Pascal Blaise

, francouzský matematik, fyzik a náboženský myslitel; stoupenec jansenismu. Zabýval se teorií pravděpodobnosti, výpočty binomických koeficientů (Pascalův trojúhelník); sestrojil počítací stroj, zkoumal hydrostatický tlak (formuloval Pascalův zákon). V jeho myšlení vyhrocen spor mezi racionálním a iracionálním, intelektem a intuicí. Dospěl k názoru, že racionální a materiální myšlení neuspokojuje skryté hlubiny našeho ducha; nevysvětlí nekonečno, v němž žijeme, ani morální problémy života. Odvážným činem je už sama víra, neboť nevíme, odkud přicházíme a kam jdeme. Je to intuice a „logika srdce“, která vede k pravdě. Z díla: Myšlenky.

Ottův slovník naučný: Pascal Blaise

Pascal [paskal] Blaise, filosof, mathematik a theolog frc. (* 19. čna 1623 v Clermontu [Auvergne] – † 19. srp. 1662 v Paříži). Otec jeho, Etienne Pascal († 1651), odebral se r. 1631 do Paříže, kde s horlivostí se věnoval výchově svých dítek, Blaisa a dvou dcer, Gilberty a Jacqueliny. Pascal učil se latině a seznamoval se s klassickým starověkem, ale duch jeho již záhy tíhl k vědám exaktním a přesné methodě vědecké, třeba že pro slabé jeho zdraví oddalovali jej od namáhavých těchto studií. Nicméně Pascal sám učil se mathematice tak úspěšně, že ve 12. roce si zbudoval již vlastní soustavu geometrickou, obsahující asi první knihu geometrie Euklidovy, načež otec dovolil mu věnovati se tomuto jeho zamilovanému předmětu a Pascal po čtyřech letech napsal Essai sur les sections coniques, rozpravu o kuželosečkách. Vedle toho i přes svoje stále slabé zdraví zabýval se usilovně i studiemi filosofickými a fysikálnými a učinil v mathematice a fysice mnoho zajímavých a důležitých objevů. – Tak r. 1642 vynašel důmyslný počítací stroj a r. 1646 navazuje na pokusy Torricelliho dokazoval v Rouenu nemožnost názoru o t. zv. horror vacui a vysvětloval příslušející sem zjevy tíhou vzduchu. Střetl se proto s jesuitou Noëlem a napsal r. 1654 Traité sur le vide, rozpravu o prázdnu, jež však zůstala nedokončena; o dřívějších pokusech o prázdnu vydal již r. 1647 Nouvelles expériences touchant le vide faites dans des tuyaux avec diverses liqueurs a r. 1648 vyšla jeho Polémique avec le P. Nol, pak téhož roku Récit de la grande expérience de ľ équilibre des liqueurs, projetée par le sieur Pascal et faite par le sieur Périer, rozprava to o rovnováze kapalin. Pascal byl první, který na základě pokusu Torricelliho měřil barometricky výšky, soudě správně, že různosti výšky rtuťového sloupce dlužno odvozovati od tlaku vzduchu, menšího ve výškách větších. Stejným časem zabýval se opět otázkami mathematickými, zejména počtem pravděpodobnosti, arithmetic kým trojúhelníkem (Pascalův triangulus arithmeticus), jímž badání analytickému razil nové dráhy, s Fermatem pracoval o číslech figurálných a o součtech různých řad číselných a r. 1649 vydal pod pseudon. d'Ettenville rozpravu o cykloidě. Pak zase oddal se světáckému životu pařížskému, ale následkem toho utrpěl na zdraví tou měrou, že musil upustiti ode vší práce duševní vůbec. Cítě potřebu života askétického pojednou obrátil se k jinému životu r. 1654 a uchýlil se k jansenistům Port-Royalským, kde stýkal se zejména s Arnauldem, Nicolem, Lancelotem a jinými jansenisty. Z těchto styků vznikla hlavni dvě díla Paova, Lettres a un provincial (zvané později Les provinciales, ou lettres écrites par Louis de Montalte a un provincial de ses a mis, avec les notes d Guillaume Wendrock [Nicole], jež Nicole přeložil r. 1658 do latiny), jež vyšly od ledna 1656 do března 1657, a Pensées sur la religion z l. 1657-61, jež vyšly nejprve v Paříži r. 1670, pak r. 1687 s biografií Pascalovou od sestry Pascalovy Gilberty Périerovy (později srovnal je Bossut a kriticky vydal Arm. Prosp. Faugčre r. 1844 a pozd.). Lettres měly účelem získati veřejnost pro Arnaulda v jeho sporu se Sorbonnou, ale od čtvrtého listu počínaje Pascal obrací se v nich proti jesuitům a jejich probabilitní morálce. Bezohledně odhaluje tu volné názory řádu a provází výklady svoje ostrým výsměchem. Listy jsou zároveň psány mistrnou a duchaplnou prosou, jsouce průzračny, přesvědčivy a plny opovržení. Pensées, stejně proslulé, jsou jen úryvkem veliké apologie křesťanství proti svobodomyslníkům, jíž zabýval se v posledních letech svého žití i přes rostoucí svoji churavost. Ještě r. 1658 v bezesné noci objevil důležité vlastnosti cykloidy. Z ostatních spisů Pascaových uvádíme ještě Sur l'esprit géometrique, dva fragmenty Réflexions sur la géometrie en général a Ľ art de persuader (přel. dr. Jiří Guth v »Čas. č. math.«, roč. XVIII.). Sebrané spisy Pascalovy vydal nejlépe Bossut (nové vyd. Pař., 1819, v 5 sv. s Discours sur la vie et les ouvrages de Pascal), později Lemercier (t, 1830, 2 sv.) a Faugčre (t., 1886, 3 sv.). Srv. Bordas-Demoulin a Faugčre, Eloge de Pascal (Pař., 1842); Flotte, Etudes sur Pascal (t., 1843 – 45); Cousin, Etudes sur Pascal (5. vyd. t., 1857); Maynard, Pascal, sa vie et son caractčre (t., 1850, 2 sv.); Lescoeur, De la méthode philosophique de Pascal (t., 1850); Weíngarten, Pascal als Apologet (Lip, 1863); Dreydorff, Pascal, sein Leben u. seine Kämpfe (t., 1870); Vinet, Etudes sur Pascal (3. vyd. Pař., 1876); Nourrisson, Pascal physicien et philosophe (t, 1886); T. G. Masaryk, Blaise Pascal (Sbírka přednášek a rozprav, Praha, u Otty, 1883).

Související hesla