Ortodoxie

, pravověrnost – pevné, nezvratné přidržování se určitého myšlenkového směru nebo učení; náboženství zachovávání všech náboženských dogmat, příkazů a zákazů. V křesťanském pojetí a) pravá víra, pravý způsob slavení Boha. Poměřuje se podle dogmat, tedy článků víry oficiálně církví prohlášených; b) viz pravoslaví.

Ottův slovník naučný: Ortodoxie

Orthodoxie (z řec. oρϑoδoξια, rovné zdání, pravověrnost) znamená neúchylnost ve víře nebo ve vyznání víry, smýšlení a jednání, jež srovnává se s články víry a nábožensko-mravními předpisy. Opakem orthodoxie jest bud' heterodoxie nebo liberální názor náboženský. Usilovné zastávání domněnek, kterým církev nebo náboženská společnost nepřikládá váhy, sluje hyperorthodoxie. Speciální pojem orthodoxie mění se podle bludův, od představených církve nebo na sněmech církevních právě zamítnutých. Ve IV. stol. biskupové zavrhující bludnou nauku Ariovu a potom Macedoniovu byli orthodoxní. V VIII. a IX. stol. přívlastek orthodoxních věřících, kněží, biskupův atd. náležel ctitelům sv. obrazův a obráncům ikonodulie. Proto také v církvi řecké svátek, zavedený na pamět toho, že spor o uctívání obrazův ukončen byl vítězstvím orthodoxie (r. 842), nazývá se slavností orthodoxie Od počátku roztržky mezi církví východní a západní hierarchové východní církve jmenují církev svou církví orthodoxní, uvádějíce za důvod, že věrně stojí při úchvalách sedmi oekuménických synod. Rusům orthodoxie sluje pravoslavím. U protestantů orthodoxie znamená buď lnutí k rozeznávacím článkům víry nebo theologickou stranu, jež učinila sobě úkolem obnoviti starokřesťanské učení a dále je vzdělávati pomůckami moderní vědy. Vac.

Související hesla