Orfici

, orfikové starořecké filozoficko-náboženské hnutí, které vzniklo přibližně v 6. stol. př. n. l. v Thrácii (Thrákie); později ovlivnilo i Platóna. Podle tradice byl jeho zakladatelem mytický Orfeus (přišel z Kréty a přinesl s sebou znalost staroegyptských okultních nauk a kult Dionýsa, vyznačující se extází a orgiastickými obřady). Základem jeho učení byla mysticko-náboženská doktrína o vzniku a vývoji světa, jejíž součástí bylo učení o posmrtném životě a putování duší (metempsychóza). Opírala se o kosmogonický mýtus, že nejstarším principem je Chronos (čas), který vytvořil v éteru stříbrné vejce; z něho se zrodil oboupohlavní Prótogonos (prvorozený), nesoucí v sobě zárodky bohů. Prótogona pohltil bůh Zeus, čímž nabyl své síly; z jeho těla pak vznikli jako emanace bohové, kteří se ujali vlády nad jednotlivými částmi přírody. Charakteristickým prvkem orfismu je mýtus o Dionýsovi. Podle něj se ze spojení Dia a jeho dcery Persefony zrodil mladý bůh Dionýsos – Zagreus, předurčený vládnout celému vesmíru. Titáni jej však zabili a snědli. Z nich pocházejí lidé, kteří tak představují rozporuplné tvory, v jejichž tělech zmítaných pudy a vášněmi je uvězněn božský prvek (božská jiskra v hrobce těla). Důležitou součástí orfismu bylo vegetariánství, asketické praktiky a orfická mystéria, představující prostředek k zajištění posmrtného života. Ta mají kořeny ve starších eleusínských mystériích (eleusínie), jež byla rozšířena o Posvátný sňatek a Posvátný porod, obřady sjednocení s božstvem. Posvátnými spisy orfismu jsou Rapsodické teogonie, připisované Orfeovi, z nichž se dochoval soubor 24 fragmentů.

Ottův slovník naučný: Orfici

Orfikové, mystická sekta, pěstující kultus Dionysa Zagrea, založená prý Orfeem asi kolem r. 600 př. Kr. Měli svou zvláštní spekulativní theologii pantheistického rázu a žili způsobem askétickým. Sekta tato přičítala Orfeovi básně a spisy zvané Orfika. První počátky této orfické literatury sahají až k Peisistratovcům, kdy vznikla také t. zv. orfická theologie. O té pracovali také peripatétikové Eudemos a Hieronymos, pak stoik Chrysippos, novoplatónik Proklos a j. Nejvíce orfická literatura kvetla v Alexandrii, kde však splynula se živly egyptskými tou měrou, že také v Egyptě pokládali Orfea za zakladatele mysticismu.

Související hesla