Paskevič Ivan Fjodorovič

, ruský generál, polní maršál. Účastnil se všech válečných tažení proti Turecku a Francii. V roce 1825 člen soudního tribunálu s děkabristy. Během válek s Tureckem a Íránem velel ruským vojskům na Kavkaze, po Dibičově smrti porazil polské povstání 1830 – 31 a působil jako náměstek cara v Polsku. Velel ruským vojskům proti uherskému povstání 1848 – 49, v době krymské války hlavní velitel na Balkáně, od roku 1854 hlavní velitel vojsk v Polsku a Pobaltí.

Ottův slovník naučný: Paskevič Ivan Fjodorovič

Paskevič Ivan Fedorovič, slavný vojevůdce ruský (* 1782 – † 1856). Původem z rodiny maloruské, dostal se záhy ke dvoru jako páže a vstoupil r. 1800 do vojska. Bojovav poprvé u Slavkova (1805), účastnil se války turecké a měl slavný podíl při odražení útoku francouzského na Rus i v bojích za svobodu; po bitvě u Lipska povýšen byl za general-lieutenanta (1813). Roku 1825 byl postaven v čelo kavkázské armády proti Peršanům, jež vítězně pokořil (vzetí Erivanu r. 1827), začež byl jmenován hrabětem Erivanským (1828). Roku 1828 – 29 velel kavkázské armádě proti Turkům, na nichž dobyl Karsu a Erzerumu; tento úspěch získal mu hodnost polního maršálka. Od výprav proti národům kavkázským byl r. 1831 povolán v čelo ruského vojska proti Polákům, jejichž odboj potlačil vzetím Varšavy (v září). Za to stal se knížetem Varšavským a guvernérem království Polského, v němž prováděl Organický statut (1832). Roku 1849 Paskevič velel vojsku ruskému v Uhrách. Roku 1854 byl opět postaven v čelo armády na Dunaji, začal operovati šťastně, ale byv těžce raněn, vrátil se od obléhání Silistrie do Varšavy, kdež zemřel v zádumčivosti. Srv. Ščerbatov, Gen. feljdmaršal kňaz Paskevič (v l. 1888 – 99, vyšlo v 6 sv.).

Související hesla