Opařany

, obec v jižních Čechách v okrese Tábor; 1 400 obyvatel (1999). Významný barokní poutní kostel z 1732 – 35 od K. I. Dienzenhofera. Poblíž v lese mohyly s nálezy z laténského období.

Ottův slovník naučný: Opařany

Opařany v. Opořany.

Opořany Opařany, far. ves v Čechách, hejtm. Milevsko, okr. Bechyně; 123 d., 1103 ob. č., 45 n. (1890); kostel sv. Františka r. 1735 na místě dřívější kaple od jesuitů vystavěný, 3tř. šk., fil. král. zem. blázince v Praze (býv. zámek) a pošta. Alod. panství Opařany s Dobronicemi, Bernarticemi a Borovany zaujímá 2790 ha půdy, náleží k němu v Opařanech dvůr a hospodářské budovy, majetek Karla kn. Paara. Opařany bývaly částí statků biskupství pražského, kterou r. 1268 král Přemysl. II. odkoupil. Sigmund r. 1437 zastavil Opařany jakémusi Vnučkovi, v l. 1439 – 1547 náležely městu Táboru. Po konfiskaci r. 1547 získal je Vít ml. ze Rzavé na Stálci, jehož nástupci prodali statek r. 1593 Anně Chrtové, rozené z Dlouhé Vsi, asi choti Sigmunda Chrta ze Rtína, kterýž byl r. 1594 seděním na Opařanech a Zvoleněvsi. R. 1623 uvedená Anna propustila zboží Opařany Janu de Vite z Lilienthalu, kupci pražskému, týž r. 1628 Anně Hozlauerové z Hozlau, roz. Kalenické a na Olší, kteráž pro ukrutné trýznění poddaných r. 1647 odsouzena byla. Dcery její přenechaly Opařany r. 1656 Františce hraběnce Slavatové (vdově po Vilému Slavatovi), roz. hrab. z Meggau, a od té r. 1667 koupila je kollej jesuitská napřed jindřicho hradecká, pak pražská. Po zrušení řádu r. 1773 Opařany ve spojení s Bernardicemi, Borovany, Dobronicemi spadly na královskou komoru a od té k studijnímu fondu, až r. 1825 nabyla jich dražbou Quidobaldina kněžna z Paaru, roz. hrab. Cavriani, pro nejstaršího syna Karla kn. z Paaru, jenž spojil je s Bechyní. Zámek koupil r. 1888 zemský výbor pro blázinec. Fr. Teplý.