Patristika

a) období křesťanské teologie a literatury 2. – 8. stol. nazvané podle církevních otců (latinsky pater, otec). V rané patristice (v období apologetů) se objevily první pokusy o teologicko-filozofické vyjádření křesťanského učení pomocí řecké filozofie. Ve 4. – 5. stol. došlo k systematizaci církevních doktrín, v 6. stol. byla církevní dogmata stabilizována a vytvářela se jednotná teologie. Ve východní církvi byly položeny teologické základy zejm. alexandrijskou katechumenickou školou, antiochejskou teologickou školou a kappadockými otci; Bůh pojímaný jako absolutní jsoucno a Kristus jako božský rozum (logos) se stali součástí kosmologických výkladů o struktuře bytí. Západní, latinská patristika byla méně spekulativní a více prakticky zaměřená; k jejím vrcholným představitelům patří Ambrož, Jeroným, Augustinus a Řehoř Veliký; b) patrologie – obor studující život a učení křesťanských autorů a církevních otců 2. – 8. století.

Ottův slovník naučný: Patristika

Patristika (z lat., vlastně theologia patristica, bohosloví sv. otců) zabývá se rozborem učení sv. otcův a spisovatelů církevních a jest buď částkou dogmatiky (ve spisech protestantských XVII. a XVIII. stol.) nebo oddílem patrologie (u autorů katolických i protestantských). Někdy patristika za jedno se klade s patrologií vůbec. K potřebě theologů, kteří nemohou věnovati de studiu patristiky, vydány jsou sbírky citátů ze spisův otců církevních, sestavené na způsob slovníka, tak že ke každému heslu přivádí se řada patristických výroků. Literatura naše vykazuje dílo takové, velmi zdařilé: Encyklopedii patristickou od Ant. Řeháka. Vac.

Související hesla