Opava

, statutární a okresní město ve Slezsku na řece Opavě; 61 500 obyvatel (1999). Kulturní a hospodářské centrum české části Slezska. Průmysl strojírenský, farmaceutický, textilní, oděvní, kožedělný, stavebních hmot, potravinářský. Dopravní křižovatka. Slezská univerzita (1991). – Osada na zemské stezce do Polska poprvé připomínána v roce 1195 (Oppavia), 1224 založeno gotické město, od 1318 hlavní město opavského knížectví v rámci zemí koruny české, od 1511 královské město. 1849 – 1918 sídlo zemské správy rakouského Slezska. V roce 1918 jedno z center odporu převážně německých obyvatel proti vzniku Československa, 1918 – 28 správní sídlo Slezské země. Válečné škody 1945. – Gotický cihlový kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 14. stol., bývalý klášter minoritů (1269) přestaven po 1740 s kostelem sv. Ducha, barokní klášter dominikánů (založen před 1291) s gotickým kostelem sv. Václava, bývalá kolej jezuitů z 1711 – 50, renesanční radnice (upravena 1900), zbytky městských hradeb, četné renesanční měšťanské domy. Slezské zemské muzeum (1814, nejstarší v ČR), Slezský ústav, Slezské divadlo, loutkové divadlo, Dům umění.

Ottův slovník naučný: Opava

Opava (Troppau), hlavní město s vlastním statutem v Rak. Slezsku, leží 258 m n. m., na ř. Opavě nedaleko hranic prusko-slezských, na křižovatce železn. tratí Svinov – O., Opava – Benešov, Krnov – Opava a Opava – Ratiboř, má 4 předměstí a s voj. posádkou (1367 voj.) 22.867 ob., z nichž je 2423 Čechů, 377 Poláků (1890), ostatek Němci. Opava jest sídlem zemské vlády a úřadů, zemského soudu, okr. hejtm. a soudu, finanč. ředitelství, celního úřadu, vrchního kommissařství finanč. stráže, státní pošty, telegr. a telefonu, obchodní a živnostenské komory, opavského arcikněžství, dekanátu a proboštství. K vynikajícím budovám náležejí farní kostely, stará radnice s věží 72 m vysokou, nová radnice, sněmovna, budovy zemské vlády aj. Na místě býv. opevnění krásné sady, za městem kasárny a vojenský špitál, na jižní a východní straně města široké stromořadí. Za městem na západ na prostranném ostrově blíže střelnice veliký park. Okolí města jest úrodné, na východě, jihu a západě lemováno lesnatým svahem planin Nižších Jeseníkův. Opava má 6 kostelů, z nichž jsou dva farní: Nanebevzetí P. Marie a kostel sv. Ducha s klášterem minoritů, dále je tu řád Něm. rytířů, něm. sester, stát. vyš. čes. a něm. gymnasium (založené r. 1632 od jesuitů s knihovnou o 35.000 sv.), vyšší reálka z r. 1858, ústav pro učitele a učitelky s kursem industriálním, průmysl. pokrač. škola (vydržuje Ústř. Matice Škol.), škola obchodní, zimní hospodář. šk. (utrakv.), dvě měšť. školy, 5tř. škola obecná (vydrž. Ústř. M. Šk.), někoIik škol obec. pro chl. a dív., zemské museum cís. Františka Josefa I., museum Matice Opavské (zal. r. 1884) s knihovnou, sbírkou obrazů, mincí, krojův a starožitností, archiv zemský a Matice Opavské (602 listin). Humanitní a dobročinné ústavy: všeobecná a měšť. nemocnice, nemocnice něm. sester, měst. chorobinec a sirotčinec, zemský ústav pro choromyslné a j. Z peněžních ústavů dlužno uvésti: filiálku Rakousko-uherské banky a Rakouského úvěrního ústavu pro obchod a průmysl ve Vídni, Rakousko-slezský úvěrní ústav, spořitelnu a zastavárnu, slezský spolek pro úvěr reální a spořitelní, záloženské konsorcium, Centrální záložnu (čes.) mimo jiné menší ústavy peněžní. Dále jsou zde továrny na stroje, vozy, zboží kovářské a zámečnické, několik závodů na zpracování mramoru, žuly, pískovce, parostrojní cihelna, továrny na látky z česané a mykané příze, na sukna, bavlněné a vlněné zboží (dvě), orientálské čapky, slaměné pletivo, slam. a plstěné klobouky, muž. oděvu, několik závodů na stávkové zboží, přádelny na džutu a mykanou přízi, parní pila, sirkárna, výroba zlatolišt, obálek a papírových sáčků, parostr. pivovar, lihovar a raffinerie líhu, sladovna, závody na líhové nápoje, ocet, mýdlo, svíčky, draslo, rozličné chemikálie a barvy, syrup, dva mlýny, plynárna, šest knihtiskáren a kamenotiskáren, značný průmysl a obchod se suknem, vlněným zbožím a obilím. red. Dějiny. Opava vznikla při důležité obchodní cestě, vedoucí z Moravy přes Hradec a ke Kozlí. Celnice při ní vzpomíná se r. 1198, Opavy samé r. 1185. Nájezdem tatarským Opava velice utrpěla, začež O., kteráž dle listu markrabí moravského Přemysla z r. 1247 »do těch hrdel a statků za nás a za čest království byla se vydala v nebezpečí«, dostala 3nedělní výroční trh a s ním osvobození od mýta i cla těm, kdož naň přicházeli. R. 1253 ruský král Daniel s Boleslavem Krakovským a Vladislavem Opavu marně obléhali, ale zpustošivše zemi mnoho zajatcův odvedli. Král Přemysl II. v Opavě r. 1256 konal obecný sněm, na kterém kromě jiných velevážných věcí Opavanům potvrdil také výměnu statků s německými křižovníky. Opavanům dostalo se mnoha výsad: r. 1271 v horách Benešovských nabyli od krále podílu hor a k nim i horního práva jihlavského s mincovnou a 40 lánů lesa Skřipovského (jejž dosud drží). R. 1273 Opava hostila krále a Boleslava Krakovského, požívajíc již práva magdeburského a jsouc vrchní stolicí pro Brušperk a jiná města, od biskupa Brunona na témž právě založená. R. 1282 trval již klášter, tudíž i kostel minoritský, r. 1307 klášter sv. Kláry (v. Prasek, Klášter sv. Kláry v Opavě, progr. opav. gymn.), r. 1336 klášter dominikánův. Touže dobou uvedeni do Opavy i křižovníci sv. Jana, kteří již před r. 1183 nabyli blíže Opavy Vršovic a u Hlubčic vsi Hrobník s velkým újezdem pohraničným. Byl to zejména fra Markolt (z Vrutic?), kterýž jsa důvěrníkem knížete Mikuláše zjednal řádu netoliko hojných statků blíže Opavy, nýbrž po mnohých sporech s řádem Německým dosáhl povolení, postaviti kostel sv. Jana i založiti kommendu sv. Jana v Opavě. (Viz Prasek, Křižovníci sv. Jana v Opavě, progr. opav. gymn.) Týž fra Markolt usiloval, aby svému kostelu i konventu vymohl právo útočiště, o něž potomně vlekl se spor s Opavany, kteří r. 1361 městským právem sáhli na osobu duchovní, tudíž na sebe uvalili klatbu. Po smrti knížete Mikuláše kníže Hanuš Ratiborský přejal r. 1365 po otci spory mezi křižovníky sv. Jana a mezi měšťany. Tehda měla Opava tři brány: Jaktařskou, Hradeckou a Hvozdnickou (Otickou); ulice vyskytují se Kacířská, Židovská a Skotský trh (Panská). Po rozdělení Opavska r. 1377 Hradec zůstal na dále hlavou kníž. Opavského, vzrůstal i zmáhal se na újmu Opavy. Teprve počátkem XV. stol. zbudován v Opavě knížecí hrad, načež za bouří husitských s Hradce přenášeny i fundace kostelní do Opavy. K roku 1417 po prvé vzpomíná se škola opavská, která trvala při farním kostele, dodávajíc po celé jedno století (do r. 1526) školáry universitě krakovské (viz Prasek, K dějinám škol slezských, progr. gymn. opav.). – Husité r. 1428 Opavě neuškodili, ale krutě postihl ji požár r. 1431, jenž zachvátil celé město i hrad knížecí. R. 1433 Opava dostala právo raziti bílé peníze opavské, společné Hlubčicku a Cukmantelsku. Za válek Jiříkových s Matiášem Opava nabyla důležitosti strategické, neboť Opavsko a Krnovsko, stojíc věrně ke králi Jiříkovi, dostalo se do křížového ohně i se strany slezské i se strany moravské. Král Jiří r. 1461 potvrdil Opavanům jejich výsady na hory, sklad zboží, práva magdeburská atd. a r. 1464 povolil jim svobodné nakládání s majetkem po čas života i na případ smrti. Synové jeho Viktorin s bratrem Jindřichem starším r. 1472 uznali, že z Opavy má se jim dávati toliko trojí úrok ročně, a to plat z rychty a mince, a r. 1473 vypůjčivše si od obce 1000 zlat. uherských zastavili jí roční plat 75 hřiven od mince a k tomu fojtství s vinami a požitky, zejména z předměstí opavských. Král Matiáš potvrdiv jim r. 1485 výsady osvobodil rok potom čtyři osoby každého roku do rady volené (purkmistry) od placení šosův a úrokův městských. Roku 1511 Opava stala se zase královským městem a zůstala jím až do roku 1614. V ty časy výsady městské všemi držiteli města jsou potvrzovány po česku a také značně rozmnožovány. Kníže liptovské a opavské Hanuš Korvín r. 1490 Opavským prodal rychtářství čili fojtství městské s příkopem městským a r. 1494 připojil předměstí k soudu městskému. Kníže Sigmund, mladší bratr krále Vladislava, povolil jim r. 1505 užívání mýta na opravování města a mostův a vybírání poplatků z kupeckých věcí, zejména z prodeje vína a vaření piva, jež prohlásil za městské živnosti; kníže Kazimír potvrdil r. 1520 smlouvu ujednanou mezi radou a řezníky (masaři) o prodávání masa; král Ludvík zavázal se r. 1522 město Opavu od koruny České nikdy neodcizovati a vypověděl Židy z města, že »sou skutek nešlechetný učinili nad krví křesťanskoų. Král Ferdinand I. r. 1531 potvrdil koupi vsi Jakubčovice obcí a r. 1536 rozhodl, že »měšťané z statkův pozemských, z lidí a sirotkův, z čeledi poběhlé ku půhonům soudu zemského mají státi, než z věcí šosovních a městských mají před právo svého města býti poháněnį. Toliko »mordy« zůstavil svému soudu a r. 1560 i ostatní výpovědi ve přích se stavy vyššími o piva vaření atd. potvrdil, když byl r. 1548 i Opavské k radě appellační na hrad Pražský odkázal. Konečně r. 1561 potvrdil jim užívání obec. důchodův a statků, zejména »pastvisk vlastních svobodných k městu náležitých před třemi branamį, na nichž leckde byly vzdělány a vystavěny domy a zahrady a »před branou Jaktařskou u vody Opavice pila k řezání prken, mlejn k prachu, šlejfovny, sloupy jirchářům k tříslu a kunst k vody vedení do městæ. Poněvadž Opavané za cís. Ferdinanda I. zámek opavský ze zástavy vyplatili a na sebe převedli, vydluživše se 22.000 kop, osvobodil je císař Maximilián II. r. 1569 od dávání berně z téhož zámku a statku a r. 1574 jim povolil, aby z kláštera sv. Barbory řádu sv. Františka na předměstí Opavském ležícího, poněvadž byl zpuštěn a bez mnichů, špitál pro nemocné zřídili a při něm katolického kněze chovali, kterého jim biskup olomoucký podá. Konečně císař Rudolf II. r. 1579 polepšil jim pečeť a znak městský (»štít od svrchu upřímo doluov uprostřed rozdělený, pravá polovice červené neb rubínové a levá strana bílé neb stříbrné barvy a v bílé polovici téhož štítu tři krokvice červené neb rubínové barvy rozdílně, jedna po druhé špicemi doluov obrácené, ostatní díl levé strany téhož štítu od vrchu až k zpodku bílé a stříbrné barvy se vidí«), povolil, aby jako jiná města v království Českém, markrabství Moravském a v knížetstvích Slezských mohli pečetiti červeným voskem a r. 1596 nařídil, aby konšelé v úřadě purkmistrském se střídali. V první polovici XVI. stol. v Opavě více než jinde ujalo se nové učení lutheránské, zejména již r. 1540 kostel sv. Jiří na dolním trhu za »faráře« Jiříka Košťála byl v rukou přívržencův nového učení. Byl to kostel český a při něm trvala i škola česká, kdežto při kostele P. Marie konaly se služby Boží německy. Nastala však změna s tímto kostelem i s kommendou, kterou Německý řád jakožto jediný přebytek z celé své baliny české v Opavě až do r. 1537 byl podržel. Toho však roku kommendor Jiřík Fink nejen podací ke kostelu farnímu, nýbrž i všecek statek Německého řádu pustil a prodal radě města Opavy. Majestátem pak krále Ferdinanda jakožto knížete opavského, daným r. 1542, Opavané stali se mocnými kollátory fary a kostela Matky Boží. Tato zdánlivě nepatrná okolnost jest pramenem, z něhož napotom vyvírají vnitřní bouře v městě Opavě, až propukly v odboj zjevný. Ačkoli Opavanům podací ke kostelu P. Marie dáno bylo s výhradou, aby dosazovali faráře katolického a s vědomím kněze biskupa olomouckého, nemohlo jinak býti za oněch dob, kdež evangelické učení se bylo rozmohlo – působením též knížat krnovských z domu Braniborského – , než že se dály pokusy o zavedení služeb Božích evangelických dle augšpurského vyznání napřed v kostele sv. Jiří a pak u P. Marie. I povolali r. 1563 za nepřítomnosti faráře Sybenlota na výpomoc Martina Zenkfreye, superintendenta z kníž. Břežského. Všecky pokusy o jeho odstranění byly marny. Události následující ukázaly, jak hluboko té doby poklesla autorita státní i církevní. Záležitost s Zenkfreyem byla velice zapletena, neboť ordinariát olomoucký zůstal malomocen, čekaje na úmrtí jeho. Jakmile tento r. 1569 zemřel, pospíšil biskup Prusinovský do Opavy, aby sám uvázal se v držení farního kostela, ale dostalo se mu pokoření v Opavě neslýchaného. Přišlo k zbouření a biskup musil z města utéci. A byly ovšem i věci jiné – politického i hospodářského dosahu – , že se něco takového státi mohlo. Jak řečeno, město Opava drželo způsobem zástavním královský zámek opavský r. 1562 – 1582, kterýž zámek po všecku tu dobu sám třetí spravoval Hanuš Gynter, přistěhovalý postřihač a té doby radní m. Opavy. A městské hospodářství zůstávalo zbědováno, kdežto tento »opavský kníže«-postřihač bohatl. Bouřily se Čechy sestupujíce se v mohutný šik proti městské radě. V náboženských příčinách nezměnilo se nic, přes usilování zejména biskupa Pavlovského; teprve s nastoupením kardinála Dietrichšteina r. 1602 vymožen u císaře Rudolfa II. mandát, aby Opavané podací své k farnímu kostelu postoupili kardinálovi. Když tudíž kardinál přijel do Opavy uvázat se v kostel, setkal se s odporem i bylo mu (r. 1603) z Opavy prchati. – To bylo příčinou, že na Opavu puštěna klatba a že Rudolf II. jí »ze slušných příčí◁ privilegia konfiskoval; ano po různých průtazích došlo r. 1607 k tomu, že na odbojné město poslán pluk Geisbergův. Roku 1609 Opava sproštěna klatby a farářem opavským učiněn Mikuláš Sarkander, kterýž s převorem dominikánského kláštera opavského – týž klášter za předešlých bouří tak jako minoritský dvakráte byl vypleněn od Opavanů – zapletl se v politický process pro vlastizradu a uvězněn jest – byv odevzdán v opatrování biskupovi olomouckému – na Vyškově. Že z toho vězení uprchl, zavinil nepochybně nevoli, jaká postihla jeho blahoslaveného bratra Jana, potomně umučeného. Jakmile r. 1613 kníže Karel z Liechtenšteina knížetství Opavské byl přijal v léno, královská kdysi Opava stala se městem knížecím, i přejal týž kníže bez odporu i kollaturu ke kostelu farnímu. Kníže Liechtenštein r. 1620 pustil pak jesuitům kostel sv. Jiří, při němž z nařízení Mikuláše Sarkandra r. 1608 česká škola byla zavřena. Jesuité brzo potom založili na místě této někdy čes. školy ústav zvaný »nové německé« gymnasium, načež někdejší latinské školy u P. Marie poklesly na obyčejnou školu »německoų. Po bitvě bělohorské odbojný markrabí krnovský Jiří knížetství svého zbavený, dobyl Opavy, ale vypuzen jest r. 1622 purkrabím z Donína, tento zase podlehl r. 1625 Dánům, které r. 1627 vyhnal Valdštein. R. 1630 od Opavanů, tak jako jinde, přijato statutum religionis, podle kterého nekatolíkům všeckna práva v církvi odňata, a císař Ferdinand II. r. 1630 vzal je na milost pro zpronevěru v čas Mansfeldského vpádu, když se zavázali platiti do král. komory v pokutě pivní a vinný tác po příkladu král. měst v Čechách a na Moravě. Když r. 1632 nastoupil Karel Eusebius kníže Liechtenštein, konal slavný vjezd do Opavy a potvrdil Opavanům v rozsáhlé míře jejich stará práva, zejména magdeburské právo, kteréhož i nadále užívali. V německém privilegiu ustanovuje dále kníže, že z nálezů soudu městského může jíti odvolání buď k němu anebo k císaři, že obci se povoluje svobodná volba rady, a to tím způsobem, že čtyři purkmistři, z nichž každý čtvrt roku úřad koná, po roce nové čtyři purkmistry z 12 radních neb senátorů zvoliti mají. Radní volí z měšťanů, kupcův a cechů sedm kmetů, fojta a písaře městské, a kdyby místo některého radního smrtí neb jinak se uprázdnilo, mají ostatní radní z kmetův pořad svůj doplniti. Obec nemá býti nucena k stavbě zámku a kostelův a k vrácení sirotčích a jiných cizích peněz; jí připadají odumřelé pozůstalosti a nikoli knížeti, rada může svobodně upravovati prodej nápojův a kníže zavazuje se, že město zachová buď pod panstvím svým anebo krále českého. Ferdinand III. k doporučení slezské komorní rady r. 1656 povolil obci, aby se z placení pivního a vinného tácu vyplatila 6000 zl. Posledně Adam Ondřej kníže z Liechtenšteina r. 1685 všechna tato práva obci potvrdil, kdežto od časů Matiáše r. 1611 nedošlo k stvrzování privilegií měst. králi českými, až teprve Karel VI. r. 1732, Marie Terezie r. 1747, Josef II. r. 1782 a posledně císař František II. r. 1793 výsady knížecího Liechtenšteinského města Opavy stvrdili »jakožto panující králové čeští a nejvyšší vévodové slezští«. Potomci Karla z Liechtenšteina do dneška mají titul knížat opavských. Pamětinodným zjevem pro Opavu jest založení tiskárny, na kterou r. 1716 Jan Václav Šindler, bývalý faktor tiskárny olomoucké, nabyl výsady. Týž vydával původně spisy převahou české: r. 1718 Pláč otcův svatých; r. 1719 Vidění sedláčka sprostného; r. 1721 pověstná »kázání Bílovskéhœ. Válka pruská kvetší někdy Opavu, položenou prostřed země, žalostně postihla, poněvadž polovina okolí opavského odpadla k Prusku. Dosah toho skutku, že 20 – 30 vesnic, kteréž měly svůj trhový střed v Opavě, potomně odkázány jsou k jiným městům, nejlépe poznáme na ceších. Kdežto na př. cech krejčířský před r. 1742 byl neobyčejně veliký, páni mistři potom usnesli se na tom, počet mistrů poznenáhlu zmenšovati na polovinu! Opava zůstavši napotom hlavou spojených polovin knížetstev Opavského a Krnovského vídala sněmy opavské ve sněmovně u minoritů, což potrvalo do r. 1848; ostatek jakožto pohraničné město nejevila zvláštního pokroku – vyjma dobu tiskaře Trasslera na konec XVIII. stol. – , až teprve r. 1849 povýšena jest na hlavní město korunní země Rakouského Slezska. Jakmile dostala centrální úřady, zmáhala se také proto, že r. 1855 průmysl cukrovarský dal podnět též jiným mnohým závodům průmyslovým. Dějiny m. Opavy napsal Faustin Ens, Geschichte d. St. Troppau (Vídeň, 1835). Jednotlivé rozpravy na základě pramenův uveřejňovali v úředním »Troppauer Zeitung« Jan Lepař (1861 – 65), Vinc. Prasek (1883 až 1895), týž ve 12 prvních programmech českého gymnasia (1884 – 95) a Josef Zukal v progr. opav. reálky. Psk.

Související hesla