Pavel II.

, římský papež od roku 1464. 1466 dal do klatby a prohlásil za kacíře českého krále Jiřího z Poděbrad; do čela jím vyhlášené křížové výpravy se postavil Matyáš Korvín. 1465 souhlasil se založením univerzity v Bratislavě se čtyřmi fakultami.

Ottův slovník naučný: Pavel II.

Pavel II. (1464 – 1471) pocházel z bohaté patricijské rodiny benátské a slul původně Pietro Barbo. Nar. r. 1417 (nebo r. 1418). Matka jeho byla sestra pap. Eugena IV., jenž hocha určeného původně ke stavu kupeckému uvedl na dráhu duchovní. R. 1440 povolán byl do kollegia kardinálů. Za vlády svého strýce i jeho nástupců Mikuláše V. a Kalixta III. požíval značného vlivu; méně příznivý byl jeho poměr k Piovi II. Měl mnoho beneficií, z nichž plynuly mu knížecí důchody. Byl imponujícího zevnějšku, miloval nádheru, byl vlídný a štědrý a proto oblíben. Po smrti Pia II. byl zvolen papežem (30. srp. 1464). Před volbou byla kollegiem přijata volební kapitulace, která budoucího papeže zavazovala k pokračování ve válce s Turky, k reformě kurie, k svolání koncilu do tří let; bez svolení kardinálů neměl papež přenésti sídlo své mimo Řím, jmenovati kardinály a osazovati větší beneficia, vypovídati válku a umlouvati spolky. Tato kapitulace měla býti zvláštní bullou schválena do tří dnů po volbě. To však se nestalo; papež přinutil kardinály ke změně některých ustanovení. Vystupoval velmi pánovité a sebevědomě. Zavedl zvláštní způsob života: audience udílel jen v noci. Dával pořádati v Římě nádherné slavnosti, zvláště karneval slaven býval za něho s velikou okázalostí. U dvora svého však zaváděl přísnější kázeň, simonii se neoddával a pokouše l se i o některé reformy. Studiím humanistickým nepřál, příčil se mu jejich pohanský, nekřesťanský ráz. Zakázal r. 1468 čtení starých básníkův a omezoval studium klassické. Za to vážil si stavitelských a sochařských památek antického umění v Římě, měl sám velikou sbírku uměleckých starožitností. Pečoval o restauraci kostelů římských. Již r. 1455 počal stavěti Palazzo di S. Marco, nyní Palazzo di Venezia zvaný. Velikolepá tato budova, v níž zajímavě jeví se přechod od středověkého hradu k renaissančnímu paláci, při smrti jeho zůstala nedokončena. Velikou pozornost věnoval Pavel ii. válce s Turky. Nemoha pohnouti italské státy ke křížové výpravě proti nim, aspoň velmi štědře podporoval Uhry penězi. Teprve když r. 1470 padlo Negroponte v moc Turkův, ujednán byl přičiněním papežovým všeobecný spolek státův italských proti Turkům, ale ke skutkům nedošlo. Ve sporu s Čechy papež klonil se, jak se zdá, s počátku k mírnému narovnání, ale brzy úplně podlehl nesmířitelným názorům kard. Karvajala. V letě 1465 obnovil půhon proti Jiřímu a nařídil legátovi svému Rudolfu Lavantskému, aby katolickým poddaným královým zakázal poslouchati ho dále. V pros. 1466 pak vydal proti Jiřímu konečný nález, kterým jej prohlásil za kacíře a za zbavena království. Kromě sporu s Čechy Pavel ii. měl po celou dobu své vlády konflikty s různými státy italskými, zvl. s Benátkami, Florencií a Neapolskem, i s Francií; tyto konflikty vznikaly hlavně z horlivosti jeho v hájení práv církve. Zemř. 27. čce 1471, poživ nemírně melounův a jiných pokrmů těžko ztravitelných. KKr.

Související hesla