Optika

, původně část fyziky zabývající se světlem, v současnosti vědní obor fyziky zabývající se optickým zářením a jevy, které vznikají při průchodu optického záření prostředími a jejich rozhraním v různých fyzikálních a geometrických podmínkách. Optika se dělí bez zřetele k druhům záření na tři hlavní obory: optiku geometrickou, vlnovou a kvantovou. Technická optika se zaměřuje na konstrukci optických prvků a optických soustav. Viz též integrovaná optika, nelineární optika.

Ottův slovník naučný: Optika

Optika (z řec.) jest část fysiky, jednající o světle. Dle základních úkazů světelných dělí se optika na tyto části: 1. Šíření se světla v prostředí homogenním; fotometrie. 2. Odraz světla (katoptrika). 3. Lom světla (dioptrika). 4. Rozklad světla (chrómatika). 5. Emisse a absorpce světla. 6. Periodicita světla. 7. Polarisace a dvojlom světla. K výkladu úkazů náležejících oddílům 1. – 5. není potřebí nějakého předpokladu o podstatě světla, proto se také tato část optiky nazývá optikou geometrickou, ostatní úkazy projednávají se pak v optice theoretické. Vedle toho počítá se k optice výklad světelných zjevů v atmosféře naší země, čili tak zvaná optika meteorologická, dále popis a výklad zjevů světelných po stránce fysiologické – optika fysiologická, potom optika krystallická a rozšiřuje se konečně optika i na záření ve smyslu širším. Část 1. optiky popisuje úkazy přímočarého šíření se světla, stín, zatmění, vykládá methody měřící rychlost šíření se světla a stanovící intensitu světelných zdrojů (fotometrie). Tři další části optiky geometrické popisují úkazy nastávající při dopadu světla na rozhraní dvou ústředí. Světlo se jednak vrací do ústředí prvého (odraz světla), jednak vchází do ústředí druhého směrem uchýleným (lom světla). Při lomu světla se bílé nebo jiné světlo složené rozkládá v barevné spektrum. Tyto kapitoly optiky geometrické vhodně se doplňují přístroji optickými, při nichž se užívá odrazu lomu i rozkladu světla. V části 5. následuje výklad spekter emissních a absorpčních, spektrálná analysa, výklad fluorescence a fosforescence světla a fotochemického účinku světla. Optika theoretická úvodem podává undulační theorii světla, kterou vykládá úkazy interference, ohybu, polarisace a dvojlomu světla. V optice meteorologické vyloženy jsou astronomická refrakce, fata morgana, duha, scintillace hvězd, kruhy kolem slunce a měsíce atd. Optika fysiologická, podavši přesný popis oka po stránce fysikální, jedná o pocitech a dojmech zrakových. Optika krystallická zabývá se hlavně světelnými úkazy, vznikajícími lomem v ústředí krystallickém. Pojmem záření rozšiřuje se obor optiky o část jednající o paprscích kathodových, Roentgenových, Becquerelových atd. Z ohromné literatury uvedeny buďtež pouze spisy: I. Newton, Optics (Londýn, 1704); J. Herschel, Treatise on Light (t., 1828); R. T. Glazebrook, Physical Optics (t., 1893 třetí vyd.); týž, Light, an elementary textbook (Cambridge, 1896; něm. překlad od E. Zermoloa, Berl., 1897); Th. Preston, The theory of Light (Lond., 1890); R. S. Heath, Geometrical Optics (něm. překlad od R. Kanthacka, Berl., 1894); Christian Huyghens, Traité de la lumière (Lejda, 1690, vydání W. Burckhartovo s latinskou předmluvou Lip., 1886); Billet, Traité d'optique physique (2 d., Pař., 1858 – 59); Verdet, Leçons d'optique physique (2 d., t., 1869; něm. překlad od Exnera, Brunšvik, 1881); E. Becquerel, La lumière (2 d., Pař., 1867 – 68); E. Mascart, Traité d'optique (t., 1889 – 1893, 3 d.); H. Poincaré, Electricité et optique (t.,1890; něm. zpracování od E. Gumlicha a W. Jägera, Berl., 1894); E. Gelcich, Ottica (Milán, 1895); Beer, Einleitung in d. höhere Optik (Brunšvik, 1858); Ketteler, Theoretische Optik (t., 1885); P. Drude, Lehrbuch d. Optik (Lip., 1900). Vedle těchto samostatných děl o optice obsahují četná kompendia fysiky optiku jako zvláštní svůj díl. Uvádíme pouze z novějších: J. Violle, Cours de physique (2. díl, Paříž, 1892); H. Pellat, Cours de physique à l'usage de la classe mathématique spéciale. Optique geométrique (t., 1886); Müller-Pouillet's Lehrbuch d. Physik (9. vyd., 2. díl, Brunšv., 1897); A. Wüllner, Lehrbuch d. experim. Physik, 4. díl: Die Lehre v. der Strahlung (Lipsko, 1899); A. Winkelmann, Handbuch d. Physik, 2. sv., 1. díl (Vratisl., 1894). O fysiologické optice pojednává velmi důkladně Helmholtzova »Physiologische Opti▽ (Hamb. a Lip., 1896). Populárně pojednávají o optice: Lommel, Das Wesen des Lichts (Lip.,1874); G. Stokes, On Light (12 přednášek, konaných v Aberdeenu v letech 1883 – 1885; něm. překlad od O. Dziobeka, Lip., 1888); Tyndall, On Light (Lond., 1885, 4. vyd.; něm. překlad od Kláry Wiedemannové, Brunšv., 1895). nvk.

Související hesla