Oravský hrad

, gotický hrad na severním Slovensku u obce Oravský Podzámok na skále nad řekou Oravou. Jeden z nejzachovalejších slovenských hradů; první zmínka v roce 1267, ve středověku administrativní centrum regionu Oravy. Stavební komplex z 13. – 18. stol. je tvořen horním hradem s citadelou, střední částí s paláci a dolním hradem s palácem, kostelem a tzv. archívní věží. V roce 1800 vyhořel, v 19. a 20. stol. opravován. Oravské muzeum.

Ottův slovník naučný: Oravský hrad

Orava, kdysi pevný hrad, nyní velkolepý zámek po ohni (r. 1800) opravený a panství rodiny hr. Zichyů na Slovensku. Zámek vypíná se na strmé skále nad řekou Oravou, na sever od Dol. Kubína, kolkolem obehnán vysokými horami. Sestává z tvrze položené nejvýš, v níž uloženo jest oravské museum a obrazárna, z budovy střední, která bývala zvláštní tvrzí a kde je kostelík a pověstná hluboká studně, do skály vytesaná. Pod zámkem je far. kostel, katol. škola a budovy pro úředníky panství. První zprávy o hradu máme z 2. pol. XIII. stol. Tehdy Orava byla majetkem synů župana Dětřicha z rodiny Balassa, od nichž vyplatil (r. 1267) hrad Bela IV., načež stál pod správou král. hejtmanů. Z pozdějších majetníků připomíná se Matouš Trenčanský (r. 1298), jen krátký čas Ladislav Opolský a palatin Mikuláš Garai (1409), r. 1440 dobyl hradu Jiskra z Brandýsa, dále Petr Komorovský (1474), Jan Korvín, po smrti krále Matiáše (1505) Jan Zápolský, Mikuláš Kostka, Jan z Dubové, který tu seděl po dvanáct let; opravil a obnovil zejména střední část hradu. Po smrti jeho († 1545 bez mužských potomkův) veden spor o Oravu, konečně dostal ji (1556) Frant. Thurzó. Panování Thurzů je pro Oravu nejskvělejší dobou. Potom usadili se na Oravě Tökölyovci, kteří hrad opevnili. R. 1674 Orava padla zradou do rukou cís. generála Sporka, načež byl hrad nějakou dobu zbožím královským. R. 1703 dobyt hrad vojskem Rákoczyho a r. 1711 císařskými opět vzat do rukou králových. Oravská župa leží v severozáp. cípu Uher, jako zaklínována do sousední Haliče, s územím 2077,42 km2. Na jihu ohraničena Tatrami, na severu a západě Bezkydami a jejich výběžky, na jihu sousedí se župou liptovskou, na západě s turčanskou a trenčínskou; tvoří takto geograficky oddělený celek. Uvnitř župy vystupuje pohoří Magura, které župu protíná od jihozáp. k sev.vých. Jediná větší řeka v župě jest Orava, která sbíhá se ze dvou pramenů, Černé a Bílé Oravy. Obě ramena spojují se u obce Ústí, načež Orava sleduje pohoří Maguru, protéká některými většími městečky (Tvrdošín, Dol. Kubín) směrem jihozáp. a u Kralovan vtéká s pravého břehu do Váhu. Podnebí v hor. Oravě jest velmi studené a drsné, proto také část tato chuda je rostlinstvem; vedle ovsa, bramborů, lnu a zelí málo co rodí. V dol. Oravě podnebí je poněkud mírnější, rodí se tu něco pšenice, žita a ovoce. V celku jest podnebí v Oravě zdravé. Z nerostů zasluhují zmínky ložiska kamenného uhlí v okolí Ústí a Liésku a některá malá ložiska rašeliny. Iódové a slané vody jsou u Polhory a kyselka u Dierové. Hlavními plodinami země jsou len, oves, brambory, žito, zelí a dříví a důležitým pramenem výživy obyvatelstva jest chov hovězího dobytka, bravu, výroba sýra a syrečkův a při některých obcích plátennictví. Vedle toho zabývá se mnoho obyvatelstva podomním obchodem v dalekých krajinách a jen o žních vracejí se do svého domova. Obyvatelstvo bydlí v 6 městečkách (Bobrov, Dol. Kubín, Námestovo, Trstěná, Tvrdošín a Velká Ves), v 91 obcích, z nichž náleželo do r. 1848 82 obcí k panství oravskému a jen 15 jednotlivým rodinám šlechtickým. Neobvyklé toto rozdělení půdy bylo příčinou, že župa zůstala až do nejnovější doby nepovšimnuta a zanedbána, zejména na poli osvětovém. Dosud není v župě žel. drah. R. 1846 – 47 zuřil v celé župě mor z hladu, jemuž padlo za oběť přes 10.000 lidí. R. 1890 župa oravská měla 84.820 obyv., z nichž bylo 81.600 Slováků, 1918 Němců, 773 Maďarův; 74.892 řím.-katol., 7153 augšp. vyznání a 2742 židů. Župa rozdělena na 4 okresy: Dol. Kubín, Námestovo, Trstěná a Tvrdošín. Sídlem župy a župních úřadů je Dol. Kubín. Obyvatelé Slováci kloní se jazykově značně k polštině, tak že v některých dědinách těžko je rozeznati slovenštinu od polštiny. V hor. Oravě při Haliči panuje asi v 20 obcích nářečí polsko-horalské, v střední slovenské s charakterem polským a v dolní slovenské s charakterem rusínským. Kroje oravské vynikají pestrostí a malebností, v jednotlivých dědinách nápadně od sebe se odchylují, tak že možno říci, že každá dědina má svůj kroj. Srv. Fr. Sláma, Průvodce po Slovensku (Praha, 1889, u Otty).