Opozice

, protiklad, odpor, opak; situačně opačný postoj;
1. astronomie jeden z aspektů; okamžik, kdy rozdíl ekliptikálních délek dvou nebeských těles činí 180° (tzv. opozice v délce) nebo kdy rozdíl rektascenze dvou nebeských těles činí 12 h (opozice v rektascenzi);
2. politologie skupina (strana, hnutí) orientovaná na změnu vlády a vedení politiky. V pluralitním politickém systému tvořena všemi politickými stranami, které nejsou ve vládě, i když jejich konkrétní vztah k vládě je různě odstupňován. Ty z nich, které mají zastoupení v nejvyšším zákonodárném orgánu, tvoří tzv. parlamentní opozici, ostatní strany tvoří mimoparlamentní opozici. V demokratických zřízeních má opozice právo vyjadřovat zásadní nesouhlas s politikou vlády (při respektování ústavy) a usilovat demokratickým způsobem o změnu politických preferencí a o získání (parlamentní i mimoparlamentní) většiny. Opozice se vytváří i v rámci jednotlivých politických stran, kde tvoří frakce. V nedemokratických společnostech je vystupování opozice považováno za ilegální;
3. zoologie opozice (protistojné postavení) palce proti ostatním prstům je základním znakem chápavé končetiny většiny primátů; umožňuje tzv. pinzetové uchopení předmětů a jemnou manipulaci s nimi.

Ottův slovník naučný: Opozice

Opposice (z lat.), odpor. V životě politickém znamená opposice odpor, jejž menšina činí většině, nebo jejž strana, která s panujícím vládním systémem nesouhlasí (strana opposiční, zkrátka též opposice nazývaná), činí vládě a jejím orgánům. Odpor ten jest bud passivní, který za svůj prostředek užívá abstinence , aneb aktivní, který se jeví ve sborech zákonodárných řečněním a hlasováním proti vládním předlohám a v politických časopisech články opposičními a který v nejkrajnějším případě, když opposice nesvede ničeho po dobrém, utíká se k obstrukci .

Související hesla