Pákistánská literatura

, literatura Pákistánu rozvíjející se od roku 1947 na základě národní literatury urdské (básník F. A. Faiz, prozaik S. H. Mantú, 1912 – 1955), literatury paňdžábské, sindhské, balúčské (prozaik G. Ch. Nasír, * 1914), paštské (prozaik Kalandar Momand, * 1930), gudžarátské a lidové slovesnosti národů severní Indie. V poezii převládá romantismus a v próze realismus.