Paňčatantra

, Kniha o pěti částech; staroindická sbírka bajek, pohádek a příběhů v sanskrtu ze 3. – 5. stol. Jejím cílem bylo učit vladařskému umění a životní moudrosti na základě příběhů. Původní text se nedochoval; z mladších dochována zpracování kašmírská Tantrákhjájika (Kniha příběhů v oddílech), později častá lidová zpracování. Každá z pěti knih má hlavní příběh, v němž je zdůrazněna určitá stránka lidského jednání. Česky vyšlo Pravidlo lidského života (ze 16. stol.), nověji Olbrachtovo převyprávění O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, M. Voříškové O lstivém šakalu, Paňčatantram, Patero naučných oddílů.

Ottův slovník naučný: Paňčatantra

Pančatantram (»Pět nau▽) slove sanskrtská sbírka pohádek, připisovaná Višnušarmanovi. Sbírka podobná, asi s jiným jménem a rozdělením, existovala již v VI. stol. po Kr., kde byla přeložena do pehlevštiny, kterýž překlad stal se východištěm jiných překladův a zpracování; kdy vzniklo zpracování zachované, není známo. Toto jest rozděleno v 5 knih a obsahuje bajky a povídky v prose protkané strofami. I v Indii samé je několik recensí časem dosti odchylných, i v rozličných překladech ze sanskrtu. Vydání a překladů nových jest několik; z těchto nejdůležitější překlad Benfeyův (Lip., 1859). Českou ukázku pančatantrama vydal Vrťátko. Ztý.