve byla stavovská akademie. Děkanství kapitolní blíže metropole sv. Václava má skvostnou zasedací síň s erby veškerých kanovníků zdejších již od počátku XVII. stol. a kulatou věž s kaplí sv. Barbory, jakož i arkádovou chodbu. R. 1306 byl tu poslední Přemyslovec, Václav III., úkladně zavražděn, o čemž svědčí kamenná deska. Radnice je na hor. náměstí; 2paterní stavení, na straně vých. s pěkným, na sloupech postaveným portálem, k němuž vedou dvojité schody, ozdobené erby koruny Svatováclavské a jinými příkrasami, a gotickým vchodem na straně západní. Má štíhlou věž s galerií pro hlásného a v I. patře gotickou kapli sv. Vavřince s ozdobným arkýřem zevně viditelným na straně jihových. V II. patře, tak zv. kapli Jeronymově, je »historické museum král. hlav. města Olomouce«, kde se chovají rukopisy, zbraně, mince, pečeti a jiné památky. Na straně severní jsou proslulé staročeské hodiny, vyrobené ok. r. 1490 Ondřejem Pohlem, opravené r. 1572 Hanušem Pohlem. R. 1746 znovu je opravil Martin Weiner a opatřil ciferníkem o 24 hodinách, cimbálky a kladívky, jež se pohybovaly a písně hrály, a staletým kalendářem od r. 1746 – 1847. Časem se zkazily, zvláště když na začátku XIX. stol. některé součástky rozebrali. Teprve r. 1898 nákladem zvláštního fondu a spolku, jakož i městským za 20.000 zl. opět byly upraveny. Při zemi jsou sklepy starodávné, venku krámy. Ještě do r. 1836 zachovala se starobylá radní síň, ozdobená vzácným dílem řezbářským, potom byla zrušena. Za Přemysla Otakara II. byl tu r. 1261 dům kupecký, v němž kupci a řemeslníci zboží své vykládali a clo z něho platili. Od r. 1859 do června r. 1901 byly na radnici okr. a krajský soud a berní úřad. Obecní dům na Horním náměstí naproti radnici chová obrazy k dějinám městským a v archivě rukopisy, najmě latinské nálezy práva olomouckého z r. 1352 – 1422 a pamětní knihu, písařem městským Václavem z Jihlavy r. 1430 založenou. V domě jsou od r. 1850 veškery městské úřady. – Z ostatních domů připomenouti dlužno: Pöttingeum s krásnou kaplí o got. oknech malovaných, německou reálku, něm. gymnasium a učitelský ústav (r. 1901), justiční palác, něm. obchodní školu, synagogu, největší měšťanský dům, bývalý majetek Václava z Ludanic, hejtmana zemského, potom hr. Salmů, nyní městskou pivnici, dům naproti radnici, mající v průčelí erby uherský, český a polský na památku, že se v něm sešli Vladislav Český a Matiáš Uherský, hotel Pietschův, býv. to dům Žerotínův, krásnou památku stavitelskou, zevně přerozmanitými ozdůbkami okrášlenou, zvláště arkýřem a portálem v renaissanci. – Musea má Olomouc dvě: Vlastenecké, založené r. 1883 loštickým rodákem prof. Janem Havelkou, má směr archaeologický a ethnografický, chová přerozmanité nálezy z různých dob, sbírku mincí, národního vyšívání, přírodnin a knihovnu; vydává též časopis. Průmyslové císaře Františka Josefa I. je majetkem městským a založeno r. 1875. Sbírky obsahují výrobky průmyslové a umělecké starší i novější a mají kol 3000 čísel, knihovnu a vzácnou sbírku mědirytin. C. k. studijní bibliotéka je v bývalém klášteře sv. Kláry a má ok. 70.000 děl, 2500 cenných rukopisů a přes 1000 inkunabulí. Byla pův. knihovnou universitní vzniklou r. 1773 spojením knih zjesuit. kolleje a ze zrušených klášterů moravských, ale r. 1785 prohlášena za veřejnou. – Správu obecní vede 30člené zastupitelstvo obecní, jehož výkonným orgánem je městská rada, která v čele má starostu. Politickým úřadem městským jest rada městská se svými referenty, kdežto městské okolí spravuje politicky okresní hejtmanství. Do r. 1850 náležela k Olomouci 4 předměstí: Nová Ulice, Nový Svět (Dědinka), Zelená Ulice (Plačtivá) a Novosady, jez nyní jsou obcemi samostatnými. – Roční teplota průměrná jest + 7,03°R, průměrná teplota letní + 15°R, v zimě 1°R. – Obecní velkostatek tvoří osady v okolí městském: Bystrovany, Hodolany, Holice, Hynkov, Horka, Hněvotín, Cholina, Kyselov, Nemilany a Neředín. – Poměr Čechů k Němcům nebyl v starších dobách příliš zlý. Do knih měšťané zapisovali latinsky a teprve od r. 1420 – 1430 německy a taktéž toliko německá dávali naučení. Ale od té doby naučovali česká práva česky a německé obce po německu. Tehdy naučovali opatrní otcové olomoučtí česky: Šternberk (do r. 1620), Hranice, Unčov, Mohelnici (1631), M. Třebovou (1616, ale též německy) a Šilperk; před »ohavnou rebelí« Olomouc přečasto jednala po česku i s Brnem, Znojmem a Jihlavou; s pány moravskými neodvážili se před r. 1630 jednati jinak nežli česky. Roku 1610 úředně dopsali německy Karlu Žerotínovi, ale špatně pochodili. V životě veřejném čeština měla velikou přednost. Biskupy olomouckými byli od časů Němce Brunona ze Schauenburka jednak Moravané, jednak Čechové i Slezané, tedy mužové jazyka českého milovní. Tehdy seděli na stolci biskupském Tas Cernohorský z Boskovic, Vilém Prusinovský, Stanislav Pavlovský – mužové z lit. české známí – a ti všichni s radou dopisovali si skoro jenom česky. Kapitola biskupská, kláštery městské a všechny úřady zemské (hejtman, podkomoři a j.) dopisovaly radě toliko česky a rovněž otcové jim. S Prostějovem, Šternberkem, Hradištěm Uh., Vyškovem, Unčovem a Prahou psali si vždy česky. V klášteřích jazyk český byl obcovacím, šlechticové bydlící v 74 domech jednali a mluvili toliko po česku. Proto si lze vysvětliti, kterak úspěšně řečnil r. 1619 shromážděnému lidu na radnici Albrecht Sedlnický jazykem českým. Ale po Obnoveném zřízení vše se změnilo. R. 1629 již Olomučané nechtěli naučovati po česku a na krátký čas přestali česky dopisovati, ale potom psali přece ještě do r. 1631. Tehdy naposledy. R. 1639 Ferdinand II. Olomouckým vydal ještě české privilegium. Jinak však byli k Čechům spravedlivi. R. 1667 z měšťanů byl 91 Čech, na sněm posílali 1 Čecha a 1 Němce a tak činili od r. 1649 do r. 1670. – R. 1848 důležit jest jednak, že z Olomouce řízeny osudy národů rakouských, poněvadž od října dlel tu císař Ferdinand V. Dobrotivý a od 2. pros. do března r. 1849 císař František Josef I., jednak i novým ruchem národním a rozvojovým. Do sněmu r. 1848 Olomouc odeslala 6 poslanců, zřízeno 11 setnin národní obrany, které velitel pevnostní dal 980 pušek; obecní zastupitelstvo 25. dub. ze 12 členů rozmnoženo na 36. Ale brzy začaly národní spory, když Němci zvolili si prof. dra. Jeitelesa za poslance do Frankfurtu a pověsili již před tím na radnici velkoněm. prapor. Vlastenci, jichž bylo značně – už Šembera r. 1841 chtěl vydávati v Olomouci český časopis – založili »Slovanskou Lípų, a 4. list. 1848 dr. Helcelet počal vydávati »Holomoucké Noviny«, první po Ohéralově »Týdenníkų politický časopis na Moravě, který však nepříznivým zákonem r. 1849 zanikl. Ale český živel jednou zase probuzený neutuchl a tak již v let. šedesátých XIX. stol. Čechové měli v Olomouci časopisy dva. R. 1867 založeno bylo gymnasium české, ale na veřejnost jazyk český ani potom nesměl. Ještě r. 1878 nebylo v kostelích služeb božích českým jazykem kromě odpoledních u dominikánů jednou za týden! Nyní české jsou aspoň již také u kapucínů, střídavě s něm. u sv. Mořice a na dómě. Nejstarší dějiny Olomouce zahaleny jsou v pološero, které vůbec kryje starší dějiny moravské. Nálezy archaeologické odkazovaly by nás daleko do neznámé minulosti, také by bylo možno stavěti na analogiích, ale historicky je Olomouc dosvědčena teprve od druhé polovice XI. stol. I potom je těžko mluviti o dějinách Olomouce v užším smyslu; Olomouc byla sídelním místem Okého údělného knížetství, před jehož dějinami její historie ustupuje do pozadí. Z událostí, které mají význam lokálnější, kromě založení biskupství v Olomouci pro tuto dobu připomínáme založení benediktinského kláštera v Hradišti (1078) za Oty I. R. 1137 dlel v Olomouci král uherský Bela s knížetem Soběslavem, r. 1138 dcera tohoto Marie slavila tu sňatek s vévodou rak. Leopoldem. R. 1161 Olomouce lstí se zmocnil bratr Oldřichův Soběslav. Za vlády knížete Brněnského Václava Olomouc připomíná se jako »hlavní město moravské a sídlo apoštolské«. R. 1178 byl Václav v Olomouci obležen od Konrada Oty Znojemského a Leopolda rakouského, uhájil se však, a jen jeho knížetství bylo popleněno. Z pozdějších událostí sluší připomenouti obležení Olomouce vojskem krále Václava I. (1237), odražení tatarského útoku r. 1241 a uherských Kumánů r. 1253. Po celou tu dobu Olomouc byla spravována úřednictvem hradským; obyvatelstvo bylo původně slovanské, ale již od XI. stol. vyskytovali se v něm i Němci. Asi za Přemysla II. Olomouc stala se královským městem, a tu začínají dějiny Olomouce v pravém smysle slova. Přemysl nejen město rozšířil, osadiv je Němci, ale hned také je obdařil různými privilegiemi (první dosud dochované z r. 1261). Odtud v čele městské správy a městského soudnictví stáli fojt (advocatus, později purkmistr) a městská rada, t. j. 7 jurati a 4 cives (potom consules); kromě toho svoláváni seniores a valná obec. Olomouc od té doby rychle vzkvétala, hlavně jako město obchodní: r. 1278 potvrdil jí privilegia německý král Rudolf, a Václav II. r. 1291 je rozšířil. Zvláště štědrý však byl král Jan; z jeho privilegií bylo důležité zejména rozšíření městské jurisdikce r. 1331 a (již r. 1314) veřejné uznání, že mezi městy moravskými Olomouc »principatum et locum obtinet principalem«. Tento vzrůst významu Olomouce byl dovršen za Karla IV. proměněním desk olomouckých ve dsky zemské (1348) a za markraběte Jana, kdy vedle potvrzení práva magdeburského Olomouc byla ustanovena za vrchní soud pro všechna města moravská, zřízená dle téhož práva (1352). Olomouc sama svůj vrchní soud měla ve Vratislavi (tak to zůstalo i po zřízení appellačního soudu v Praze r. 1547); Olomouc teprve po r. 1578 podrobila se soudu pražskému. Pro vnitřní právní dějiny města je důležito založení (1350) a nové zřízení (1430) »městské knihy« olomoucké (srv. W. Saliger, Über das Olmützer Stadtbuch«, 1882). Ze vnějších dějin olomouckých třeba připomenouti zavraždění Václava III. v domě kapit. děkana (4. srpna r. 1306). R. 1380 a 1388 Olomouc byla postižena velikým ohněm. Proti husitství O., ačkoli v ní již za krále Jana vlivem příchozích Němců šířilo se kacířství, stála hned od počátku; již r. 1415 byli pro ně v Olomouci upáleni dva studenti pražští. Povzbuzena koncilem Kostnickým (6. dub. 1416), Olomouc pak pokračovala na této cestě a ve válkách, které záhy vypukly, byla vždycky oporou Sigmundovou i Albrechtovou; ještě r. 1437 zničila vojsko Pardusovo v Litovli. V l. 1451 a 1454 tu kázal Jan Kapistran, což mělo za nejbližší následek vyhnání židů z Olomouce (1454). Krále Jiřího uznala Olomouc teprve r. 1458, ale v boji, jenž záhy potom vzplanul mezi ním a papežem, Olomouc váhala s počátku vysloviti se proti Jiřímu. Teprve r. 1467 vypověděla mu poslušenství, i bylo pak bojováno v okolí města. R. 1468 Olomouc byla operační basí a hlavním sídlem Matiášovým, a po marném jednání o mír byl tu Matiáš (3. kv.) vyhlášen za českého krále. R. 1470 opět se obojí vojska pohybovala v okolí Olomouce; r. 1478 tu stvrzen konečně mír, spečetěný roku 1479 osobní schůzí obou panovníků. Z vlády Matiášovy třeba připomenouti usnesení zemského soudu v Olomouci o zavedení češtiny do desk zemských (1480). Za krále Ludvíka počalo se v Olomouci šířit protestantství; již r. 1523 bylo zakročeno proti jihlavskému kazateli P. Speratovi, který byl v Olomouci uvězněn pro nauky Lutherovy. Za Ferdinanda I. protestantství šířilo se v Olomouci mohutněji; zakročováno proti němu ostře, i popravami (na př. r. 1528), ale přes to vše vnikalo již i do rady; v obci docházelo až ke krvavým bouřím (zejména r. 1557 – 1558). Poněkud přítrž učinil tomu biskup Vilém Prusinovský; jím r. 1566 byli do Olomouce uvedeni jesuité, kteří tu zřídili konvikt a školu, záhy povýšenou na universitu; r. 1587 konána tu slavná synoda (díécésálního duchovenstva) a zakročeno konečně i proti evang. školám; r. 1589 v ob. radě nebylo již lutheránův. – Z politických dějin Olomouce připomínáme, že konáno tehdy v Olomouci mnoho sněmů, na nichž jednáno hlavně o věcech tureckých; významný je sněm z r. 1526, který (královnu) Annu uznal za rozenou dědičku markrabství. Z dějin místních uvádíme mor r. 1541, veliký požár r. 1544 a zřízení stálé knihtiskárny r. 1538. Rudolf II. v Olomouci na sněmu osobně přijal holdování v červnu r. 1577; žádost však za augšpurskou konfessi nejen odmítl, ale poručil přímo »přetržení« sekt v Olomouci. Vůbec za vlády Rudolfovy katolictví v Olomouci nabylo převahy vnější; protestanté byli houfně vězněni a r. 1602 byli dokonce (ač bez úspěchu) vypověděni. Za povstání r. 1618 Olomouc původně nechtěla se připojiti k povstání. Ale když na jaře r. 1619 Thurn vtrhl na Moravu, s Moravou i Olomouc přidala se k odboji (v květ.); jen stavovskou kassu v Olomouci pro císaře zachránil Albrecht z Valdšteina. V Olomouci pak protestanté ujali se hned vlády, a začala i persekuce katolických kněží a mnichů, zejména jesuitů; r. 1620 tu umučen Jan Sarkander. Dne 15. ún. 1620 sám král Bedřich přijal od Olomouce přísahu věrnosti. Po pádu povstání v Čechách v lednu 1621 i Olomouc vzdala se císařským, a pokus, jejž markrabí Krnovský o ni opět učinil, zmařil Albrecht z Valdšteina. Město učiněno opět bezohledně katolickým, vinníci potrestáni pokutami a konfiskacemi. Olomouci nastala doba velmi trudná; trpěla-li již od r. 1619 útrapami válečnými, dalšími událostmi byla přivedena skoro k záhubě. Již význam její vůbec poklesl, když tribunál mor. r. 1641 i s deskami zemskými přenesen byl do Brna. K tomu běh válečný; Olomouc konečně (v čnu 1642) padla do rukou švédských. Dobře jsouc opevněna, byla odtud střediskem švédských operací i přes opětovné pokusy císařských a zůstala Švédům až do r. 1650. S okkupací souviselo ovšem vyčerpání města a částečná »reformace« (zejména persekuce kněží). Na konci války zbylo v Olomouci ze 700 domů jen 168 obydlených a z 30.000 ob. jen okolo 1675! Z těchto pohrom Olomouc dlouho se nevzpamatovala; významu hlavního města již vůbec pozbyla, a také jinak stihly ji veliké pohromy: r. 1709 obrovský požár a v l. 1714 – 1715 mor. Jakous náhradou jen bylo založení stavovské akademie (1715) a upravení kommunikačních prostředků. Co do vnitřního života, Olomouc byla tehdy především městem biskupským; autonomie měšťanstva byla podlomena, zejména i vlivem hierarchie (klatba z r. 1702!). Mnoho útrap přinesly Olomouci války pruské; r. 1741 vzdala se Prusům, a r. 1742 právě zde Bedřich II. soustřeďoval své vojsko. Proto ještě téhož roku počato s pracemi opevňovacími, které byly dokončeny roku 1754. V květnu 1758 oblehli Olomouc opět Prusové, posádka však (pod A. Marschallem z Bieberšteinu) se udržela, a Prusové po ztrátě u Domštátu upustili od obléhání. Ráz města byl potom především vojenský, Olomouc na prvním místě byla pevností a sídlem posádky; vedle toho ještě ráz kněžský se udržoval, občanstvo však ustoupilo do pozadí. Značné změny přinesla vláda Josefa II.: r. 1786 místo městské rady zřízen magistrát, vliv kněžský podlomen zrušením celé řady klášterů, jichž většinou užito k účelům vojenským; universita r. 1778 i s knihovnou přenesena do Brna, učení na akademii stavovské zastaveno. R. 1791 akademie byla sice obnovena, ale r. 1847 přenesena byla do Brna. Vysoké učení v nové organisaci (jako »moravské lyceum«) vrátilo se již r. 1782; r. 1827 nabylo opět hodnosti university (»universita Františkovæ, Franzens-Universität), ale byla zrušena r. 1855 mimo fakultu theologickou; roku 1873 zrušen byl i chirurgický ústav. V další době dějiny Olomouce neposkytují nic důležitého; v l. 1794 až 1797 byl tu vězněn Lafayette a r. 1805 (v list.) objevil se v ní císař František a car Alexandr. Pak opět stála Olomouc v pozadí, za to však bylo vykonáno mnoho pro vnitřní povznesení města (1812 – 1848). V popředí událostí ocitla se Olomouc r. 1848. Udělení ústavy bylo i tu uvítáno s jásotem a slavnostmi. Záhy však dostavil se rozkol v obyvatelstvu: národní a politický; Olomouc volila do Frankfurtského parlamentu, a docházelo k výtržnostem. Zatím 14. řijna přibyl do Olomouce císař, a Olomouc na čas prohlášena za sídlo dvora; tím do Olomouce přeloženo centrum rakouské politiky. Dne 2. prosince vzdal se tu cís. Ferdinand trůnu ve prospěch synovce Františka Josefa I. Z dalších událostí uvádíme t. zv. »Olomouckou punktaci « a sjezdy císaře rakouského s carem v květnu 1851 a v září 1853. R. 1860 oslavováno v Římě a v Olomouci prohlášení Jana Sarkandra za blahoslaveného. R. 1866 (od 27. květ. do 21. čna) Olomouc byla sídlem generálního štábu rakouského. Po pohromách v Čechách rozbitá armáda shromažďovala se opět v Olomouci (9. čce vrátil se i gen. štáb s Benedekem), která překotně byla opevňována. Nepřítel přitrhl záhy, ale po ústupu vojska rak. nechal v okolí Olomouce jen menší část svých sil, a tak tu nedošlo k ničemu vážnému. Od zrušení pevnosti (1888) Olomouc rozvíjí se již rychle nejen jako středisko kulturní, ale zejména jako moderní město průmyslné a obchodní. Srv. J. V. Fischer, Geschichte der königl. Hauptstadt Olmütz (1808, 2 sv.); Šembera A. V., Paměti a znamenitosti města Olomouce (1861); Müller W., Geschichte der königl. Hauptstadt Olmütz (1882). Dodatky Má 809 d., 6798 obyv. čes., 13.982 něm., 488 j. národ. (1900).

Související hesla