Parentela

, právo příbuzenstvo stejně vzdálené od společného předka.

Ottův slovník naučný: Parentela

Parentela (něm. Magschaft) označovala v právu germ. původně veškeré příbuzenstvo, pocházející od společného předka. O blízkosti pak příbuzenstva rozhodovala vzdálenost od předka toho, kteráž se vyjadřovala obrazně vzdáleností končetin těla lidského od lidských prsou (Busen). Souhrn tedy osob, od společného předka stejně daleko vzdálených, označován výrazem pokolení, jako všech, z téhož kolena (Knie, geniculum) pocházejících. Tvoří tudíž rodiče s dětmi pokolení první, dědové s potomky svými pokolení druhé atd. Má-li se pak vyjádřiti příbuzenství mezi dvěma osobami, počítá se k onomu kolenu, ve kterém se ony se společným předkem svým stýkají, na př. synovec se strýcem svým v kolenu společného jejich děda. Tento způsob určování příbuzenstva přijala z práva německého i církev a vlivem jejím zachovala se tedy t. zv. komputace německá v právu církevním, zejm. při určování překážek manželství, ze svazku příbuzenského pocházejících.

Parentely či pokolení tvoří též základ pro pořadí, v jakémž příbuzní nastupují v pozůstalost zemřelého; řád přirozené posloupnosti dědické jest tudíž t. zv. řádem parentelním, podle kterého zváni jsou v první řadě děti a jejich potomci, v druhé otec a matka pozůstavitelova, i jeho bratři a sestry s potomky svými atd. (srv. rak. obč. zák. § 731; obč. zák. něm. §§ 1924 sl.). Srv. obzvl. Brunner, Sippe und Wergeld (v »Ztschft d. Savignystift. Germ. Abth.« III. str. 1 sl.). – l.