Osvícenství

, myšlenkové hnutí v Evropě 17. – 19. stol.; po renesanci a reformaci poslední a nejrozsáhlejší forma ideového odporu proti feudalismu. Ovlivnilo i mimoevropský společenský vývoj. Příznačné je racionalistické pojetí dějin společnosti jako boje „světla rozumu“ (odtud název) s tmou nevědomostí a předsudků a přesvědčení, že zdrojem pokroku národů je poznání, vzdělání a „osvícené“ zákonodárství. S důrazem na rozum souvisel boj osvícenců za nezávislost myšlení a svobodu přesvědčení; osvícenství je zjevně zaměřeno proti církvi a církevním dogmatům i u těch představitelů, kteří nejsou ateisty. Osvícenství je výrazem duchovní emancipace nových sociálních vrstev (buržoazie, inteligence); proto zdůrazňuje přirozenou rovnost lidí oproti stavovským privilegiím, svobodu proti despotismu, snášenlivost proti fanatismu. Termín osvícenství se objevil nejprve u Voltaira a J. G. Herdera, utvrzen byl statí I. Kanta Co je osvícenství z roku 1784. – Osvícenství nebylo jednotným proudem, zahrnovalo odlišné názory filozofické, sociální i politické. Jeho původ je v Holandsku a v Anglii, kde byl vyjádřen zejm. filozofií empirismu, teorií smlouvy společenské, úsilím o rozumové náboženství a etiku (požadavek náboženské tolerance, vznik deismu). Nejvýrazněji se osvícenství projevilo ve Francii 18. stol.; k nejvýznamnějším osvícencům patřil Voltaire, Ch. L. Motesquieu, J. A. de Condorcet, É. B. de Condillac. V popředí stáli francouzští materialisté J. O. de La Mettrie, P. H. D. von Holbach, C. A. Helvétius, D. Diderot. Mnozí patřili mezi encyklopedisty. V Německu bylo osvícenství spojeno se zkoumáním předpokladů rozumu, etiky a svobody ve filozofii I. Kanta; ideje rozumu, vývoje a pokroku jsou vyjádřeny zejm. u G. W. F. Hegela. V Čechách se osvícenství prolínalo s národním obrozením. – V soudobé filozofii postmoderny je tradičně pozitivní hodnocení osvícenství relativizováno; osvícenství je považováno za vrchol moderny, vyznačující se zejm. nekritickou vírou v pokrok a lidskou racionalitu a s tím související diktaturou rozumu vůči všemu, co je chápáno jako mimorozumové, netradiční, alternativní. Viz též absolutismus osvícenský.

Související hesla