Orléans

, město ve střední Francii na Loiře; 108 000 obyvatel (1990). Průmysl strojírenský, potravinářský, gumárenský, textilní; centrum ovocnářské a zahradnické oblasti. Železniční křižovatka. Univerzita (1962), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (gotická katedrála). – Keltské a římské osídlení, od 4. stol. biskupství, v 10. – 11. stol. jedno z nejvýznamnějších měst ve Francii. 1309 – 1792 univerzita. Od roku 1344 do 18. stol. centrum vévodství orleánského. 1429 (za stoleté války) Orléans osvobozen z anglického obležení francouzským vojskem vedeným Janou z Arku.

Ottův slovník naučný: Orléans

Orléans [orlean], hl. m. franc. depart. Loiret a bývalé hl. m. kraje Orléanais. Leží 110 km j. od Paříže, na pr. bř. řeky Loiry, na 47° 54' s. š. a 1° 54' v. d. Gr., v široké pláni, na sv. olesněné (les Orléanský), jinak úrodné, a na tratích Paříž – Tours, pak Orléans – Maleshedbes (64 km), Orléans – Montargis (76 km), Orléans – Gien (63 km) a Paříž – Orléans – Agen dráhy Orléanské, Chartres – Orléans (76 km) dráhy státní. Řeku Loiru, zde splavnou, spojuje tu průplav Orléanský, 74 km dl., s Loingou a Seinou. Orléans má 63.705 ob. a jest sídlem prefekta, gen. velitelství 5. arm. sboru, appellačního dvoru, soudního dvoru první stolice, soudu obchodního, rozhodčího, obch. komory, filiálky banky francouzské, biskupství a protest. konsistoře. Nejstarší část města při břehu Loiry má úzké a klikaté ulice se starobylými, z valné části dřevěnými domy zajímavé architektury, kdežto část novou tvoří široké boulevardy na místě bývalých hradeb polokruhem kol města se táhnoucí. S předměstím Faubourg St. Marceau spojen jest Orléans mostem z XVIII. stol. Od téhož mostu vede hl. ulice, Rue Royale, k hl. náměstí du Martroi, středu města, s jízdeckou bronzovou sochou Jeanny d'Arc zr. 1855 od Foyatiera. Z památných budov uvádíme předem gotickou kathedrálu Ste. Croix, s imposantní façadou od Gabriela, architekta Ludvíka XV.; chrám r. 1567 od kaivinistů pobořený byl znovu stavěn v letech 1601 – 1829. Obě věže mají 87 m výšky. Vnitřek, rovněž velkolepý, má pět lodí, 33 m vys. o 144 m délky. Naproti kathedrále stojí radnice neboli mairie, úhledná renaissanční budova z 1. pol. XVI. stol., v l. 1850 až 1854 obnovená, kdysi královská residence; František II. zemřel tu r. 1560. Façada zdobena je sochami vynikajících rodáků orléanských a na dvoře bronzová socha Jeanny d'Arc, jejíž menší socha jízdecká je také ve velkém sále radničním, obě dle mramorů princezny Marie Orléanské. Na náměstí Republiky je stará radnice, v níž jest museum umělecké (malířství a sochařství) a museum přírodovědecké, se sbírkami poměrně bohatými. V bývalém hôtelu de Farville, často mylně označovaném jakožto »dům Diany de Poitiers«, krásné to budově ze XVI. stol. v ulici Allanais, umístěno jest museum historické se zajímavými sbírkami starožitností. V ulici du Tabour jest druhá historicky nejzajímavější budova orléanská, »dům Jeanny d'Arc«, v němž bydlila panna Orléanská a posléze »dům Agnès Sorelové«, v němž teď jest museum Jeanny d'Arc, důležitá sbírka předmětů vztahujících se k panně Orléanské a době, v níž působila. Naproti lyceu stojí bronzová socha Republiky od L. Rogueta. Z ostatních budov ještě zmínky zasluhují renaissanční kostel Notre Dame de Recouvrance, zbudovaný na pamět osvobození města pannou Orléanskou, s freskami od Lazergea, pak kostel St. Aignan z XV. stol. a St. Euverte ze stol. XII. a XV.; posléze prefektura, býv. to klášter, palác justiční z r. 1824, tržnice a nemocnice, z nejkrásnějších ve Francii. Z ústavů vzdělávacích vedle lycea jsou: ústav k vzdělání učitelův a učitelek; seminář, průmyslová škola, ústav hluchoněmých, knihovna s 55.000 sv., botan. zahrada. Mimo to má Orléans svoji společnost pro vědy, umění a literaturu, pak spol. zemědělskou. Pro výhodnou polohu v místech, kde Loira zahýbajíc na západ nejvíce se blíží Seině, a jakožto středisko drah železných i vodních Orléans vyniká obchodem zvláště transitním; z nitra země prochází tudy nejvíce kamenné uhlí, zboží železné, sůl, vlna, obilí, ovoce, víno, kořalka a j. Z průmyslových závodů největší jsou továrny na sukna, zboží pletené, chemikálie, ocet, zboží hrnčířské, cukrovary a pivovary. V okolí nejbližším pěstuje se mnoho zeleniny, zvl. chřestu. – Okolí vzdálenější poskytuje zajímavé vycházky zvl. do Olivetu a k pittoreskním břehů m Loirety a jejím pramenům. – Na místě nynějšího Orléansu stávalo gallslké město Cenabum (Genabum), náboženské to středisko gallských Keltů. Caesar, když r. 52 př. Kr. v městě tom vzniklo proti němu vzbouření, město zpustošil a teprv císař Aurelian je znovu zbudoval pode jménem Civitas Aureliani n. Auelianum, z čehož vzniklo jméno Orléans Svým položením bylo vždy důležitým bodem stratégickým. Bylo obléháno Attilou, ale zachráněno svým biskupem sv. Aignanem r. 451, po té r. 498 zmocnil se ho Chlodvik a Orléans byl až do r. 613 hlav. městem nového království. Býval z nejdůležitějších měst staré Francie, zvláště pak pevnou hrází proti Angličanům, jimž by však r. 1428 přece byl podlehl, kdyby Orléanská panna ho nebyla v čas osvobodila. Ve válkách hugenotských Orléans byl hl. sídlem protestantů, jimž edikt Orléanský r. 1561 zajistil svobodné vyznání. R. 1563 obléhal Orléans vévoda de Guise, který při tom byl zavražděn od protest. šlechtice Poltrota de Méré. R. 1792 zuřili zde také jakobíni. Zde bojovány ve válce francouzsko-německé r. 1870 – 71 nerovné kruté a krvavé boje Francouzů proti německé přesile, 11. října 1870 zápasil 15. armádní sbor gen. de la Motte-Rouge, nově postavený, proti armádě bav. gen. von der Tann, který jen s těží zvítězil nad Francouzi. Dne 3. a 4. pros. 1870 německá armáda Bedřicha Karla (5 armádních sborů a 6 divisí jezdeckých, 120.000 m.) dobyla znova Orléansu, před tím opět obsazeného franc. armádou gen. Chanzyho (4 sbory armádní velmi seslabené boji předešlými), která na hlavu poražena ustoupila na jih. – Srv. Polluche, Description d'Orléans (Orl., 1778); De Buzonnière, Histoire architecturale d'Orléans (t., 1849. 2 sv.); Bimbenet, Histoire de la ville d'Orléans (t., 1884 – 87, 3 sv.); von V. Goltz, Feldzug von 1870 und 1871. Die Operationen der zweiten deutschen Armee an d. Loire (Berl., 1874); Kunz, Die Schlacht von Orléans am 3. und 4. Dez. 1870 (t., 1894); Hoenig, Der Volkskrieg an d. Loire, sv. 3 – 5 (t., 1896).

Související hesla